Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (370)

plakát

Emanuelle - perché violenza alle donne? (1977) 

Další kousek ze série perverzních cestopisných filmů o emancipované fotoreportérce zastihl naši hrdinku i tvůrce opět ve skvělé formě. Děj rychle odsýpá, Fidenco válí, Lauře to moc sluší a opět se tu přes množství pestrých lokací z celého světa přežene spousta postav, motivů a více či méně zábavných a zvrhlých situací. Téma tohoto dílu je obchod s bílým masem, nucená prostituce, sexuální otroctví a vůbec násilí na ženách, na které se snaží Emanuella upozornit svými reportážemi, což se moc nesetkává s pochopením vydavatele, jehož plátek kupují hlavně muži. Cílevědomou Emanuellu ale jen tak něco neodradí... Celkově pohodovou a sexy atmosféru opět čeří drsnější prvky exploitation a hardcore porna, scény znásilňování i zoofilie. Minule to bylo ruční uspokojení koně, tentokrát se nám naskytne podívaná na mučivou masturbaci ženy hadem či soulož jiné ženy se psem. Zkrátka peprný to film, nic pro běžné publikum. Mé doporučení směřuje pouze k zarytým fanouškům pokleslých filmových subžánrů ze 70. let.

plakát

Erotické noci oživlých mrtvol (1980) 

D'Amato si s Eastmanem a svou partou kámošů vyjeli na tropický ostrov a tam během dovolené natočili najednou hned několik stylových porno hororů (proto jsou si ty filmy jako Porno Holocaust, Sesso Nero atd. tolik podobné, protože byly točené souběžně). Tento se mi líbil zatím nejvíc. První třetina je dnes již nekoukatelná hardcore srágora, u které jsem po nekonečném záběru na Shannonova poďobaná varlata děkoval bohu za rychloposuv, druhá třetina už snesitelnější mysteriózní soft eroťák, kde se vyřádí hlavně Eastman, který prcá zásadně jen přes rifle a pak nastupuje těžkotonážní, atmosférická a pravá hororová třetina poslední, u které mé hodnocení vyskočilo takhle vysoko. To utrpení za to stálo, Massaccesi ve své době horory uměl, jen z té jeho porno tvorby bych doporučil spíše pozdější devadesátkové kousky s Roccem Siffredim. I když i dnes se samozřejmě najdou labužníci, kteří raději pořádný "vintage" :).

plakát

Estratto dagli archivi segreti della polizia di una capitale europea (1972) 

Zde musím naprosto souhlasit s Karlos80. Tento gotický trash na mě taky působil dosti zmateně a nesouvisle, neděsivě a nabízí snad jen jednu opravdu povedenou pasáž, když zasněná Kamča Keaton se svícnem v ruce schází mezi závěsy shody vedoucí do temného sklepení, kde se odehrává černá mše (viz. poster). Jinak bohužel spíše nuda. Hypernásilná scénka, kde se mezi sebou členové sekty pozabíjí by sama o sobě možná fungovala, ale opakováním toho samého gore záběru pořád dokola to nakonec Freda celé pokazil. Herci taky nic moc, Kamča byla taková nemastná neslaná, s poďobanou pusou a Luigi Pistilli, na kterého jsem se těšil nejvíce, vlastně skoro nic nepředvedl. Co se dá ještě pochválit tak hudba od Ciprianiho, ale celkově je pro mě tenhle film zklamáním.

plakát

Fango bollente (1975) 

Výborné ultra násilné poliziotteschi se sociálně kritickým podtextem. Skvělá zábava od začátku do konce. Parta tří životem frustrovaných psychopatů se po večerech baví pácháním nejrůznějších zločinů a násilností od krádeží a vyvolávání potyček, až po chladnokrevné vraždy. Díky tomu, že konají bez zjevného motivu a navenek vystupují jako spořádaní občané, jejich činy jsou připisovány kriminálním gangům a jim se tak daří docela jednoduše unikat spravedlnosti. Film se mi moc líbil, má rychlý spád, akci, povedené scény násilí a zabíjení, k tomu příjemný progresivní rock a typický sedmdesátkový eurokulťácký feeling. V hlavních rolích veterán Enrico Maria Salerno, charismatický Joe Dallesandro a jako vždy roztomilá Martine Brochard. Nemám co vytknout.

plakát

Fascination (1979) 

