vnimat_Krasu

Arogance, slovní průjmy a ranec geniality - to jsou vlastnosti, které můžou fungovat pouze ve skvěle napsaném seriálu. Suits přesně takový je a nabízí jiný pohled na vysokou právničinu, než většina dosavadních televizních pokusů. Ač je hlavní hvězdou především nevzdělaný chytrák Mike Ross, jsou to souboje Harveyho a Louise, které dělají ze seriálu vynikající přestřelku intelektů. Herecky přesné (Macht i Hoffman nepochybně své role už nikdy nepřekonají), nahláškované a svěží. V druhé sezóně se přidávají i vztahové pletichy na osobní a profesionální rovině, fungující taktéž na jedničku.

Chladná, deštivá kriminálka, která zaujme velice civilními ústředními detektivy a celkovou uvěřitelností. Nikoliv prvoplánově drsná, jen s příchutí bláta, což jí dokonale odlišuje od současné americké produkce. První sezóna působí o něco kompaktněji než ta druhá, v níž se začínají různé konspirace a falešné stopy poněkud zbytečně množit. I přesto však ani na chvilku neustoupí ona jedinečná atmosféra a vztah mezi Lindenovou a Holderem, tikající jako hodinky. Palec nahoru za bezvadný úvodní i závěrečný dvojdíl, který citově nevydírá, a přitom zaručeně dojme.

Lewisovo herectví na hranici parodie a geniality společně s dokonale neurotickou Claire Danes jsou nejsilnější esencí tohoto výborného teroristického thrilleru. První polovina úvodní sezóny, která se točí výhradně okolo jejich vztahu, dosahuje vrcholů současného televizního dramatu. Bohužel kdykoliv dají tvůrci prostor vedlejším postavám, především Brodyho manželce a Saulovi, dramatická linie chřadne a doslova z ní sálá potřeba seriál něčím vyplnit. I přesto Homeland zaujme sympaticky odvážným finále, politickou nekorektností a snahou zachytit terorismus jiným pohledem. A už za to si onen získaný Zlatý Glóbus, i proti fenomenální Hře o trůny, zaslouží.

Chytře napsaných rodinných gangsterek je minimum, zvláště z jiného období než z provařených třicátých let. Těžko říct, jak dobrá je kniha od Martiny Cole, filmové zpracování The Take totiž táhnou herci, v čele s ďábelským Hardym, o jehož přínosu zde padlo tolik pravdivého. Tradičně odtažitá anglická atmosféra, s netradičně uvěřitelným vývojem postav. V žánru drsné kriminální školy jednoznačně špička a skutečně mě mrzí, že jsem si na tento skvost nemohl zajít do kina.

Po stech zhlédnutých epizodách už Castle příliš nemá, čím by překvapil. Dovedl bych vyjmenovat řadu důvodů, proč selhává jeho kriminální i vztahová část a jak nepříjemně jsou jednotlivé díly repetitivní. Jenomže výhradně díky charismatu Nathana Filliona, který by si mohl patentovat recept na dobrou náladu, je Castle patrně nejlepší relaxačním seriálem plavícím se ve vážnějších vodách. Žánrová klišé jsou zde uchopena v rukavičkách a nadhled některých epizod dokáže příjemně potěšit. Bohužel s kvantitou se posléze ztrácí i kvalita a podobně kolísavý je i můj názor na Stanu Katic. Přesto jedna z mála jistot současné "nekonečné" scény.

Ukázkové oxymóron současné televizní produkce. Seriál, který je prvoplánově vulgární, neustále překvapuje kadencí nevhodnosti a zakládá svůj úspěch na sexuálním charismatu Davida Duchovnyho, je zároveň jedním z nejchytřejších děl současnosti. Do vskutku zásadních morálních témat, o jejichž aktualitě není sporu, se totiž Tom Kapinos pouští s neskutečnou lehkostí, čili je možná ani nestačíte vstřebat. Jistě, Californication exceluje ve své neředěné vulgaritě a pro senzačně absurdní postavy. Jenomže zdejší sprostota se ani po pěti letech neokouká právě díky tunám životní pravdy, kterou je však za líbivou omáčkou velice snadné přehlédnout. Tohle není seriál o sexu, toto je seriál o středním věku. Jakkoliv je Hank Moody vzdálen vaším představám o průměrném dospělém samci.