Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (368)

plakát

2019: Noví barbaři (1983) 

Jo, tohle je ten druh dementních filmů, co mám rád. Od režiséra Enza G. Castellariho (jehož westernová minulost šla ve filmu hodně znát) jsem předtím viděl jen dobrodružný žraločí horor 'L'ultimo squalo' (1980), což byl stejně dementní kousek, ovšem už ne tolik zábavný jako tento postapo nářez. Trash jak blázen. Pravá italská hovadina - vykrádačka všeho možného, ale samozřejmě osobitě, nezapomenutelně a mnohdy i lépe podaná. A hlavně se to nesmí brát vážně. Banda teplých cosplayerů v čele s Georgem Eastmanem byla senzační, potěšil i Fred Williamson se svým nepraktickým lukem, plus hudba mého oblíbence Claudia Simonettiho. Děj svižně ubíhá, pěkně se na to kouká, rozesmějí srandovní akční scény a béčkové hlášky. Celkově nemám co vytknout, snad kromě těch jejich "futuristických" prdítek, ve kterých se ve filmu jezdí, z toho zvuku mi ve finále explodovala hlava skoro stejně tak efektně, jako nebohým figurínám během výbušných přestřelek.

plakát

La ragazza del vagone letto (1980) 

Lehčí exploitation/sexploitation z italské školy. Nalákalo mě hlavně jméno scénáristy Luigiho Montefioriho aka George Eastmana (Antropophagus 80', Porno Holocaust 81', Stage Fright 87') a musím říct, že film mi opravdu sedl. Příliš extrémní exploitation zvlášť nevyhledávám, takže mi i vyhovovalo, že tu tlak na diváka není až tak brutální. Výjevy bych přirovnal spíše k šikaně, než teroru. Atmosféra je tu jen lehce zneklidňující a působila na mě podobně jako v 'Orgasmo' (1969) od Umberta Lenziho. Asi jen erotické scény mohly být trošku drsnější, ale ani tak nejsou nijak nudné. Prostředí vlaku, kde se celý příběh odehrává je pro daný žánr výborné a svižnému ději snad ani nemám co vytknou. Vůbec celý film mi přišel velmi zábavný, podpořený solidními herci, dobrou kamerou a opravdu vynikající, ponurou syntezátorovou hudbou. Bravo! Hodnocení: 85%

plakát

Démoni (1990) 

Průměrný, ale stále ten starý známý Fulci. Jeden z jeho posledních hororů nijak nevybočuje ze stylu, který si Lucio jel na konci osmdesátých let. Opět tu máme nadpřirozený příběh, tentokrát dochucený démonickou 'nunsploitation' legendou. Děj se strašně táhne a zpracováním snímek moc nevyniká, ale pár momentů je tu i docela originálních a dostatečně zneklidňujících, aby si je divák zapamatoval. Máme tu například nemilý úvod s ukřižováním jeptišek, škaredou scénku s nasranýma kočkama, které nebohé ženě vyškrábou oči, nebo děsivé roztržení otce na kusy před zraky jeho malého syna. Potěší i několik podivných snových pasáží, ale celkově tu postrádám tu hnusnou a deprimující atmosféru, kterou známe z režisérových starších filmů.

plakát

Quando Alice ruppe lo specchio (1988) 

Fulci během své kariéry natočil převážně komedie a horory, tady se tyto dva žánry pokusil zkombinovat a vyšel z toho tento suchý paskvil. Styl humoru je sice osobitý a zábavně sexistický, ale přijde mi, že opravdu vtipné to bylo pouze na papíře a hororové je to tak maximálně ve smyslu splatter/gore. Zasmál jsem se asi dvakrát, atmosféru to nemá žádnou a některé dějové pasáže jsou až nesnesitelně iritující. Třeba ten dostihový komentář, nebo příšerná kolovrátková hudba... Chvílemi jsem myslel, že mi praskne hlava. Úroveň akorát trošku zvedla Zora Ulla Keslerová se svým zaječím pyskem v poslední části filmu. Ale musím uznat, že nechutný a odporný tento snímek opravdu je a nic podobného jsem asi nikdy neviděl. Připomíná mi to ten vtip: "Víte proč se ženy malují a voní?..." :)

plakát

Duch Sodomy (1988) 

