Idego

Krajině ve stínu se vyčítá, že je tam hodně postav, které bez hlubšího vysvětlení mění kabát, a že jsou ty postavy prý ploché a nejde s nima kvůli tomu soucítit. Ale že jsou kategorie svině a hrdina fluidní a vzájemně se překrývající, je tu hlavní pointou, takže nevím, proč by to mělo být v čemkoliv mínus. A že jsou ty postavy nepropracovaný a děj letí v čase mi přijde naopak jako opodstatněnej záměr. Takových vesnic byly stovky a tenhle příběh se v tisících variantách odehrál na mnoha místech. Že jsou ty postavy ploché, z nich dělá archetypy, do kterých si můžeme ty tisíce dalších lidí promítnout, a je z toho tak podobenství, který se svou plochostí stává univerzálním a o to mrazivějším. Ano, některý scény by si plynulejší zarámování zasloužily, vadily mi občas nesedící postsynchrony, ale ve výsledku mě Krajina ve stínu víc než příjemně překvapila. Neptá se na příčiny, jen ukazuje následky a ukazuje je věrně a syrově. Pro mě to je na české scéně přinejmenším film roku.

Hypnotické, atmosferické, meditativní, uhrančivé.

Pomalu plynoucí, okořeněný troškou erotickýho teasingu, a místy strašně svíravý. Dějově se to odvíjelo jinak, než jsem si ze začátku představoval. Určitý motivace postav, který mi přišly jako chyba scénáře, se později ukázaly jako součást nenápadně rafinované hry s divákem. Moc se tu toho nenamluví a hlavní drama se odvíjí spíš na poli pohledů a náznaků, což tomu přidává na působnosti a hlavně intimitě. V tomto ohledu taky patří velký uznání hlavnímu hrdinovi za jeho herecký výkon. Další příjemný překvapení letošních Mezipater.

Koncepčně to nemá chybu, poselství skvostné, herci byli famózní, atmosféra z obrazovky přímo teče. Vlastně nemám co vytknout krom té strašně přepálené stopáže. Beru tvůrčí záměr. Ostatně Smrt pana Lazaresca by bez dlouhé stopáže nefungovala. A mít Malmkrog stejně jako pan Lazarescu maximálně ty dvě a něco hodiny, asi bych chrochtal blahem nad trefným obrazem od reality odtržených filozofů. Ale na monstrózních 200 minutách už to je jeden z těch filmů, co se mi vlastně líbí, ale sledovat je příjemný není. Po druhé hodině jsem začal usínat a musel si to čím dál častěji přetáčet (a tím ještě prodlužovat), protože jsem každou chvílí ztratil nit. Nabízí se i interpretace, že přetáčet a snažit se tomu porozumět nebylo potřeba, protože o čem postavy mluví, vlastně není podstatené, ale tak nějak jsem usoudil, že koukat na tři a půl hodiny dialogu navíc ještě bez pochopení jeho obsahu by byl ještě větší masochismus, takže jsem se snažil. Taky jsem si zavařil tím, že sem si té stopáže před projekcí nevšiml a pustil si to po desáté večer a až v průběhu filmu se zhrozil. Kdo ví, možná kdybych se díval v sobotní odpoledne, neměl bych takovej problém to sežvýkat. I tak si myslím, že obdobnýho sdělení se dalo dosáhnout i na výrazně menším prostoru a že hnát to takhle do extrému už zavání prvoplánovostí, takže ve výsledku za tři.

Další z řad cinefilních do sebe zahleděných onanií bez obsahu. Mank není nic jinýho než film v roce 2020 natočenej tak, aby věrně vypadal jako z roku 1940 a vzdával hold zejména Občanu Kaneovi a jeho technikám. V tohmle ohledu úspěch, opravdu to vypadá jako starej film, dokonce mysleli i na takový detaily jako hodit do rohu cue marks. Už ale bohužel zapomněli, že kromě té formální stránky by to taky mělo o něčem být, a tady narážím na svůj limit. Je mi úplně jedno, jak je to formálně dokonalý, když to je nesnesitlně nudný. Kdybych neviděl Kanea a neznal aspoň základní historický souvislosti, bylo by to určitě ještě horší, ale i tak jsem dobrou třetinu filmu nevěděl, o čem tam ti lidi kurva mluví, a byla to pro mě pozérská nuda o hovně, kterou sledovat bylo na vyškrábání si očí. Očekávám, že dostane miminálně 10 Oscarů jako třeba Irishman nebo další nudné a prázdné "pocty Hollywoodu", co se poslední dobou točí.

