Jablkohruska

Zhruba první dvě třetiny filmu (cca do okamžiku atentátu a potom ještě přibližně 10 minut po něm) byly docela povedené. Poslední třetina mne však vyloženě rozladila. Střelba, řev, střelba, řev, střelba, řev, střelba... a pro změnu střelba (to vše navíc oproti zbytku filmu s ohlušující hlasitostí, neboť v mluvených pasážích byl zvuk příliš tichý). Je mi jasné, že film se drží toho, jak to doopravdy bylo, ale je opravdu nutné tuto část tolik natahovat? A vůbec - nemáme snad i dost jiných filmových výrazových prostředků, kterými lze jasně říct, co se stalo, bez toho, že bychom to přímo ukázali? Není přece třeba sklouzávat k hranému dokumentu. Závěrečná přestřelka totiž ve skutečnosti vůbec není akčně napínavá, jaká by být měla. Místo toho působí tento moment nudně, protivně a zcela zbytečně zdlouhavě. Můj názor je však zřejmě ovlivněn i tím, že střílečky zkrátka nemusím. Za dramaticky nejsilnější scénu považuji moment, kdy si Heydrich nasazuje svatováclavskou korunu. 60%

Zhlédl jsem celkem 26 epizod tohoto seriálu (pod názvem "Bernard sportovcem") a většinou jsem se příliš nebavil. Možná je to ale jen tím, že už zkrátka nejsem v tom správném věku. Je však nutno říct, že značné procento vtipů je založeno pouze na tom, že Bernard uklouzne a spadne - to se stane ve většině dílů alespoň jednou a dokonce pokaždé se stejným otravným zvukem. Některé epizody jsou také oproti ostatním hůře animované (animace je trhaná, méně plynulá). Zařazuji do lehkého podprůměru. 40%

Příjemná rodinná oddechovka s pohodovou atmosférou. V kategorii předrevoluční tvorby pro děti a mládež se sice nejedná o nic zvlášť výjimečného - děj plyne poměrně zvolna, bez překvapivých zvratů, jeho vývoj je předvídatelný - přesto film dokáže svým způsobem potěšit, pohladit po duši. Jediná věc, kterou bych vytknul, spočívá ve velikosti (nebo v tomto případě spíš "malosti") tašky důchodkyně-zlodějky, do které by se avizovaných 6 bund skutečně nemohlo vejít. Ve výsledku zařazuji snímek do lehkého nadprůměru - 75%.

Když jsem v sobotu o tři čtvrtě na deset zapínal 2.program České televize, nevěděl jsem, co od tohoto filmu mám očekávat. Byl jsem však tímto povídkovým triptychem velmi příjemně překvapen. I když všechny tři příběhy spojuje stejné prostředí (obilné pole) i stejné hlavní téma (láska), každý z nich má svou vlastní myšlenku a všechny mají co říct. Vyústění jednotlivých filmových povídek byla navíc často nepředvídaná - zkrátka nešlo o ten typ filmu, u kterého už od začátku tuším, jak přibližně skončí. I přesto, že o komedii se rozhodně nejedná, vyskytly se i vtipné momenty (například "záhadný" kruh v obilí vytvořený hlavními hrdiny prvního příběhu). Jediná věc, kterou lze filmu vytknout, je mnohdy přílišná rozvleklost jednotlivých příběhů - v některých místech by se děj dal rozhodně zhustit. Jen kvůli tomu ubírám pátou hvězdu a hodnotím pevnými a zaslouženými čtyřmi. 80%

Miluji hudební styl osmdesátých let a v této velice příjemné pohádce, která už dnes patří ke "klasice", si ho můžu užít plnými doušky. Královský pár Nárožný-Bohdalová je navíc naprosto bezchybný a i Miroslav Vladyka byl pro ztvárnění prince-jelimánka velice dobrou volbou. Jediná věc, která se zde nepovedla, byl převlek Ivany Andrlové - za muže bych ji rozhodně nepovažoval. Na to, abych tomuto poetickému, ale zároveň i zábavnému a vtipnému příběhu o urozenosti lidského srdce strhnul hvězdičku, to však ještě nestačí. 90%

