Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (60)

plakát

Návrat idiota (1999) 

Po každý, když někde omylem cucám pivo a leze do mě jak do chlupatý deky si vzpomenu na Návrat idiota.. "A Kolik jsi měl v životě piv? No žádný.. Nemusíš přesně, stačí přibližně.. No žádný, přibližně žádný." Zbožňuju ten film, hudbu, obrazy, postavy. Tu malou, křehkou zoufalost každého z nich. Nemusí se toho moc namluvit, stačí mi jen pár obrazů. A přemůže mě taková zvláštní melancholie.. Film pro vánoční čas jak stvořený.

plakát

Celebrity (1998) 

Velmi vtipná scéna Woodyho a Charlize Theron. Za to dávám čtyři hvězdy.

plakát

Město andělů (1998) 

Tohle už tady bylo V nebi nad Berlínem a to mnohem líp..

plakát

Lolita (1997) 

Zbožňuju tu knihu. Ten film mě rozhodně neurazil, naopak další dílo, které mě okouzlilo.. Tohle ztvárnění je mi mnohem bližší než Kubrickova verze, i když je to u většiny naopak. Nejspíš je to hereckým obsazením. Humbert je tak přesvědčivý, všechny jeho gesta..pohledy.. výčitky..touhy.. A Dolores..byla tak smyslná.. prohnaná i zranitelná.. vyspělá i dětská.. Chápala jsem Humbertovu fascinaci. Melanie oproti ní vypadala opravdu jako těžkopádná kobyla.. Nevinná hra na začátku, která se mění v něco, co se nedá snést a oba dohání k šílenství.. Šílené..smutné..něžné..svíravé..ničivé..fascinující.. Ztvárnění Dominique bylo nezapomenutelné.. Když si vzpomenu, kde jsem já byla v sedmnácti, musím smeknout..

plakát

Romeo a Julie (1996) 

Rozhodně netradiční. Moulin Rouge jsem naopak nebaštila já, zato tohle ano!

plakát

Madisonské mosty (1995) 

Je to trochu zdlouhavé, Meryl je tam občas příliš uštěpačná až hysterická, tedy ne ona, ale její postava, což mi moc nevyhovovalo, ale zahrála to skvěle, stejně jako Eastwood. Má to zvláštní atmosféru, je to bez zbytečných kudrlinek a ten závěr v autech během deště je pro mě úplně dokonalej a hodně se mi u něj rozbušilo srdce.

plakát

Úplné zatmění (1995) 

Já jsem si nevšimla, že je Leonardo sladký, spíš mi to příjde jako předsudek kvůli jedné roli v Titanicu, která způsobila davové šílenství mladých puberťaček a automaticky zastínila jeho talent u ostatních lidí. Teď už to naštěstí neplatí, protože Leo s věkem trošku "ztaťkovatěl" a už mu nepadá bloďatý vlas do čela, takže zřejmě nevzbuzuje v lidech tolik emocí. V tomhle filmu ukázal svůj velký talent a zbořil mnoho předsudků a to se mi líbí. Naopak si myslím, že to A. Holland skvěle uchopila a poskládala inspirativní mozaiku o vztahu dvou mistrů s rozpolcenou duší. A vztahy bývají intenzivní, svíravé, zvrácené, bolavé. Kdo se chtěl dozvědět něco o jejich díle, může si přece koupit / půjčit sbírky jejich básní. Kdo chce vědět něco o jejich setkání, vztahu, lásce..ať se podívá na film. Hned na člověka dýchne atmosféra prokletých básníků..spousta Absintu..špinavého prostředí Paříže.. Londýna.. bída.. nouze...inspirace...Je to jedno. Je jen Rimbaud a Verlaine.

plakát

Farinelli (1994) 

Konečně! Konečně! První hudební film, který jsem dokoukala do konce. Zkoušela jsem kdeco - Moulain Rouge, Fantom Opery, Chicago atd atd. Buď to byl příliš podivný kýč anebo to působilo jako fraška. A to mám tak ráda hudbu i tanec. Tady jsem se konečně dočkala a trefili se mi do noty. Moc hezké!

plakát

Schindlerův seznam (1993) 

Moje pocity a dojmy z tohoto filmu téměř přesně vyjádřil ve svém komentáři Ajantis. Tak dobře, jak já bych nesvedla. Já jen dávám o jednu hvězdu navíc, vzhledem k tomu, jak náročné téma to je a jak náročný musel být vznik tohoto filmu. Nijak tím nechci snižovat jeho výpovědní hodnotu a je dobře, že tu má takové hodnocení. Ale v té hlavní myšlence mi něco chybělo. I přes tak závažné téma, které v každém vzbudí emoce samo o sobě na mě dýchl chlad. Bylo tam něco, čemu jsem nedokázala věřit. Něco, co mě nepřesvědčilo. Takové prázdné místo. Nejen v postavě Schindlera. Film ukazuje, že Židé byli výborní obchodníci, dokázali tvrdě pracovat a během celého toho nátlaku a vyvražďování drželi při sobě, uklidňovali se, aniž by propukla nějaká davová panika. Což zaslouží velkou úctu. Přesto pořád to byli jen lidé a vedle mnoha realistických záběrů mi chyběl pohled do jejich psychiky, do toho, co se odehrávalo za myšlenky v jejich hlavách. Nedokázala jsem porozumět ani tomu, co se odehrávalo v postavě Schindlera, kde nastal ten zlom, kde v sobě našel jiného člověka ani kdo vlastně byl. Výsledek toho všeho bylo, že mě to až tak nezasáhlo, což je velká škoda.