Kundun

Příběhy z dalekých zemí a kultur jsou pro našince zajímavé už jen svým prostředím a odlišnými podmínkami živobytí. Kundun je příběhem čtrnáctého Dalajlámy, jehož život sledujeme od útlého dětství. Tvůrci dobře zachytili zejména těžkost odchodu od ideálů, pro které už Tibet pod nátlakem komunistické Číny nemůže existovat, jinak je bohužel film trochu rozvláčný a emocionálně mělký. Dobře se na něj kouká, Tibet je nádherná země a kameraman odvedl svou práci skvěle (nominace na Oscara), totéž lze říct i o hudbě a kostýmech, ale nějakého hlubokého prožitku jsem se i přes duchovně založený svět tibeťanů nedočkal... (23.03.2008)

Velice konzervativně natočené, ale pevně režijně vedené, s úžasnou výpravou, mnoha různými detaily, které jsou podány tak, že i bez explicitního vysvětlování, řeknou neznalému diváku o buddhismu i kultuře Tibeťanů mnohé. A vyřádil se tu i Philip Glass se svou hudbou, která je všechno, jen ne typická, a ve správných momentech umí až nepříjemně tnout do živého. "Bylo zahájeno mírové osvobození Tibetu. Příslušníci lidové armády vstoupili do této oblasti Číny na žádost tibetské menšiny. V této baště imperialismu si tibetský lid uvědomil že žije ve feudalismu pod tyranií dalajlámy. Lidová armáda postupuje na Lhasu zdravena obyvatelstvem, které vítá své osvoboditele a nadšeně se k nim přidává." Komouši jsou prostě všude stejní. (23.07.2023)

Obsah včetně závěru: Životopisný film o Dalajlámovi. Výprava mnichů vypátrá v daleké vesničce malého chlapce, do kterého se předchozí D. převtělil. Chlapec bezpečně odliší pravé D. věci od nepravých. Je uveden do hlavního kláštera a vychováván jako budoucí vládce. Tamní vláda při rozhodování používá i předpovědi věštce v tranzu. Tibet obsadí Číňané. D. se s nimi nejprve snaží domlouvat, navštíví i Peking, ale když zjistí, že mu usilují o život odchází do emigrace v Indii. D. rád pozoruje hvězdářským dalekohledem své poddané. (05.12.2008)

Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. (03.12.2009)

Nejvíc na mě zapůsobila hudba! Z té jsem měla největší zážitek a nejsem si jistá, jestli to není na film trochu málo? Pro mě to byl dobrý film, protože já jsem o této historii Tibetu nevěděla a nevěděla jsem ani, že Dalajláma se nemohl do Tibetu vrátit. Ale hlavní představitel mě trochu zklamal. Umím si představit, jaké emoce z toho mohly jít, ale bylo to trochu suchý. (03.03.2013)