honzii

Je to pěkný film, ale možná je až moc jednoduchý. Drama je vystavěné naprosto šablonovitě a přestože to nějak základně funguje, divák to hned prokoukne a vlastně každý zvrat už cítí předem. A teprve až když jsem si dal Any given sunday od Stonea, pochopil jsem, jak obyčejný tento film vlastně je. Ale Kurt Russell si to dal dobře.

Bezmoc na samé hranici.

Tenhle film je zajímavý z několika důvodů. Ve světě, kde je hlavním měřítkem člověka sociální status, vypráví o partách, kde o vašem postavení rozhodují jen odhodlání a pěstí. Je v tom něco lidsky fundamentálního. Jakoby člověk byl předurčen k boji a dnes si jen složitě hledá motivaci v podobě fotbalu. Zároveň je to živočišné měření sil. Hledání vlastní hodnoty skrz fyzická vítězství. Právě proto mě na filmu nejvíce bavila postava vůdce hooligans. Jeho filozofie, motivace i schopnost manipulace. Přesto nemůžu s hodnocením výš. Na psychologickou sondu je to příliš naivní a prosté a deníčkové voiceovery hlavní postavy jsou dost otravné.

Není to bůhví jak skvělé, ale jako solidní nenáročná a roztomile toporná televizní zábava je vyhovující. Jsou špatné české seriály, které mi vadí. A potom jsou špatné české seriály, které celkem dobře snesu, jako právě Horákovi.

Není to dokonalý film, na svůj žánr je ale neobyčejně chytrý. Možná, že má pár nedostatků (konec mohl být promyšlenější), ale funguje i jako nevázaná, tak jako inteligentní zábava. Marc Forster krásně kombinoval sympatické počínámí hlavního hrdiny od humorných momentek až po neskutečně melancholické scény, kterým dopomohla i dobře volená hudba. Nápad samotný je velmi originální. Zajímavé postavy (sám hlavní hrdina a spisovatelka byli skvělí) a velmi dobré obsazení, nejen to dělá z filmu Horší už to nebude nadprůměrný film. Ve svém žánru za pět, obecně za čtyři hvězdičky.

Je to jasné, Neill Blomkamp točí prostě nesympatické filmy. Každá postava je trapná nebo otravná (ten gang? wtf?) a samotný robot to svým dětským kuňkáním nijak nezachrání. Gangsta nápad až na pár fórečků nefunguje a zvlášť po čerstvém shlédnutí filmu Ex Machina Chappie působí jako naprosto promarněná šance napsaná a natočená puberťákem.

Svou prostoduchostí a naivitou je tato pohádka vlastně upřímná a sympatická. Bohužel ale nezapře, že si tak trochu mastí triko. Na scénář se moc nehraje, ten je prosťoučký až hanba. Hlavní emoce se odehrávají v melancholických sekvencích, Mobym podkreslenými slowmotiony a podobnými klipařskými hrátkami. A často mu to prochází. Za chvíli do té formální pasti spadnete a necháte se unášet krásnou kamerou, moderní hudbou a snovými flashbacky. Nakonec si ale vždycky uvědomíte, že to byla jen taková past a že vlastně těm postavám a celému příběhu zase tolik nerozumíte i když všechna ta klišé znáte. Klasický případ výhry formy nad obsahem, okořeněný sympatickými výkony všech herců.

Experiment, který je možná o něco nudnější než většina filmů, ale také hodnotnější. Netýká se to ani tak použití stejných herců po období dvanácti let, jako celkové zachycení plynutí času a volba "nedramaturgie". Ale právě protože film zachytává hlavně plynutí času a různé epizodky na úkor jedné zápletky, stopáž měla být prostě kratší. Linklater se asi snažil zachytit hlavně esenci dospívání, zkrze dospívající je také celý film natočen a to je dobře. Jako dospělí diváci situacím rozumíme ze všech úhlů, ale zároveň nám Linklater dává připomenout naše dřívější zmatené pocity, které dospívání a hlavně konfrontace s dospělými problémy provázejí. Díky tomu, že se Linklater nesoustředí na dospělé postavy, ale vypráví skrze Masona, dává těmto situacím skvělý rozměr. Nejde jen o problémy svobodné matky vychovávající dvě děti - problémy s tím spojené nás moc nepřekvapí. Jde o dopad, který tyto problémy na děti mají a jak je ony chápou/nechápou. Přes všechny kvality filmu mám ale stejně pocit, že Linklater mohl zajít mnohem dál. S dětským osazenstvem se sice těžko píší intelektuální dialogy (i ta finální scéna prostě šustí), o to zajímavější a dramatičtější scény však mohl napsat. A tím nemyslím extrémní scény typu "opilý otčím mrská skleničky po nevlastních dětech", ale scény, které více vystihují dramata spojená s různými životními etapami všech hrdinů. Naštěstí jich tam ale pár je.

Komentář - Bluntman

Emocionálně a audiovizuálně působivý, v žánru lehce rozpačitý, jako celek ne uplně kompaktní. Tento film si samozřejmě vyžaduje o něco přísnější měřítka než lecjaký trikový cajdák, s tím se musí počítat. Nolan možná je jinde, ale neznamená to jen to dobré. Nezvládnutý scénář podkopává vše a ruší jinak skvělý zážitek. Kéž by věnoval více péče logickým dírám a slepým uličkám, dialogům a omezení vesmírné kovbojštiny. Mohl to být skvělý film.