Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Rodinný

Recenze (23)

plakát

Fany (1995) 

Velice pečlivě propracovaná hra na city, která však Karlu Kachyňovi naprosto skvěle vychází. I přes občasné sklony k hluboké sentimentalitě film rozhodně nespadá do polohy laciné kýčovitosti - ba právě naopak - působí jednoduše, a přitom majestátně, skromně ve svém zpracování, avšak velkolepě v tom, co vyjadřuje. Mistrovské herectví obou hlavních představitelek netřeba rozebírat (a ani nemožno rozebírat, neboť některé situace jsou slovy těžko popsatelné a nejlépe je vyjadřuje samotný film). Z celkového hlediska pak na filmu zvláště cením prvek opakování - určité zdánlivě nedůležité situace se zde vzájemně podobají, což ještě zesiluje divákův dojem. Proto pro mě také není nejsilnějším momentem filmu jeho závěr, ale chvíle, kdy Fany, snažíc se vydělat si peníze na vlak, začne žebrat s prosícím panem Divokým, což asociuje jednu ze scén ze začátku filmu, kdy chce Fany pomoci muži, který žebrá úplně stejným způsobem, její sestra jí to tehdy však nedovolí. Scéna se žebrající Fany byla dokonalá - měla pouze jedinou vadu, a sice že mohla být delší, a to alespoň o 10 vteřin, aby se divák stihl patřičně dojmout a slibně se rozvíjející hudební motiv nemusel být tak násilně utnut. Film vřele doporučuji všem, kterým pod vlivem dnešního uspěchaného života ještě nezkamenělo srdce. 95%

plakát

Maxihra (1997) (pořad) 

Jeden z vrcholů mého dětství! Srdcovka všech srdcovek! Několik dílů jsem si tehdy i nahrál na videokazetu a dodnes si tyto nahrávky občas z nostalgie pouštím. Škoda, že ten bonusový level, pokud vím, nikdo nikdy nepřešel...

plakát

Hexenšus (2013) (TV film) 

Ne, rozhodně to není na pět hvězdiček, je však potřeba tomuto filmu alespoň trochu zvýšit průměr, protože 37% si rozhodně nezaslouží. Herci skutečně místy přehrávali a některé situace byly podány se zbytečným afektem; na začátku to také chvilku trvalo, než se děj pořádně rozjel, ale i přes to všechno jsem se bavil královsky (Simona Babčáková alias Věra Kousal, co potřebuje PéPé na poradu s GéeŘ v HáBé, vážně neměla chybu). Mdlé okamžiky byly přebity třeskutou smrští komicky absurdních situací, dialogy byly vedeny často ve stylu "já o voze - ty o koze", přesně tak, jak to ve správné komedii má být. Za mne 75%, což odpovídá čtyřem hvězdičkám; proč přidávám pátou, už jsem zdůvodnil.

plakát

Co takhle svatba, princi? (1986) (TV film) 

Miluji hudební styl osmdesátých let a v této velice příjemné pohádce, která už dnes patří ke "klasice", si ho můžu užít plnými doušky. Královský pár Nárožný-Bohdalová je navíc naprosto bezchybný a i Miroslav Vladyka byl pro ztvárnění prince-jelimánka velice dobrou volbou. Jediná věc, která se zde nepovedla, byl převlek Ivany Andrlové - za muže bych ji rozhodně nepovažoval. Na to, abych tomuto poetickému, ale zároveň i zábavnému a vtipnému příběhu o urozenosti lidského srdce strhnul hvězdičku, to však ještě nestačí. 90%

plakát

Matylda (2000) (seriál) 

Vůbec nechápu zdejší nízké hodnocení. Podle mého názoru je Matylda jeden z mála skutečně povedených porevolučních večerníčků (ne-li vůbec ten nejlepší). Jako malý jsem ji miloval a i dnes se občas na některé epizody velmi rád podívám. Celý seriál totiž srší vlídným a inteligentním humorem a téměř každý díl je naprosto skvěle vypointovaný. Stella Zázvorková se svým komentářem navíc vtiskla veleučené kachně jistou osobitost. S čistým svědomím uděluji pět hvězdiček. 95%

plakát

Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969) 