Podle synopse to mělo být drama o comingoutu v represivní konzervativní komunitě, reálně se ale ve filmu nic neděje a emočně je to totálně ploché. Místo abych s Davidem prožíval nějakej vnitřní konflikt, vzrušení z objevování světa venku, bolest první lásky a tragédii AIDS, nudím se s ním v domově důchodců. Všechno tzv. drama se tu řeší náznakem, což v jiných filmech dovede budovat napětí a nechat ty emoce vřít místo na plátně v divákovi, ale tady ty náznaky nedělají nic. Navíc to není film čistě o comingoutu v konzervativní náboženské komunitě, ale je to i o vykořeněnosti přeživších holocaustu a vykořeněnosti imigrantů, což by se teoreticky mohlo vzájemně umocňovat (a asi to tak tvůrci i chtěli), ale mně přišlo, že si to neumí vybrat a už tak řídký materiál se tím dál rozmělnil na nefunkční štěky bez síly. Ten film je jak klacek, kterým tvůrci rýpou do mršiny u cesty a doufají, že se pohne. Taky mně silně nesedlo, že Davidovi má být nějakých 17, ale Samuel H. Levine vypadá spíš na 30. Hořkou tečku tomu dala závěrečná věta jakože moudrého rabína, která byla tak klišoidní, že jsem až poskočil. Dovedu si představit, že někoho to nadchne a ta atmosféra i styl vyprávění jim naprosto sednou, ale pro mě byl Minyan dvě hodiny nudy s až příliš mnoho klarinetovými sóly.

Mělo to krásnou výpravu a čistě vizuálně se na to koukalo dobře, ale na to, jak silný je to příběh, se mi nepovedlo do postav vcítit a emočně to tak bylo ploché a místy až mechanické.

Původně jsem to zapnul jenom kvůli Sarah Paulson, která se mi líbila v Mrs America, a zůstal jsem přilepenej až do poslední epizody nejenom kvůli ní, ale taky kvůli Cynthii Nixon a hlavně Judy Davis, kterou jsem doteď vůbec neznal, ale její Betsy Bucket jsem si úplně zamiloval a hltal každej moment, kdy byla na scéně. Jako celek je Ratched trochu šroubovaná, děj trošku přitaženej za vlasy, ale není to ten typ seriálu, kdy by to vadilo, protože se mi nezdá, že se snaží působit vážně. Zároveň to odsýpá a hlavně je to místama nesmírně vtipný. Skvělý herečky, intriky, krásnej vizuál půlky 20. století s trochou barevné stylizace a osm epizod po 50 minutách jsou ideální kombinace na dva tři odpočinkový večery. Spoko. (S Formanovým Přeletem to samozřejmě nemá společnýho krom jména Ratched absolutně nic, a kdo od toho cokoliv tímto směrem očekává, bude zklamán.)

Další hype pro nic. Ano, jsou tam vtipný momenty, ale stejně tak jsou tam cringe scény, navíc jedna nelogičnost střídá druhou a celý je to místama postavený na hlavu až to bolí. Vhodný jako oddeechovka na páteční večer, ale žádná komedie roku se tu nekoná.

Dobrá hudba, pěkný záběry, téma s potenciálem. Poskládaný do sebe je to ale povrchně, herectví hlavně představitelů Juraje a Michala bylo prkenný a přes sílu námětu to nemělo koule. S postavama je těžký se ztotožnit, drama z toho nesálá a spíš to jen tak uplyne a moc dojmu nezanechá.