Fulci na zakázku. Nikomu ze štábu se do natáčení asi moc nechtělo, ale když je to vaše práce, osmdesátá léta pomalu končí a vám se nedaří, tak co vám asi tak zbývá. Na to, že Lucio už kolem sebe neměl svůj klasický tým, jsem výsledek čekal o něco horší, není to taková nuda jak se říká. Zpracováním a atmosférou jde o obyčejné až lehce podprůměrné dobové béčko, ale děj je dostatečně osobitý, aby si zkušený fanoušek film alespoň trochu užil. Stačí nečekat zázraky a vychutnat si třeba nahotu, náckovský fetiš a nebo obludně nechutný rozklad mrtvoly, který se opravdu povedl. Vůbec se ale nepovedl scénář, nebo spíš ani nebyla snaha aby se povedl a celkový potenciál solidního námětu tak zůstal flegmaticky nevyužit. A pak tu máme zajímavou scénku s kartami, která je špatná akorát v tom, že si nedovedu představit, že by někdo chtěl hrát ruskou ruletu, výměnou za sex s pomalu čtyřicetiletou Zorou Ullou Keslerovou. Náhodnému divákovi tento horor silně nedoporučuji. Nevhodné i pro Fulciho fanoušky - začátečníky.

plakát

Válečníci roku 2072 (1984) 

Když se Fulcimu a spol. přestalo tolik dařit na poli hororu, zkusili to občas i v jiných vodách. Třeba dobrodružné fantasy Conquest (1983) nebo právě toto futuristické sci-fíčko o gladiátorech na motorkách, které distribuovala nechvalně známá společnost Troma (The Toxic Avenger 84'). Zvláštní spojení, zvláštní film. Trash jak blázen, nemaskovaná lacinost a audiovizuální fetišistické orgie. Fulci má vše pevně po kontrolou a jeho rukopis je zkrátka nezaměnitelný. Dále musím zmínit naprosto brutální, skutečně nadčasový soundtrack Rize Ortolaniho (Don't Torture a Duckling 72', Cannibal Holocaust 80'). Kdo miluje syntezátorovou hudbu ve stylu osmdesátých let, patrně si bude během projekce ustříkávat. Určitě potěšily známé tváře herců a pobavilo velké množství typických fulčovin, jako jsou různé smrtelné nehody, dekapitace, uhoření a jiné taškařice. A k tomu dokonce i několik ponurých pasáží, skoro jako vystřižených z nějakého mistrova soudobého hororu. Doporučení ale směřují pouze k fanouškům béčkových braků a znalcům Fulciho tvorby, náhodný ani kvalitní akce chtivý divák tady asi moc nepochodí. Zvlášť, když měli Lucio s Dardanem Sacchettim během psaní scénáře ve fajfce evidentně něco jiného než tabák.

plakát

Páter Thomas (1980) 

Fulciho druhý horor a zase takový nářez. Skladatel Fabio Frizzi tu odvádí snad svou nejlepší práci a kamera Sergia Salvatiho zde po právu dosahuje legendárnosti. Opět velice zlý film, pravý horor, ale konkrétně z celé trilogie 'Gates Of Hell', kam patří ještě 'The House by the Cemetery' a 'The Beyond' (oba 1981), mi přijde nejméně napínavý. Scénář je dost děravý a celé je to takové hodně uhozené. Ale TA atmosféra, to je zkrátka moje krevní skupina. K tomu vesměs sympatičtí herci, několik pamětihodných, doslova kufr-obracejících scén a výborný lovecraftovský závěr. Takže hodnocení pět hvězd, jen tentokrát s trochu obroušenými cípy.

plakát

Una Lucertola con la pelle di donna (1971) 