Jedna z nezapomenutelných komedií přelomu 60. a 70.let, která rozhodně kvalitativně nezaostává ani za relativně známějšími (a také zde lépe hodnocenými) Pane, vy jste vdova a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Stejně jako tyto dva jmenované filmy přináší i "Zabil jsem Einsteina, pánové..." báječný koktejl absurdit, které do sebe však navzdory všemu logicky zapadají. Navíc je velmi zajímavé sledovat, jak si tvůrci v roce 1970 představovali třicet let vzdálenou budoucnost. 90%

plakát

Bota jménem Melichar (1983) 

Příjemná rodinná oddechovka s pohodovou atmosférou. V kategorii předrevoluční tvorby pro děti a mládež se sice nejedná o nic zvlášť výjimečného - děj plyne poměrně zvolna, bez překvapivých zvratů, jeho vývoj je předvídatelný - přesto film dokáže svým způsobem potěšit, pohladit po duši. Jediná věc, kterou bych vytknul, spočívá ve velikosti (nebo v tomto případě spíš "malosti") tašky důchodkyně-zlodějky, do které by se avizovaných 6 bund skutečně nemohlo vejít. Ve výsledku zařazuji snímek do lehkého nadprůměru - 75%.

plakát

O raráši Mlíkovi (1999) (seriál) 

Daleko spíš horor než večerníček, ovšem velice působivě udělaný. Mladším dětem (cca do 8 až 9 let věku) bych ale tento seriál rozhodně nepouštěl.

plakát

Co chytneš v žitě (1998) 

Když jsem v sobotu o tři čtvrtě na deset zapínal 2.program České televize, nevěděl jsem, co od tohoto filmu mám očekávat. Byl jsem však tímto povídkovým triptychem velmi příjemně překvapen. I když všechny tři příběhy spojuje stejné prostředí (obilné pole) i stejné hlavní téma (láska), každý z nich má svou vlastní myšlenku a všechny mají co říct. Vyústění jednotlivých filmových povídek byla navíc často nepředvídaná - zkrátka nešlo o ten typ filmu, u kterého už od začátku tuším, jak přibližně skončí. I přesto, že o komedii se rozhodně nejedná, vyskytly se i vtipné momenty (například "záhadný" kruh v obilí vytvořený hlavními hrdiny prvního příběhu). Jediná věc, kterou lze filmu vytknout, je mnohdy přílišná rozvleklost jednotlivých příběhů - v některých místech by se děj dal rozhodně zhustit. Jen kvůli tomu ubírám pátou hvězdu a hodnotím pevnými a zaslouženými čtyřmi. 80%

plakát

Pojedeme k moři (2014) 

Vzhledem k experimentálnímu pojetí je snímek těžko hodnotitelný, přesto se však o to pokusím. Jeho hlavním problémem je to, že neví, co chce - zda být spíše dramatem nebo komedií, či zda jsou jeho cílovým publikem děti, dospělí, nebo děti i dospělí. V kontrastu s přirozeně amatérskou kamerou vedenou kluky je zde navíc využíván vyloženě funkční střih, tyto dva elementy jsou tak ve vzájemném rozporu (což ovšem ne vždycky vadí). Některé scény jsou vyloženě trapné (například "svatba" obou hlavních představitelů - pro mě zcela nesmyslný prvek uměle všroubovaný do kontextu). Většina point je předem očekávatelných, ta závěrečná je však poměrně překvapující a navíc je podaná příjemně citlivým způsobem. Po shrnutí všech těchto faktů mi vychází jedno slovo, kterým by se dal zhodnotit film jako celek krátce a výstižně - rozporuplnost. Do šedivého průměru však rozhodně nezabředne. V přepočtu na ČSFD hodnocení 3 hvězdy, pro mne 65%.