Idego

Ze začátku jsem se bál, že se film pod tíhou intenzivních erotických scén propadne k samoúčelnosti a vyšumí do prázdna, ale nakonec se z toho vyklubala silně atmosférická pecka o lásce, žárlivosti a hlavně spalujícím chtíči. Hic je zajímavě stylizovaný (Tom of Finland approves), nabitý symbolikou, plný nádherných obrazů a dobře pracuje s budováním napětí a očekávání. Hot and raunchy. Super zážitek.

Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła.

Český dabing je naprostý poklad! Ten film samotnej je prostě blbý porno, ale dabing z toho dělá absurdní komedii a béčkovou dokonalost s nezapomenutelnýma hláškama. Saj mi žlázu! ... Tvojí kamarádce se líbí moje bambule! ... Zasadím ti mrkev, čubko! ... No prostě ideální na sledování při pátečním lockdownovým videohovoru s kamarádama a pár drinkama. Příště si musíme pustit i jedničku :)

Moc dětinské. Barvičky dělají vžžžžum, do toho hrdinové v afektovaných dialozích pronášejí velkohubá gesta plná klišé. Pro publikum do 12 let asi okay. Co na tom vidí dospělí, že to tu má 82 %, mi hlava nebere, ale tak to na ČSFD chodí.

Borat se zaprvý okoukal a zadruhý rezignoval na společenskou satiru a trolling. Cohenova genialita spočívá v tom, jak dovede v přestrojení v lidech vyvolat falešnej pocit, že jsou mezi svýma, a ochotně pak ze sebe v nevědomosti dělají před kamerou totální kretény jen a pouze tím, že ukazují, kdo reálně jsou, a ždíme tak ty nejkontroverznější témata doby až na kost. Jeho Who Is America? nemilosrdně kosí všechno nalevo i napravo. I původní Borat byl nejvtipnější právě v těch interakcích Borata s reálným světem, a i když ty hraný části s Azamatem a medvěděm byly výrazně slabší než ty autentický části, fungovaly tam jako spojováky jednotlivých skečů, rámovaly je do koherentního příběhu, sem tam si udělaly prdel z východní Evropy a hlavně tomu filmu nedominovaly. Borat 2 ovšem ten poměr trollingu a spojováků otáčí a je to vlastně jen jeden předlouhej hloupej spojovák cca tří výraznějších reálných scén. Celkem je jich tam teda víc než tři, ale ty ostatní jsou tak unylé a neprůbojné, že prosviští kolem, ani o nich nevíte. Kvůli tomu pak ve filmu poutá daleko větší část pozornosti ta čistě hraná část, která je bohužel hraná strašně blbě. Pořád dokola se tam opakujou "vtipy" o jednání s ženou-dcerou jako s dobytkem, což se omrzí už po 10 minutách a každý další zavření dcery na noc do klece už je jenom trapný, motiv zaostalýho Kazachstánu už po 14 letech taky nefunguje a obecně scénáristicky je to tragický. Některý scény dokonce ani dějově nedávají smysl, zato je z nich cítit, jak moc potřebovali tu hranou část ohnout tak, aby dovedli z natočenýho autentickýho materiálu poskládat nějakej příběh (a moc se jim to poskládat nepovedlo). Ve výsledku to připomíná víc než než famózní Who Is America připomíná Troškův Kameňák. Prostě to není ani chytrý, ani vtipný, spíš jenom trapný. Reálnej trolling žádnej, je to repetitivní, ohraný a bez koulí. Palec dolů.

Hodnoceno s odstupem je to docela komplexní film, který se z krimi komedie dostane ke kritice médii katalyzované společenské fetišizace zločinu a slávy, kritice kapitalismu, k diskriminaci sexuálních menšin, kritice policejní práce v US a dokonce přinese i docela vtipnou kritiku takové té maloměšťácké upjatosti, když se někdo uprostřed přepadení banky upejpá nad tím, že slyšel slovo fuck. To všechno bylo fajn. Zas na druhou stranu je většina toho zpracovaná jen tak lehce náznakem a asi bych se moc nehádal, kdyby mi někdo tvrdil, že to v tom filmu vlastně ani nebylo a že si to tam domýšlím. A hlavně ten film měl v roce 1975 asi daleko větší koule než dneska. V době, kdy za sebou máme desetiletí společenské reflexe nejen LGBT témat, není samotná přítomnost homosexuální a transexuální postavy žádné haló a člověka spíš nasere, že transexuální žena je dost stereotypně a z dnešního pohledu dost urážlivě zobrazená jako omdlévající (!) zženštilý "gay" v županu. Jasně, na rok 1975 dobrý, ale prostě žádnej deep dramatickej zážitek z toho dneska nebude. Takový ty víc očividný drama momenty jako nějaká vnitřní rozpolcenost Sonnyho a tolik oslavovaný herecký výkon Pacina byly okay I guess, ale taky nic, z čeho bych byl odvařenej. Ve výsledku jsem se hlavně na začátku párkát dost upřímně zasmál, ale nad těma vážnějšíma tématama to je na meh pokrčení ramenama.

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám.

Když jsem si tenhle film pouštěl, vůbec jsem nečekal, že objevím takový poklad. Neviditelný život vyniká jak zápletkou citlivě rozvinutou v dojemné, pomalu plynoucí drama o ztrátě nejbližšího člověka, tak svým hlubším poselstvím o společenské pohromě patriarchátu a nadřazování konzervativních pseudohodnot a conatořeknoulidi nad lásku k vlastnímu dítěti. Scénář šlape jako hodinky, netlačí na pilu, ani na moment tu nikdo nepřehrává, a přes Chopina, Liszta, Schuberta a jihoamerické barvy se na vás valí taková dávka emocí, že vás to jednoduše semele. Takhle jsem se u filmu už dlouho nenabrečel.

Laciný humor bez hloubky s nesympatickou krávou v hlavní roli. Ta se ve třiceti chová, jak kdyby jí bylo 12, a na tom je taky založená většina "vtipů", takže je to spíš cringefest. Jako karikatura blbé trosky to pak není zábavné, jako poselství o životě svobodné matky to je moc povrchní a jako celek to je pro single mámy až urážející.

Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání.