Boylina

Zbožňuju tu knihu. Ten film mě rozhodně neurazil, naopak další dílo, které mě okouzlilo.. Tohle ztvárnění je mi mnohem bližší než Kubrickova verze, i když je to u většiny naopak. Nejspíš je to hereckým obsazením. Humbert je tak přesvědčivý, všechny jeho gesta..pohledy.. výčitky..touhy.. A Dolores..byla tak smyslná.. prohnaná i zranitelná.. vyspělá i dětská.. Chápala jsem Humbertovu fascinaci. Melanie oproti ní vypadala opravdu jako těžkopádná kobyla.. Nevinná hra na začátku, která se mění v něco, co se nedá snést a oba dohání k šílenství.. Šílené..smutné..něžné..svíravé..ničivé..fascinující.. Ztvárnění Dominique bylo nezapomenutelné.. Když si vzpomenu, kde jsem já byla v sedmnácti, musím smeknout..

Jako hodně mladá a neznalá jsem si pokaždé, když jsem viděla plakát nebo fotku s Audrey, říkala: "Proboha co všichni mají na té vyzáblé herečce s nemožně krátkou ofinou?" Pak jsem ji viděla prvně ve Snídani u Tiffanyho a všechno jsem pochopila! Tímto se omlouvám za svoji natvrdlost.

Těmhle filmům moc nerozumím. Navzdory tomu, že jsem si neustále kladla otázky "Co to znamená?", mě naprosto uchvátil.. Na první pohled na mě styl kamery působil depresivně a to prostředí, ve kterém Nina žije..Šedost baletních sálů.. Metro, kterým jezdí.. Ta frigidní, zvrácená matka..Na druhý pohled jsem si film mnohem víc vychutnala, zvláště obličej, jemnost, výrazy Natalie.. Člověk by musel být blázen, aby ji dokázal pustit z hlavy. A i když jsou ve filmu scény, u kterých se mi chtělo zvracet - když si strhla záděru do půl prstu a celá scéna, kdy běží rozrušená do nemocnice až dokud se nevzbudí - i opakovaně u nich zavírám oči, naprosto mě to okouzlilo. Moc se mi líbila Mila Kunis, její bezprostřednost..lehkost. Společně s Natalií a její křehkostí.. obě dohromady..magická podívaná.. Jen za mě bych ocenila, kdyby choreografie závěrečného vystoupení černé labute a konec bílé bylo delší, dokázala bych si to víc prožít.. Takhle to pro mě byly spíš jen ústřižky.. I tak nezapomenutelná podívaná.

Já jsem si nevšimla, že je Leonardo sladký, spíš mi to příjde jako předsudek kvůli jedné roli v Titanicu, která způsobila davové šílenství mladých puberťaček a automaticky zastínila jeho talent u ostatních lidí. Teď už to naštěstí neplatí, protože Leo s věkem trošku "ztaťkovatěl" a už mu nepadá bloďatý vlas do čela, takže zřejmě nevzbuzuje v lidech tolik emocí. V tomhle filmu ukázal svůj velký talent a zbořil mnoho předsudků a to se mi líbí. Naopak si myslím, že to A. Holland skvěle uchopila a poskládala inspirativní mozaiku o vztahu dvou mistrů s rozpolcenou duší. A vztahy bývají intenzivní, svíravé, zvrácené, bolavé. Kdo se chtěl dozvědět něco o jejich díle, může si přece koupit / půjčit sbírky jejich básní. Kdo chce vědět něco o jejich setkání, vztahu, lásce..ať se podívá na film. Hned na člověka dýchne atmosféra prokletých básníků..spousta Absintu..špinavého prostředí Paříže.. Londýna.. bída.. nouze...inspirace...Je to jedno. Je jen Rimbaud a Verlaine.