EKLEKTIK

"Co se vám na ní tolik líbí?" Obávám se, že toto není můj šálek čaje a i když je to komedie, pro mě to byla spíš tragédie.

"Ne, ten ne, ten je fuj!" Ženy v pokušení, muži v pohoršení. Tedy alespoň já, hlavně kvůli té všudypřítomné, otravné a infantilní muzice, která doprovázela snad každou scénu a nebýt posledních patnácti minut filmu, šel bych se svým hodnocením ještě níž. Se závěrečným poselstvím tohoto snímku, se totiž plně ztotožňuji.

"Brzdi, má to 600 stran." Život A déle už trvat nemohl. Poručte tělu, když to nejde. Poručte srdci, když to nejde. Poručte duši, když to nejde.

"Další a poslední" A co Susan Boyleová? Nebyla sice první, nezpívala operní arie a nebojovala s trémou, ale není její osud ještě smutnější?

"Neskrejvám, že se mi to zdá, trochu nejasný." Tak po shlédnutí tohoto filmu mi došlo, že mě pěkně podvedl a že v něm nešlo o nic jiného, než o honičku dvou kamionů a závěrečnou rvačku, po které si můžeme další osudy hlavních hrdinů, už jenom domýšlet.

"Už to nemůžu, ani vidět!" 100 + 1 zahraniční zajímavost: 100 + 1 princezna, aneb další nudná či stupidní pohádka, vyrobená v České televizi, jejíž název měl znít "100 + 1 království", jelikož princezny jsem napočítal pouze tři, ale království s nesmyslnými, nebo trapnými jmény, jako třeba "Nabroušené", "Natočené", "Očividné", nebo dokonce "Putující", je v ní nejméně 11 a také se zde už podruhé, během roku 2006 potkal Jan Dolanský s Viktorem Preissem. Poprvé to bylo ve filmu "Všechno nejlepší", který je asi tak stejně zajímavý. Mimochodem, kolegyně uživatelky Jezinka.Jezinka, Matematicka a Ezis, se tu podle použitých kostýmů a účesů, snažily odhadnout v jakém období se tato pohádka odehrává a nejblíž pravdě je asi Ezis, kostýmy i účesy opravdu vypadají na dvacátá léta, dvacátého století. Jediné, co by do tohoto období nezapadalo, je princův fotoaparát Flexaret, který se objevil až v roce 1939.

"Někdy příroda takové věci udělá." Mít, či nemít? Nebo vzít, či nevzít? To je oč tu běží a tak tento velmi mocný příběh populární komičky, které došel humor každého diváka doslova vtáhne pod svou hladinu jako vodní vír, aby ho na povrchu nechala nadechnout jen jeho chladná intermezza doprovázená studenými tóny hudby, která posouvají děj vpřed. V samotném úvodu filmu pak divák zastihne již těhotnou hrdinku při jejím vystoupení, jak žertuje o nevýhodném postavení gravidních žen ve společnosti, ale snímek uzavírá scéna z rozhlasového studia, kde s moderátorem Astrid po opuštění porodnice rozebírá citlivé téma potratů. Film ovšem současnou společenskou situaci nekritizuje, avšak nabádá k zamyšlení se nad všeobecným odmítáním všech prenatálních situací. Ze snímku lze však také pochopit, že jediným způsobem jakým jde rozhodovat záležitosti partnerů, bude tento: "Když budeš chtít ty, budu chtít taky. Jestli ne, potom ani já."