IsaacNewton

Nádherný snímek zdůrazňující sílu umění, literatury a lásky, která by měla vždy vítězit nad silami nenávisti a násilí. Paralela mezi básníkem Rumím utíkajícím spolu se svým otcem a dalšími uprchlíky před násilím ve 13. století a syrskou dívkou prožívající podobné hoře ve století 21. je funkční, byť Rúmího linie je o poznání slabší. (Myšlenky se v ní hodně opakují a nedokáže si diváka získat se stejnou silou jako příběh mladé Lamye.) Zajímavé je taktéž zjištění, že spíše Rúmího otec než básník sám by zasloužil pozornost; v příběhu je to on, kdo mladého hledajícího se muže směřuje na správnou cestu.  Třetí, snová linie, ve které se Lamya s Rúmím přímo střetává, dává připomenout některým psychedelickým scénám ve Fontáně a v duchu teodicey představuje síly dobra a zla, které se zde symbolicky střetávají. (Obludy zde vypadají jako skřeti a vrrci z Pána prstenů.) Skutečně nejzajímavější a nejjistější je však linie již zmíněné Lamye, typické scény z uprchlické krize fungují výborně (rozpor, zda zůstat doma či opustit zemi, pašeráci a jejich nelidskost, čluny na rozbouřeném moři, xenofobové bez špetky empatie, nelegální uprchlické tábory); potěšilo mě, jak jemně a nepoliticky byly do filmu zasazeny). Příběh této mladé dívky se svými sny, radostmi i starostmi musí pohnout snad úplně každým, zvlášť když se podobné věci dějí i v dnešní době během ukrajinské krize. Popel z doutnajícího syrského Aleppa již sice dávno vychladl, avšak právě nadčasovost je ústředním motivem celého díla (ostatně i proto tolik funguje ono propojení středověkého spisovatele s mladou puberťačkou dnešní doby).  "Don't be satisfied with stories, how things have gone with others. Unfold your own myth." (Rúmí)

Těžko hodnotit... Tato adaptace WS má své obrovské klady, ale ty jsou natolik zastíněny spoustou chyb, že ani nemají tak úplně šanci vyniknout. Světlou stránku utváří dobře řešená scéna, hudba a několik herců ze staré školy - konkrétně excelentní Ian McKellen, pak představitel Glostera (D.Webb) a hrabě z Kentu (kterého zde však hraje S. Cusack). Tito tři dělali představení naprosto výjimečným. Naopak co mi opravdu nesedlo byla režie, zjednodušená interpretace, nehodící se modernizace a celkové pojetí. Scény nevyzněly, tak jak měly (např. oslepení Glostera, což je jinak logicky naprosto emočně silná scéna) zde vyšla zvláštně doprázdna a zachraňoval ji právě výkon zmíněného Webba. Z ostatních herců byli ucházející představitelé Edgara a Edmunda (byť ten chvílemi značně přehrával) a také Goneril; zbylé dvě sestry mi opravdu nesedly, ať už se jednalo o afektovanou Regan nebo o vojensky pojatou, avšak emočně zcela plochou, Cordelii. Ani ten šašek nebyl správně chytrý, cynický, trefný a kousavý, jak by být mohl. Cumberbatchovu Hamletovi se to bohužel ani zdaleka nepřiblížilo...(nicméně McKellenův výkon by neměl zůstat opomenut, byl hvězdou představení!)

Film s neuvěřitelným kouzlem. Právě díky němu ve mně převážily kladné pocity, i když jsem v průběhu filmu cítila, že by mu značné zkrácení rozhodně neškodilo. Jsou zde však dva tábory lidí - jedni film chválí a vynáší do nebes, druzí se naopak drží u nízkých hodnocení. Procházka uměleckým La la landem rozhodně není pro každého. Mně však vnesl do srdce radost, obdivu k filmařskému umění (kterému film také vzdával hold, viz scéna procházejícího Goslinga a Stone kolem filmových ateliérů, staré filmové nápisy, úchvatná kamera...) a pocit spokojenosti. S muzikálem příliš společného nemá - snad jen ono umělecké ztvárnění plynutí času a vyjádření emocí skrze hudbu a tanec. Další film talentovaného Damiena Chazelle budu sledovat s očekáváním.

Jedním slovem- roztomilé :))

Roztomilé a veselé zakončení Febiofestivalu s tímto filmem... Bill Nighy je ten nejlepší popleta a Maggie Smith nejmoudřejší žena :-)) k tomu dokonalá atmosféra Indie, Sonnyho energie a dobré srdce a dokonalá hudba. První díl jsem sice neviděla, ale nebylo ani zapotřebí. Druhý báječný hotel Marigold je rozhodně příjemným filmem, který je opravdu jen od toho, aby si člověk oddáchnul a nemusel přemýšlet :-))

Kdo nestrávil dětství hraní si s dinosaury, stavění vlastního Jurského parku, sledování donekonečna této filmové trilogie + na občasné zpestření i Cestou do pravěku, nemůže asi pochopit slzy v mých očích po prvních několika minutách. Park existuje, park žije a všichni jsou spokojení (i v dinosauřích očích se dá záblesk štěstí postřehnout :-)). Bála jsem se, co se po 20 letech s milovanou sérií stane, ale hned jsem věděla, že tento film je natočený s láskou a porozuměním. Úsměv šťastného blba mě neopouštěl po celou dobu filmu, smích střídalo napjaté očekávání, urputné fandění hlavním postavám, strach a nezastavitelný třes (takhle mě dlouho žádný film do děje nevtáhnul) no a nakonec i na dojetí bylo místo dost. Scénář je neuvěřitelně originální a nápaditý, zajímavé záběry doplní tu nádheru celého filmu, klenotem jsou pak herci i výborná hudba. Colin Trevorrow dokázal dokonalý návrat do Jurského světa, který mi připomněl dětství a lásku k těmto nádherným tvorům!

obávám se, že mám jiný smysl pro humor než zbytek národa(ů). Takovou blbost jsem nikdy neviděla. Ano, nebylo to myšleno (doufám) vážně, ale komu se toto může líbit? Hloupé, debilní, kýčovité, nahrané, falešné, 3 hudební motivy dokola opakující se a vtipy, do úmoru opakující se!

Krása přírody, vlků, koní a mongolských stepí smíšená s nenávistí, nepochopením lidí. Dokonalý snímek o křehoulinké rovnováze přírody, kterou když něco byť jen malého naruší, tak z toho vzejde velké neštěstí... Honička koní vlky jeden z nejúžasnějších záběrů! K tomu dokonalá originální Hornerova hudba a dojemný příběh mongolských pastevců a "jejich" zvířat.

Něco mezi 3 a 4 hvězdami. Příběh okouzlí snad úplně každého, postavám celou dobu fandíte a přejete jim jen samé štěstí. Zajímavý pohled na lidi s mentálním postižením (nikoli však parodie nebo drsný humor, točeno s láskou a pochopením!). Naopak nepochopitelná je příšerná kamera (třesoucí se, špatné záběry...) a až možná trochu šílený happyend... (avšak dle slov režiséra: "Mělo to skončit špatně, ale neměl jsem nakonec to srdce to udělat).

Zvláštní snímek o nadaném dítěti, které vymýšlí básně, takové, jako by je psal životem zkušený člověk... do toho učitelka ve školce, též milující poezii a o to více malého chlapce. Chvílemi podivné, nepříjemné a děsivé, zprvu jsem z filmu byla nejistá, až poté se mi rozležel v hlavě- myšlenka (a konec!) je ohromující. 85%