honzii

N.U.D.A.

Pro diváky, kteří nejsou seznámeni s životopisem a způsobem práce Woodyho Allena je tento dokument perfektní. Pro diváky, kteří si už něco přečetli, jde spíš o přehledné shrnutí z úst samotného Woodyho a jeho okolí ilustrované pečlivě vybranými scénami z Allenovo tvorby. Rozhodně je to povinnost vidět.

Rozhodně bych se vyvaroval srovnání s Greengrassovým United 93. Je zcela jasné, že Greengrasův film je jiný a ano, je chytřejší. WTC by nebyl špatný film, kdyby se tvůrci nenechali unést a měli drobný nadhled. Vím, že je to o lásce, přežití a podobně, ale sakra.. je to uplakaný patos (který mě ale na konci přece jen docela dojal). Co mě ale překvapilo, to je forma. Celá režie se mi nějak nepozdávala, střih, kamera.. trochu to nesedělo pohromadě. 60%

X-men dospěli do doby, kdy místo komorně laděných prvních dílů sdílí stejný žánr digitálního pekla jako Avengers. Já se tu ale bavil víc než u Áček. Je to recyklace všeho možného a je to utopené v digitální orgii, která je hůř udělaná, ale s postavami a herci, kteří mě víc baví, s ultimátním klišoidním záporákem s jiskrou v oku, jehož roli si viditelně Oscar Isaac užíval a já s ním. Je na tom vidět dětská i režijní hravost a to občas Avengers chybí. Vidět tohle v pěti letech, asi si cvrnknu do textilu. Přesto s nostalgií vzpomínám na první dva díly, při jejichž sledování měl člověk opravdu výjimečný pocit, že nesleduje film pro uhrovaté.

Nebylo to špatné. Slušně se pracuje s hlavními postavami (mladý Xavier, mladý Fassbender, Mystique), téma zůstává stejné jako vždy, je ale okořeněné o filosofii hlavního "záporáka", která má naprostou logiku. Příběh je díky cestování v čase trochu překombinovaný a nedává moc prostoru staré partě v post-apo lini (starý Magneto sotva promluví), ta je ale oproti retro-linii bez většího děje či nápadu, takže vám to ani nevadí. Občas tápete, jak co bylo v minulých filmech a jakým způsobem jsou provázané s tímto, protože s mytologií předchozích filmů se zde docela slušně žongluje. Nakonec ale dostanete to, co jste očekávali. Pár mutantích bitek, pár hlášek, pár emocionálních momentů a jednu nezapomenutelnou scénu v Pentagonu (proč jich prostě ve filmu nemůže být víc?).

Měl jsem jistá očekávání, ale ne přehnaná. Chtěl jsem se hlavně bavit a byl jsem uspokojen.

K umocnění zážitku doporučuji po projekci procházku nočním lesem s malou baterkou. Mnou vyzkoušeno.

Nenápadná kvalita. Relativně jednoduchý příběh je komplexnější, než se zdá, nejen svým dějem, ale i poselstvím, a prostě v něm nemůžu najít díry. Všechno tu skvěle funguje, ať jsou to postavy, příběh nebo mísení žánrů, které je tak plynulé, že si ani nevšimnete, že v jednu chvíli sledujete thriller a v druhou bromedii (tu dokonce ve dvou úrovních). Občas to připomene jižanský Fargo, občas No Country for Old Men. Styl má však osobitý a atmosféru taktéž. Pobaví, dojme, rozesměje i obohatí. Tak to má být.

Člověku to nedá a musí si vzpomenout na Zloděje kol. Takhle si představuju kvalitní sociální drama. Plynulá a citlivá režie, silné téma, perfektní herci. Navíc jsem naprosto unešen výkonem Demiána Bichira, který se mi svou uhrančivostí totálně zaryl pod kůži. A tohle natočil režisér filmu Jak na věc?

Masakr, který ani po miliónu vystřelených kulek a desítkách zlomených kostí a čelistí neztratí tvář. Kde jiné filmy stejného žánru končí, tento začíná. A svým sugestivním a vážným přístupem k násilí vás pohltí.