Luswani

Opravdu povedený seriál, který se zabývá nejkrásnějšími českými místy. Nejlepší je ale podle mě dokonalá kamera, která dokáže vykouzlit skutečně nádherné záběry. Poměrně netradiční zpracování na české poměry dokumentárních filmů. A volba Táborského jako průvodce byla taky dobrá. Zhlédl jsem všechny díly a jsem opravdu nadšený. 95%

Tak přesně tímto směrem by se měly české filmy ubírat. Naprosto výborně zvládnutá filmařina. Jeden z mála filmů, který ve mně zanechal opravdu hluboký dojem a vyvolal spousty emocí i hodně dlouho po shlédnutí. Nevinnost se mi skutečně zaryla hluboko pod kůži a i to považuji za známku kvality. Musím přiznat, že po prvním shlédnutí jsem si říkal, že se jedná o dobrý film, ale Kawasakiho růži nepřekonal. To jsem se ale spletl. Podíval jsem se podruhé, potřetí... a najednou jsem viděl, co jsem předtím neviděl a cítil, co jsem předtím necítil. Jarchovský skvěle vytvořil scénář a je vidět, že se na něm pracovalo velmi dlouho, protože je promyšlený do nejmenších detailů. A to se dá vlastně říct o celém filmu. Nic není odfláknuté a je zpracované skutečně pečlivě. Chválím i výběr herců. Hlavně Geislerová zvládla svou roli na jedničku a Českého lva získala zaslouženě. Zapomenout nemůžu ani na Vetchého, znova ukázal svou schopnost pefektně se vcítit do role. Životem zkoušeného Láďu v podání skvělého Hynka Čermáka ani komentovat nemusím. Pochválit ale zaslouží i Zita Morávková a Anna Linhartová. Co mě překvapuje, je rozhořčení některých diskutujících nad údajně zbytečnou vysvětlovací scénou Geislerové. Ta mi právě z celého filmu přišla jako nejsilnější moment a nebýt jí, film by určitě neměl takovou katarzi jakou má. Všem doporučuji podívat se na film ještě jednou, je hodně zvláštní sledovat Geislerovou i ostatní v některých scénách, když už víte o co vlastně jde. Člověk zkrátka pochopí, že tento film si určitě pozornost zaslouží. Zapomenout samozřejmě nesmím ani na vynikající soundtrack Vladivojny, který filmu taky hodně pomohl, to byl od Hřebejka skvělý tah. A dokonalou kameru Martina Šáchy zbožňuju. Když tak nad tím vším uvažuju, není asi nic, co by mi na Nevinnosti nějak vadilo. ...................................... Tady jsi mi řek ty krásný slova... o neubližování. Pamatuješ? A o zodpovědnosti a o břemenu, který na sebe musíš vzít. Vzpomínáš? Že jsi to sice chtěl změnit, ale že to nejde, protože Milada s tebou čeká Terezku a rozvádí se s Láďou. A že tobě nezbývá nic jinýho než se zachovat jako rytíř, jako pravej chlap a zůstat s ní, i když tě to bude stát život se mnou. Mně bylo čtrnáct… A pak jsi šel k ohni a hrál jsi na kytaru a já jsem tě slyšela a nemohla jsem ani brečet, nic... A pak jsem si ale řekla, že se to nestalo, že to prostě nepřijímám, že to neexistuje, že to není pravda. A že budu dělat všechno, tak jako předtím, když jsme byli spolu. A ty jsi to připustil. Spali jsme spolu dál. Na hlídce, v chatě, a znova… Říká se tomu loučení..? Nechtěl jsi mi patrně ublížit a rozmnožovat utrpení. Třeba