Parádní giallo s famózním vizuálem, výbornou hudbou od Ennia Morriconeho, zasněnou až hypnotickou atmosférou a napínavým dějem. Líbilo se mi i herecké osazenstvo v čele s Florindou Bolkan a Jeanem Sorelem. Musím zmínit, že na svou dobu jde o dost drsný a zneklidňující film i v rámci gialla. Však aby také ne, když to napsal a zrežíroval pozdější mistr filmového hororu Lucio Fulci (Zombi2 79', City of the Living Dead 80'), který sice do té doby točil hlavně komedie, ale na kontě už měl i nějaké ty drsnější snímky. Spaghetti western 'Massacre Time' (1966), historické drama 'Beatrice Cenci' (1969) a hlavně úžasné pre-giallo 'One on Top of the Other' (1969), ve kterém začal pořádně vystrkovat růžky. 'Ještěrkou v ženské kůži' se pak již naplno projevil a do konce sedmdesátých let vyplodil ještě další dvě neméně skvělá gialla, 'Don't Torture a Duckling' (1972) a 'The Psychic' (1977). Je sice fakt, že se Fulci proslavil hlavně svými béčkovými horory a byl to v prvé řadě komerční režisér, ale obecně známé označení "tvůrce toho nejhoršího braku" je strašně omezené, ignorující veškeré jeho vrcholné dílo.

plakát

Černá kočka (1981) 

Podle mě dost podceněný film. Tento Fulciho trochu netypický kousek z období jeho největších hororových úspěchů, kdy krví rozhodně nešetřil, sází v prvé řadě na gotickou atmosféru. Máme zde temné městečko se strašidelnými uličkami, všudypřítomnou mlhu, magický hřbitov či zatuchlé sklepení, vše krásně nasnímáno jako vždy perfektní kamerou Sergia Salvatiho. Překvapivě tu nezní žádná syntezátorová hudba, ale (krom výborné ústřední melodie) k tématu E.A. Poea mnohem více se hodící smyčce, které výtečně umocňují onu atmosféru gotického hororu. K tomu dobré hlavní herecké obsazení, nějaká ta příšerná úmrtí a hrozné nehody, například uhoření, průlet čelním sklem auta, nebo stylové "vyudění". Ovšem nic perverzně krvavého, jak to známe z geniálních opusů 'The House by the Cemetery' a 'The Beyond' (oba vyšly stejně jako 'The Black Cat' v roce 1981). Někdo z toho může být zklamán a pak víc bijí do očí ta negativa. Scénář není důležitý a má hodně uhozených nebo nudných momentů, záměrná zmatenost se stává otravnou a jindy tak velice žádoucí detaily na oči působí až odpudivě. Mě osobně se film celkově líbí, ale musel jsem na to přijít asi až po třetí projekci :). Doporučuji blu-ray verzi, která film neskutečně oprášila a naopak v dnešní době výrazně nedoporučuji česky dabované dvd od Řitka video.

plakát

Aenigma (1987) 

Tento "teenagerovský" paranormální horor z lákavého prostředí nezastihl našeho seňora Fulciho zrovna v nejlepší formě. Doporučení je na místě jen pro opravdové fandy. Pro ně by film neměl být velkým zklamáním, psal se přece rok 1987 a kousky, díky kterým ho hororoví nadšenci milují natočil v letech 79' - 81'. 'Aenigma' má vše, co měl ve své době obsahovat komerční horor, včetně krve a nahoty. Avšak atmosférou i zábavností jde bohužel o hodně nevyrovnaný snímek. Chvíli jste zažraní do děje, usmíváte se nad zajímavými a vtipnými nápady, vychutnáváte si různá zákoutí dívčí školy, posloucháte našlápnutou muziku a najednou trpíte u "romantických" vsuvek, cucaček školaček se staršími muži a vůbec nechápete na jaké hovno se to díváte a pořád takhle dokola. Produkce působí opravdu velmi levně a děj totálně zmateně, jak se na podobné filmy sluší a patří. Nicméně technicky je vše na slušné úrovni a režie je naštěstí pořád dostatečně osobitá. Když se na to tak celkově dívám, katastrofa to není, jen že Lucio už zkrátka natočil o dost kvalitnější i děsivější krváky.