Velice pečlivě propracovaná hra na city, která však Karlu Kachyňovi naprosto skvěle vychází. I přes občasné sklony k hluboké sentimentalitě film rozhodně nespadá do polohy laciné kýčovitosti - ba právě naopak - působí jednoduše, a přitom majestátně, skromně ve svém zpracování, avšak velkolepě v tom, co vyjadřuje. Mistrovské herectví obou hlavních představitelek netřeba rozebírat (a ani nemožno rozebírat, neboť některé situace jsou slovy těžko popsatelné a nejlépe je vyjadřuje samotný film). Z celkového hlediska pak na filmu zvláště cením prvek opakování - určité zdánlivě nedůležité situace se zde vzájemně podobají, což ještě zesiluje divákův dojem. Proto pro mě také není nejsilnějším momentem filmu jeho závěr, ale chvíle, kdy Fany, snažíc se vydělat si peníze na vlak, začne žebrat s prosícím panem Divokým, což asociuje jednu ze scén ze začátku filmu, kdy chce Fany pomoci muži, který žebrá úplně stejným způsobem, její sestra jí to tehdy však nedovolí. Scéna se žebrající Fany byla dokonalá - měla pouze jedinou vadu, a sice že mohla být delší, a to alespoň o 10 vteřin, aby se divák stihl patřičně dojmout a slibně se rozvíjející hudební motiv nemusel být tak násilně utnut. Film vřele doporučuji všem, kterým pod vlivem dnešního uspěchaného života ještě nezkamenělo srdce. 95%

Ne, rozhodně to není na pět hvězdiček, je však potřeba tomuto filmu alespoň trochu zvýšit průměr, protože 37% si rozhodně nezaslouží. Herci skutečně místy přehrávali a některé situace byly podány se zbytečným afektem; na začátku to také chvilku trvalo, než se děj pořádně rozjel, ale i přes to všechno jsem se bavil královsky (Simona Babčáková alias Věra Kousal, co potřebuje PéPé na poradu s GéeŘ v HáBé, vážně neměla chybu). Mdlé okamžiky byly přebity třeskutou smrští komicky absurdních situací, dialogy byly vedeny často ve stylu "já o voze - ty o koze", přesně tak, jak to ve správné komedii má být. Za mne 75%, což odpovídá čtyřem hvězdičkám; proč přidávám pátou, už jsem zdůvodnil.

Docela příjemný, ale poněkud zmatený filmeček, z jehož originálního námětu by se dalo rozhodně vytěžit daleko víc. 55%

Připravoval jsem si sáhodlouhý a sofistikovaný komentář, ale nestojí to za to... Zkrátka - nevěřil jsem, že může existovat ještě horší zpravodajství než na TV Nova... Může!

Devadesátiminutové nic. Pár momentů, ve kterých člověku mírně zacukají koutky, se tu sice najde, ovšem je nutné je hledat pod mikroskopem. O to více se však dá zažít chvil, ve kterých nelze dělat nic jiného, než prostě jen nevěřícně civět na obrazovku a říkat si, jak je něco takového vůbec možné. Koneckonců - jak může vůbec vypadat film, ve kterém se na jednom místě objeví Hroch spolknutý hrochem, zpěvačka s brýlemi pro nedoslýchavé a "zákeřní kontrarevolucionáři"? Celkovou "atmosféru" dokresluje umělohmotný tlustokožec (který už nemohl působit nepřirozeněji), nesmyslné dialogy a nulová kvalita zvuku. O absenci jakéhokoliv vyústění - vlastně přesněji řečeno o absenci jakéhokoliv znatelného děje - už pak není ani třeba mluvit. "Dnes byla zrušena cenzura. A kdo se o to zasloužil? Hroch!" 5%. A to ani nevím, za co vlastně.