honzii

Husina.

Bezmoc na samé hranici.

Dokonalá režie.

Není divu, že to má úspěch, je to nejen Moderní rodinka, ale i moderní sitcom, který kombinuje klasický a moderní přístup k žánru. Dává nám připomenout jak novátorský přístup a trapně suchý humor Kanclu, tak klasické rodinné trampoty a hodnoty jako třeba v Kroku za krokem nebo Průměrňákových. Vtipy jsou slušně vypointované, vycházející z vynikajících postav, které jsou perfektně obsazené a jejích představitelé po právu dostávají jednu Emmy za druhou.

Zmrtvýchvstání spíš než Malicka připomíná Gravitaci. Opět tu máme survival žánr, opět tu hraje klíčovou roli prostředí a opět film stojí převážně na svém audiovizuálním odvyprávění. Oba filmy mají slabý, přímočarý scénář a nebýt přínosu Lubezkiho, asi by vůbec nevyčnívaly nad obyčejnou mainstreamovou produkci. Kvalitativní rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Gravitace funguje v synteticky vytvořeném světě, zatímco Revenant v reálném, a od toho se odvíjí celkový dojem. U Grativace se mohli všichni přetrhnout, abychom z plátna pocítili vesmír, jeho velikost i tísnivost skafandrů a nedostatek kyslíku, Revenantovi stačí točit v obrovských mrazech, v reálných lokacích a na nejlepší digitální kameru dneška s širokoúhlým objektivem. A ono to funguje. Zatímco Sandra Bullock rozačitě hekala v digitálně vytvořeném prostředí, DiCapriovo utrpení v mrazech nepotřebovalo ani zvuk. Revenant tak stojí především na sugestivním prostředí, naturalistickém filmovém přístupu a tím i na celkovém dojmu ze zpracování. Pro mě se jednalo o jeden z nejpodmanivějších filmů, jaké jsem v kině viděl, a i když by ten příběh napsal pětiletý kluk a scénář šestiletý, ta filmařina a její působení na mé vjemy mě dostala do kolen a já to sežral i s navijákem.

Skvělý film, který mě dojal i rozesmál. Vcelku jednoduché poselství je tu podáno tak rozkošně bizarně, že na to nezapomenu. Skvělý černý humor, roztomilé eskapády, melancholie i radost. A opravdu vynikající Bud Cort, který udělal dobře, že odmítl Formanovo Kukaččí hnído a vzal tuhle roli.

Je to takový ten film, který nesedne každému a není dokonalý, ale má opravdu silné trumfy. Těmi v popředí jsou jednoznačně režie a forma. Atmosféra je na snímku možná to úplně nejlepší a Deakinsova kamera, které bych dal z fleku kovového mužíka, je sáma o sobě naprosto slastným požitkem. Hned v závěsu tu máme ústřední trio herců, z nichž Josh Brolin ale hlavně totálně strhující Del Toro (další můj kandidát na sošku) zastiňují slušnou Bluntovou. Příběh sám o sobě by bez těchto trumfů tolik neobstál, postava Bluntové není tak nosná, jak se zpočátku zdálo, že bude, a hlavní zájem diváka postupně přebírá právě magický Del Toro. Vše ale slouží budování docela jednoduché pointy a díky tomu, jaký zážitek na mě celá ta filmařina udělala, jsem to jednoduché poselství nakonec vzal v pohodě. Napínavý zážitek.

Dost možná má nejoblíbenější komedie od Allena. Nevím proč, možná za to můžou odzbrojující dialogy mezi Borisem a Melody, možná za to může neskutečný Larry David, každopádně ten film můžu vidět pořád.

Sbírám se ze země.

Jeden z nejlepších životopisných filmů, jaké jsem viděl. Kvalitní, neukecaná a až meditativní filmařina, perfekně podpořená dokonalou hudbou Philipa Glasse a neméně dokonalou kamerou starého prďáka Deakinse nám dá nahlédnout do života jednoho z nejinspirativnějších vůdců současnosti. A vy jen fascinovaně sledujete, jak před vámi roste ohromná osobnost od malého dítěte až po dospělého vůdce jedné z nejstarších a nejduchovnějších civilizací světa, to vše v jejích nejtěžších chvílích.