pipapa

Má to mnoho "ups", ale také řadu "downs". A at´ to tvůrci mysleli tak nebo onak, není to parodie jen na čs. předválečné a za války točené kýče (zdaleka ne všechny filmy té doby byly kýče!), ale také parodie, a vlastně kritika, na Haulywůd, jehož vývozním artiklem byly (jsou a budou) právě zvětšího jen dojáky=kýče.

Film vznikl v době, kdy Máchův intimní deník byl prakticky stále tabu. I tak se podařilo režisérce vykreslit Máchu, na základě již o něm známých faktů, velmi precizně = mně byl už tady ( ještě dříve, než jsem se seznámila s jeho deníčkem) totálně odporný a usoudila jsem, že s ním nebylo něco po psychické stránce v pořádku. Jeho intimní deníčky pak jasně dokázaly, že to byl psychopat. Dnes už tedy víme, co se opravdu skrývá za verši jako "...zve k lásky hrám hrdliččin hlas." Pro Máchovo okolí (zvláště ženy) i pro něho samotného bylo možná lépe, že skonal tak mladý, neb při jeho abnormálních sexuálně-sadistických choutkách se mohl klidně postupem času vyvinout v nebezpečného sériového vraha.

Příjemná oddechovka na hraně červené knihovny má určitě i reálnou výpovědní hodnotu. Decentně zpracovaný příběh obyčejným manželstvím znuděné manželky a ženatého kurevníka z haj-sosajety, o němž si dotyčná myslí, že ji miluje a že jí může nabídnout zajímavější život - a proto odchází od manžela do proutníkova "hnízdečka". Sen o lepším životě se ale brzy rozbíjí o tvrdou realitu. Usmiřování manželů je dojemné, ale notně teatrální=mluví spolu, jako by se nikdy před tím neznali. ...Mandlová je ve svých večerních róbách a hereckém projevu opravdová diva. Naprosto perfektně prezentuje herecký styl Marie Glázrové (jediná druhá, která by roli madam Herbertové mohla hrát) a k tomu přidává i něco ze své originality - nádhera!