jsi čekal, že sama nějak uhasnu, dohořím… Ale ty jsi vůbec nevěděl, že se miluješ s člověkem, kterej je odhodlanej úplně ke všemu. Jsi propustnej jako síto a rejžuješ takový zlatinky zážitků a bojíš se smrti, já ne. Možná sis dokonce myslel, že mi pomůžeš na vlastní nohy. Koneckonců to vlastně děláš dodnes, pomáháš lidem chodit. Akorát někdy jim musíš ty kosti napřed zlámat, aby se nakonec rozběhly. A všechny ty roky, každej den a každou noc jsem si přála, aby jsi opustil Miladu a Terezu a aby jsi byl se mnou, aby se jim něco hnusnýho stalo, aby nebyly a ty jsi moh bejt se mnou. A ty jsi mě nechal, aby mě navštěvovaly tyhlety hnusný myšlenky, ty jsi mi vůbec nepomohl. Ty se miláčku neumíš rozcházet, viď? Je to tak těžký a ty přece nechceš nikoho trápit. Nechceš o nic, o nikoho přijít. Ale umíš naslouchat, to je tvoje velká výhoda. A taky jsi hravej, ale prohrávat neumíš. Jsi dítě štěstěny, zatím… Po pěti letech to přestalo. Úplně přesně si pamatuju, kdy se to stalo. Byl teplej říjnovej den, podobnej jako je dnes. Sestra mě poprosila, jestli bych neodvedla Terezku do školky. Kdyby věděla, na co jsem myslela. Kdyby tušila, co mě napadá, když vodím vaše dítě do školky. Bylo zvláštní ticho a prázdno, jako by se všichni běželi přede mnou někam schovat. Jako bych byla nakažena nějakou nakažlivou chorobou. A pak mi došlo, že nežiju svůj život a že ty nejsi můj muž. A že jediný, co můžu udělat je pokání. Vykašlala jsem se na medicínu, dávala jsem krev, chodila jsem roznášet jídlo nemohoucím, šila jsem panenky pro UNICEF a spala s klukama, co je neměl nikdo rád. Odešla jsem i z divadla a začala jsem hrát po špitálech, nemocnejm dětem, nemohoucím, postiženejm a umírajícím dětem. Hrála jsem na místech, kam by se všichni báli vstoupit a dělala jsem tam kašpárky a srandičky. Já odjakživa zbabělec jsem viděla tolik trápení. Troufnu si nepokorně říct, že ve zmírňování utrpení žačka překonala učitele. Ale říkala jsem si, že každým takovým dnem odčiňuju mikroskopickej kousek mojí viny. Pak onemocněl táta a já jsem div neměla radost z tohodle novýho úkolu. Že můžu utírat nos a vodit na procházky člověka, pro kterýho jsem byla jenom jedno velký zklamání. Kterej mnou pohrdal… Jenom já jsem totiž věděla, že mnou pohrdá právem… Já jsem si pak uvědomila hroznou věc. Že to všechno je jenom taková maska, taková kulisa. A že ten pravej, jedinej důvod pro celou tu trýzeň je úplně jinej. Já jsem to dělala všechno jenom proto, abych mohla bejt s tebou, abysem mohla bejt u tebe. To mě vyživovalo, to mě drželo při životě. Tomáši, nikdo tě nezná tak jako já. Já znám každý tvoje gesto, každej tvůj výraz, rozeznávám tón každý intonace. Poznám kdy lžeš, kdy něco skrýváš, kdy hraješ a kdy seš to opravdu ty. Patnáct let nedělám nic jinýho, než že se do tebe dívám. Milada vůbec neví s kým žije, ale to je štěstí, to je dar. Přede mnou se neschováš. Ale ty bys mě nezradil, že ne? .................................... Pro mě osobně jeden z nejlepších českých filmů vůbec! 95%

