Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (468)

plakát

Jedno přání (2003) (TV film) 

Na osamělé a nudné páteční dopoledne perfektní nenáročná (velmi nenáročná) zábava. Sice jde o naprosté klišé s předvídatelným koncem hned při zjištění samotné zápletky, ovšem příjemně natočené.

plakát

Jen Bůh odpouští (2013) 

Divácky celkem nepřístupný film. Nicolas Winding Refn se po úspěšném a čitelném Drive uzavřel do sebe a natočil film, kterým jakoby chtěl říct, že TOHLE jsem já a ne stupidní Drive. Jenže filmy jako je tento jsou odsouzené k zániku už od začátku. Je příliš zahleděný do sebe, nevypráví skrze klasické scény, ale pomocí pohledů, snových představ a symbolických kompozic. To je všechno hezké, je skvělé vidět film, který se umí vyjádřit i jinak než skrz skrz ústa svých postav, ale pro celovečerní film je pouhý tento přístup těžko stravitelný. Kouzlo Drive bylo právě v tom, že podobné režisérské postupy Refn využíval pro normální příběh a tím mu dodal velikou sílu. Toto je jen hypnotický do sebe zahleděný splněný filmový sen, ve kterém je všechno, o čem Refn asi filmařky snil, ale bůhví jaký smysl to nedává. Zajímavý komentář: Marigold

plakát

Jersey Boys (2014) 

Je to naprosto typický životopisný hudební film. Začínání z ničeho, sláva, vztahy, rozpory. Nemít to sympatické obsazení, hudbu a kvalitní, i když velmi konzervativní režii, nestálo by to snad ani za to. Ale nebylo to špatný.

plakát

Jestřáb umírá (2006) 

Na festivalu ve Varech jsem měl rozhodně vyhlídnuté na první pohled zajímavější snímky. Po skončení Hawk is dying mi ale chvíli trvalo, než jsem se sebral. Malý velký film, který si na nic nehraje, jen nám skvěle předvádí vnitřní zmatek postav.. U tohohle filmu jsem konečně docenil herectví Paula Giamattiho a zařadil si ho do top 5.

plakát

Jistě, pane ministře (1980) (seriál) 

Geniální, úžasně zábavný a hlavně časově univerzální, nestárnoucí seriál. Tohle bych pouštěl na vládě ve smyčce.

plakát

Jmenuji se Oliver Tate (2010) 

Je srandovní sledovat různá přirovnání typu "britský chlapec z Montmartru". Ukazuje to, jak málo takových filmů vzniká. Spojujeme si podobnosti mezi několika podobně trhlými existencionálními a melancholickými filmy, snažíme se je nachytat z plagiátorství, pózy, přehnané exhibice a "divnosti". Tvůrcům nasazujeme masky snaživců, kteří chtějí za každou cenu udělat "jiný" film či film "jako ten a ten". Je to trochu škoda. Tady máme alespoň co dočinění s příběhem, který má hlavu, patu, krásně nadhazuje našemu mladému Oliverovi první dilemata spojená s dospíváním a velmi dobře se spolu se všemi náležitými odpověďmi na konci uzavírá. Nepřijde mi, že by zvolený styl nějak nekorespondoval s obsahem, je to přesně tak přehnané, ironické, osudové, naivní a melancholické, jako jsme to mnozí prožívali v mládí. Nemám po skončení pocit, že jsem viděl nejlepší film na světě. Ale viděl jsem sakra dobrý film s nápady v takovém množství, že by každý jiný tvůrce měl jen závidět. A scéna, kdy Jordana testuje Oliverovu lásku a obětavost v moři je tak krásně vymyšlená scéna, že jsem se nadšením mlátil do stehna. A kamera byla perfektní.

plakát

jOBS (2013) 

Nejen po přečtení Jobsovy biografie, ale i kvůli odstupu času a druhé projekci musím s hodnocením níž. Přestože film má své momenty, které stojí za to, a na tom trvám, je opravdu velmi povrchní. Využívá jen základní Jobsovy manýry a snaží se jimi vykreslit jeho složitý a protichůdný charakter. Výsledkem je tedy tak trochu karikatura Jobse, jeho zjednodušená verze, která nám nenabízí nic víc než slepé ambice přes mrtvoly. Postava, jakou Jobs byl, by si asi zasloužila detailnější přístup ve stylu Scorseseho.

plakát

John Wick 2 (2017) 

Druhý Wick se bohužel nedokázal po celý film vyšvihnout v áčkový akčňák. Co naplat, že některé scény vypadají tak, že by i Bond záviděl. Levnost dialogů a některých herců a jejich výkonů je příliš do očí bijící. Akce střídá originální nápady s naprostou rutinou a možná, že kdyby bylo méně mrtvých, více by jednotlivé nápady vynikly. Příběh postrádá střídmost a nastupuje těžká předimenzovanost. Film, který kdyby zjednodušil svůj přístup, možná by získal víc. Jako béčko ovšem obstojí velice slušně.

plakát

Jumper (2008) 

Nenadchlo mě to, ale nenudil jsem se ani na chvíli. Je jasné, že je to film na efekt, že se tvůrci soustředí na to, jak film působí obrazem a ne příběhem. A proto ve mně nenechal nic, jen ty pěkné obrázky.