Mě se taky moc líbilo prostředí i zápletka a ta zasněná Rollinovská atmosféra je prostě parádní. K tomu samozřejmě množství typické lehké erotiky, odhalených ňader a lesbo-vampírského fetiše. Jistě taky nelze nezmínit ultra šukézní Brigitte Lahaie, která všechny ostatní zúčastněné herečky s přehledem zastiňuje. Kozy a kosa, to je prostě neodolatelná kombinace ❤️. Jinak tempo je velmi pomalé, děj řídký, ale dostatečně atraktivní, aby spolu s krásnou formou fanouška sedmdesátkových eurobrakových upířin doslova Fascinoval. Film jsem teď viděl znovu po deseti letech ve 4K s HDR a musím minimálně jednu hvězdičku přidat...

plakát

Frankenstein (1931) 

Od prvního filmového Frankensteina jsem čekal asi trochu víc. Film je silný hlavně v jednotlivostech a v konkrétních vizuálně úchvatných obrazech. Vstup Karloffova ikonického a dokonale zahraného monstra na scénu, scéna s holčičkou u vody, hořící mlýn a několik dalších působivých a hororových momentů... Naproti tomu děj ve městě, přípravy na svatbu a scény se starým baronem Frankensteinem mě nudily skoro jako nějaký český film pro pamětníky. Takže jako celek to žádná dokonalost není, původně jsem hodnotil třemi hvězdičkami, ale po rozležení ještě jednu přihodím, protože dojem z téhle klasiky mám nakonec čistě pozitivní a zažehlo to u mě zájem o další prastaré horory z třicátých let minulého století. Na SkyShowtime jich několik nabízí, tak hurá na ně 🙂!

plakát

Frankenstein: Děs a hrůza (1970) 

Díky místnímu hodnocení jsem moc nevěřil, že mě tahle Hammerovka zaujme a ejhle, ona to byla docela zábavná podívaná. Líbilo se mi, že se film vůbec nebere vážně a je plný suchých a černohumorných hlášek. Ironický Victor Frankenstein v podání Ralpha Batese mi více připomínal Jeffreyho Combse (Re-animátor), než zde zmiňovaného Cushinga a beru to jako plus. Na rozdíl od většiny fandů hororu totiž Petera Cushinga příliš nemusím, stejně jako jsem nikdy nebyl odvařený z Frankensteinovských filmů z 50. a 60. let. Tohle béčko na to jde trochu moderněji, s nadsázkou a nadhledem, snaží se hlavně pobavit a většinou se mu to daří. Vděčný žánrový divák pak rád odpustí i kdejakou pitomost, gumové atrapy, směšné monstrum i podivný scénář, ve kterém chybějí celé stránky i konec, protože tyhle kiksy takovému filmu vlastě sluší.

plakát

Fuga dal Bronx (1983) 

Enzo nezklamal a opět servíruje porci velmi kvalitní trashové zábavy. První díl (1990: I guerrieri del Bronx) mi asi přirostl k srdci víc, zde se totiž tvůrci už prakticky nijak nesoustředí na mé oblíbené gangy. A hlavně mi chyběl Sergio Salvati za kamerou, čehož si asi všimne málokdo, ale pro mě to byl celkem zásadní prvek. I tak je ale technicky vše na velmi vysoké úrovni, jak jsme u italských béček zvyklí. K tomu tu máme znatelně více akce, vybuchujících figurín, aut i vrtulníků, bezpočet kaskadérů létajících vzduchem a naprosto neuvěřitelné množství mrtvých. Vše totálně brakové a úsměvné, plné šílených postav a "drsných" hlášek. Něco takového ocení samozřejmě jen okrajové publikum a milovníci kultovních evropských žánrových filmů z 70. a 80. let.

plakát

Galaxie teroru (1981) 

Laciný sci-fi horor, ve kterém nefunguje takřka nic. Hned v první minutě mi bylo jasné, že tady končí veškerá sranda. Nejvíc zabíjecí jsou asi dialogy, které jsem bohužel vůbec nepobíral. Postavy tu ze sebe nonstop vypouští naprosto dechberoucí sračky a význam označení "nelogické chováni" tu nabírá zcela monstrózní rozměr. Až mi bylo líto Freddyho a paní Palmerové, že se sešli v něčem tak ostudně špatném. Atmosféra žádná, napětí už vůbec, ale zas je fakt, že díky tomu fantasmagorickému scénáři nelze absolutně tušit, co se stane v další scéně. Dvě scénky mě takhle překvapily dokonce i mile. V té první je jedna z austronautek dychtivě znásilněna obrovským chlípným červem, ve druhé je pak jiná krutě rozdrcena zrůdnými chapadly. Jako porno by to možná bylo zajímavější.

plakát

Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) 

Tak úplně nesouhlasím s místním hodnocením. Pro mě nenudící, odpočinkové a hlavně zapamatovatelné giallo s drsnými scénami vražd, stylovou muzikou a Lenziho typicky "špinavou" produkcí.