Idego

Původní verze z roku 57 je geniální. Tohle jí nesahá ani po kotníky. Vlastně je to strašné. Je zde dán až moc velký prostor pro jednotlivé porotce a jejich příběhy. Silné dialogy jsou zkopírovány z originálu, zbytek je dost slabá omáčka. Slepování jednotlivých výstupů je řešeno násilně, mnoho scén nemá hlavu ani patu. Nic se neděje, pak se někdo zničeho nic ujme slova a buď začne prakticky bez důvodu příšerně vyvádět, a nebo pateticky, se slzičkou v oku vyprávět dojemný příběh. Ten skončí a - ač nemá s případem nic společného - porotce na jeho základě změní názor. A tak pořád dokola. Naprostá rezignace na jakékoliv dokazování a slovní pře. Jen se střídají jak pěst na oko působící monology. Minuty ubíhají, dynamika žádná. Většinu filmu jsem se nudil, což mj. umocnila i ta tříhodinová stopáž. Malý zvrat, resp. zvraty na konci, konspirační teorií počínaje a změnou předsedovy barvy konče, jsem vnímal jako další dějovou vatu s puncem pozlátka, která spíš než aby vyrážela dech dovádí k hořkému smíchu. Hudba byla příšerná, účelová, jak z nějaké telenovely. Korunu tomu dodávaly ty pitomé opakující se scény jako tanec ve vězení či běžící pes; ptáček mi lezl krkem a ten konec s madonou, k tomu se už raději ani vyjadřovat nebudu. Snímek pravděpodobně zaujme ruského diváka, kterému bude blízký zachycením ruské mentality, konfliktu v Čečensku aj. Mě nudil a připadal mi trapný.

Smích je opravdu nakažlivý. V tom vlaku bych chtěl jet ^^ Ke zhlédnutí na YouTube.

Svoboda není zadarmo. Važme si jí...

Proč má ten kluk po celou dobu trvání filmu pouze 4 výrazy v obličeji, které obměňuje po půl hodině? Proč není zvuk synchronizován s obrazem a celá zvuková stopa zní jak otřesný dabing? Tenhle film šel absolutně mimo mě. Pár momentů bylo opravdu silných, ale zbytek byl příšernou nudou - což je u filmu se stopáží 140 min dost stěžejní problém. Kravčenkovi jsem nevěřil ani nos mezi očima, natož tak nějaké jeho vnitřní pohnutí a rozklad jeho osobnosti hrůzami války. A ač mám rád filmy, které si hrají s obrazem a kamerou, tady se to opět minulo účinkem. Bylo to nudné, nudné a ještě jednou nudné.

INTERIOR DESIGN za 4, MERDE za odpad a SHAKING TOKYO za dva body.

Neviděl jsem remake a po tomto už ani nechci. Je mi líto, ale nenašel jsem tam nic vtipného. A přitom mám Brooksovy filmy rád...

Hvězdičku za výbornou Tarantinovu povídku a dobrou Rodriguezovu. Zbytek je totální odpad; tedy nedostatečná. Kdybych to měl zprůměrovat, vyjde to chvalitebně, na dvě hvězdičky, ale to by nesměl i ty dvě dobré povídky prznit Tim Roth. Neuvěřitelně zkazil už tak špatný film. Jestli ho ještě někdy uvidím dělat nějakou pitomou grimasu, gesto, škubat tělem či uslyším nějakou variaci jeho debilního smíchu, budu vraždit.

S každým Almodóvarovým filmem ho miluju víc a víc. Už vlastně ani nevím, co dál psát do komentářů. Mám pořád dokola opakovat, jak zbožňuju jeho laskavé lyrické kouzlení s barvami, úžasnými postavami a příběhy? V jiných případech bych komentář prostě nepsal. Ale každý z jeho skvostů si zaslouží alespoň pár řádků. Te quiero, Pedro. Muchos gracias...

Tradiční Pedro, který mi opět vykouzlil úsměv na tváři a byl mi dokonalým společníkem. Panoptikum menších postav jako holčička ovládající telekinezi, partnerský poradce trpící depresemi z rozchodu a alkoholismem, manželské duo ztroskotaných spisovatelů ("Lucasi, jsi hajzl a já jsem mrcha. Co s tím budeme dělat?"), absolutně slizký pedofilní zubař, klient prostitutky exhibicionista či policejní inspektor trpící impotencí je přesně to, co na jeho filmech zbožňuju. A babička Chuz Lampreave tomu jako vždy nasazuje korunu. Jestli si někdy pořídím ještěrku, stoprocentně ji pojmenuji Peníze. A hned teď jdu do lesa poohlédnout se po nějakém pěkném klacku :)

Nápad slepený z jiných filmů a zpracování béčkové. Ze začátku to vypadalo slibně, ale pak se to zvrhlo v prostou akční střílečku à la Matrix. Zlatý Fahrenheit 451, Gattaca, V for Vendetta či Orwellovo 1984. Miluju díla tématicky zaměřená na blízkou ne zrovna vydařenou budoucnost, ale tahle béčková akční vykrádačka hrající si na filosofický film je spíš k smíchu než k zamyšlení.