Když vidím jak někteří Titanic hodnotí jako odpad, tak jsem v šoku. Chápu, že sto lidí, sto názorů, ale dát tomuto filmu takové hodnocení? Podle mě je to opravdový megafilm a jeden z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Samozřejmě, že nic není dokonalé, i Titanic má chyby, ale ten film je zpracovaný s takovou lehkostí a přitom dát takový monstrózní projekt dohromady muselo dát filmařům neuvěřitelnou práci. Stačí se podívat na film o filmu a člověk žasne, jak se něco takového mohlo vůbec podařit. I samotný scénář je povedený a vyvážení lásky a tragédie je myslím tak akorát. Taky jsem si všiml, že i když je tento film už 15 let starý, pořád vypadá jako by byl natočený loni. Zkrátka Titanic už je legendární film, který si vysoké hodnocení určitě zaslouží. 92%

Hřebejk tímto filmem dost překvapil a musím říct, že pozitivně. Čistokrevné drama, dobré herecké výkony (až na nesympatického Mikulčíka), vynikající kamera, úžasná Březinova hudba. Celkově to na mě zapůsobilo. Jen ze začátku mi některé scény a načaté dějové linky přišly celkem zbytečné, ale beru to tak, že si Hřebejk připravoval půdu, aby další část filmu byla o to silnější.... Čím vám doktor posloužil? Vedl vlastně výslechy za nás..... Zkrátka drama se Hřebejkovi a Jarchovskému povedlo víc, než jeho některé komedie. Jo a ještě jedna pochvala: Vynikající hádka Vlasákové s Kolářovou! 85%

Místy trochu rozvláčné, ale oceňuji skvělé herecké výkony a úžasné dialogy. Někdy velmi vtipné, někdy velmi inteligentní, občas obojí najednou. A miluju hrerectví Vladimíra Pucholta a Jana Vostrčila. 75%

Jako jo, fajn. Baví mě to, ale asi proto, že je to tak krátké. Jinak mi na této minikomedii nepřijde nic až tak úžasného. 60%

Psychologická artovka zachycující mladou ženu ve svůj svatební den. Neustále se v jejich vzpomínkách vracíme do dvou rovin, osobní a pracovní. Místy to může působit nudně, zdlouhavě, příliš se zde nemluví, ale když jsem se skutečně ponořil do psychologie hlavní postavy, vtáhlo mě to a její pocity jsem chápal. Ne příliš známý film, ale určitě stojí za pozornost. 75%

Docela mě to překvapilo. Jen by to chtělo výraznější zásah nějakého zkušenějšího dramaturga, protože to žánrově lítalo sem a tam, tempo bylo místy zběsilé a skoky ve střihu a příběhu poměrně zbrklé. Zaujala mě hudba, která byla dost překvapivá, i když občas možná až moc přepálená. Hlavně mě bavil styl kamery, poměrně originální, vzhledem k žánru jednoduché komedie. Příběh nijak nepřekvapil, asi všem bylo od začátku naprosto jasné, že se hlavní postavy dají dohromady. Jako joo, nebylo to špatné, taková celkem příjemná komedie, která mě až tak moc nevadila. 70%

No já nevím... Rozhodně je to povedený seriál, ale určitě ne až tak, aby měl takto extrémně vysoké hodnocení. Nejvíc oceňuji prostředí a celkovou stylizaci. Hudba to taky šoupla o několik levelů výše. Co se týče animace, tak jsem měl pocit, že se tvůrci nedokázali rozhodnout, jakým směrem se vydat. Částečně animovaná klasika, občas hyperrealističnost a občas zcela naivní vykreslení (především animace kouře, některých výbuchů apod.) Takže na první pohled velice krásná animace, ale poněkud nesourodá. A bojové scény mi občas připadaly až moc rychlé a nepřehledné. Příběhově si to taky nedrželo úplně stejnou úroveň a někdy jsem se ztrácel v tom, kdo je kdo a o co jde. Od prvních zajímavých dílů se dostáváme k několika natahovaným epizodám, které drží nad vodou jen pár scén. Každopádně můj celkový dojem zachránila poslední epizoda. Zejména finální scéna u stolu. Ta byla opravdu parádní. Na druhou řadu se určitě taky podívám, ale něco mi říká, že už to bude jen taková nastavovaná kaše plná politiky a citových výlevů mezi Vi a Powder.

Po letech musím hodnocení snížit na čtyři hvězdičky. Je to hlavně kvůli Zuzaně Bydžovské, která si dialogovou improvizaci vyložila po svém a trošku to s tím civilním herectvím přepískla. Buď jejímu huhlání není vůbec rozumět a když zrovna ano, tak plácá strašné nesmysly. Divím se, že ji režisérka trošku nekorigovala a nechala to tak. To ostatní herci se s tím poprali naprosto přirozeně a jsou autentičtí a uvolnění. Například Zuzana Kronerová. Mamas a Papas jsou filmem, který se s ubíhajícími minutami stává lepším a lepším, takže se od nejistého a vratkého začátku dostáváme až do hutného a jistého zavěru. Celkově je to dost smutný film o problémech rodičovství v jeho různých podobách, ale sem tam se objeví jiskřičky optimismu a ke konci můžeme vidět několik náznaků naděje. 70%