flu

Po druhém shlédnutí zvedám hodnocení na čistokrevných 5* Totálně hustá atmosféra a příběh, který lze chápat hned několika způsoby (kdo chce duchy, má je mít, kdo má radši racionální vysvětlení, také si je najde). Jak moc nemusím žánrové mixy, tak tahle směs duchařského hororu, psychologického thrilleru a rodinného dramatu mi sedla naprosto dokonale.

Ou, ou... tak tímhle žánrovým exkurzem do vod asijských duchařin Cukamoto opět trefil hřebík přímo na hlavičku a jen tak mimochodem dokázal, že mu většina ikon tohoto pseudožánru nesahá ani po kotníky. Navíc si kromě režie střihnul zase jednu ze svých psychopatických postav a jeho výkon je zejména v závěru filmu parádní. I přes jistou schematičnost postav a j-pop hvězdičku hitomi v hlavní roli, nemohu dát méně než 4*

"Syrská nevěsta" je takový malý velký film. Na peripetiích, točících se okolo jedné izraelsko - syrské přeshraniční svatby, velmi přesně vystihuje tragiku i absurditu politické situace, která na Golanských výšinách panuje. Zároveň se však elegantně otírá také o celou řadu dalších problémů, které současný Blízký Východ sužují (postavení žen, konflikt mezi tradičním a moderním způsobem života, náboženství a tak dále). A při tom všem se především jedná o zručně natočené "komediální drama", které se vyhýbá planému moralizování a dokáže bavit prakticky celých 96 minut. A taková kombinace se jen tak nevidí. Velmi silné 4*...

Politicky nekorektní a vysoce zábavný film. Pro mně trefa do černého, seveřani zkrátka umí. Už dlouho jsem se v kině takhle nebavil (a abych tady reagoval na komentář jednoho z uživatelů - nebyl jsem pod vlivem žádné návykové látky:)

Absurdní, cynický a černočerně humorný pohled na jednu poněkud dysfunkční rodinku. Nevím, jestli to takhle pan Miike zamýšlel, ale na mně tenhle film působil jako brutální satira japonské společnosti. Nic pro slabé nátury, ale pokud to člověk bere s nadsázkou (a věřím, že to takhle bylo i myšleno), je to hodně silný filmový zážitek. Miike je génius... anebo blázen, ale spíš obojí dohromady.

Kiri kiri kiri kiri kiri kiri! Tohle z hlavy asi jen tak nedostanu...

Ačkoliv se po sénaristické a režisérské stránce (o hereckých výkonech radši nemluvě) jedná o béčkový až céčkový odpad, má Superfly několik nezapomenutelných momentů, které mu dodávají kultovní status. Předně tento film zaujme svou naprostou politickou nekorektností (která do té doby neměla obdoby ani v rámci žánru blaxploitation movies). Narozdíl od jiných filmů (např. Shaft), nestojí Ron O´Neal aka Priest na straně zákona (rozuměj bělošského establishmentu), naopak hraje super cool drogového dealera, který se s ničím moc nemaže - své "rodině" vládne tvrdou rukou, lajničky sjíždí jak na běžícím páse a černošské politické aktivisty posílá doprdele i s jejich kecy o emancipaci afroameričanů ("I ain't givin' you shit! I'll tell you what you do, you go get you a gun and all those black folks you keep doin' so much talkin' about get guns, and come back ready to go down, then I'll be right down front killin' whitey. But until you can do that, you go sing your marching songs some place else. Now we're through talkin'. "). Ale hlavně, má plán, jak totálně vyjebat s bělošským zlosynem - originálně "The Man" - šéfem policie, který má pod kontrolou celý drogový byznys. A právě toto jednoznačně protispolečenské vyznění a absence kladných postav, kdy černoši jsou zločinci, ale běloši jsou stokrát větší svině, které to všechno řídí, jsou tím, co činí Superfly výjimečným filmem. No a geniální soundtrack od Curtise Mayfielda je pak kapitola sama pro sebe ("I'm your mamma, I'm your daddy; I'm that nigga in the alley; I'm your doctor, when in need; want some coke, have some weed; You know me, I'm your friend; Your main boy, thick and thin; I'm your pusherman; I'm your pusherman...") a celkové hodnocení zvedá nejméně o jednu * nahoru. Není to film pro každého, ale pokud máte rádi 70. léta, Superfly je "must see"!

první serie za 5*... druhá serie za 3* (zejména závěrečným dílům)... na třetí serii už asi nenajdu odvahu (ledaže by vyměnili celý scénaristický tým)...

Místy jsem se nevěřícně smál, místy jsem propadal zoufalství. Stephen King sice ty svoje psychohorory produkuje jak na běžícím páse, ale i ty nejslabší jsou o x procent lepší než tahle slátanina.

Od Freuda přes Bernayse, Reicha, ESALEN až po konzervativce a "new left", aneb příběh o tom, kterak teorie nevědomí vydláždila cestu ke vzniku "demokracie konzumního člověka". Adam Curtis podobně jako v "Power Of Nightmares" prokázal mimořádný cit pro spojení závažných myšlenek s atraktivním vizuálním pojetím (některé archivní záběry jsou prostě dokonalé).