pan Hnědý

Probuďte mě, až přijde dokonalejší tvůrce současné avantgardní optiky, kterou zde tvoří Paul Clipson. Hypnosis Display zachytává všechny prvky nastolené z vlastní tvůrčí perspektivy, nitra, detailních záběrů života, prostoru a jiného světa. Detail ruční kamery na filmovém páse zachycuje lucidní snění a přechodu v něm. Prostorem divák vstupuje od první minuty filmu, je uchvácen všemi detaily těla (očí, prstů, vlasů a pohledu na krásu světa), vody a odlesky slunečních paprsků, které naráží pouhým plynutím, doteku Vesmíru a zobrazení jiné dimenze, funkčnosti slunce a záběrů západu a východu, odrazu slunce z oken, hladiny vody, nebo přes rostliny a živých organismů, světel vlaků, budov a města přes slow-motion záběrů, až po speed-motion deformaci obrazu - ty Clipson zachytává na Super8 kameru dokonale. 16mm pásku zachytává maličkosti každého předmětu, který prolíná přes sebe, který vyvolává u lidí kolem mě spousty pozitivních, ale i negativních reakcí. Je fascinující jaký má Clipson dotek při interakci mezi obrazem a divákem, který produkuje. Pohlcující zvuková stopa Liz Harris (Grouper) a její ambient hudební doprovod podkresluje každou vteřinu na plátně a vtahuje stále pod kůži. Clipsonovi filmy překonávají experimentální standarty od dob Brakhage, Tscherkassky, Kren, Arnold, nebo Girardet. Estetika, snovost, performance života. Film, který chci aby viděli všichni, ale zároveň nikdo a pouze moje vlastní vnitřní vnímání.

Přijde okamžik, kdy čas nebude mít smysl. Krásný dokument o černých dírách a časoprostoru, přesně, jako to miluju v Interstellar. Závěrečná věta se mě dotýká: "Zázračné lze nalézt ve všem, dokonce i v temnotě a v tichu... A bez ohledu na vše, hledej v sobě soulad se vším" - Helen Keller.

Čím méně toho víme, tím méně toho zapomeneme. Kdo zažil trojúhelníkový vztah, každá maličkost vám bude splývat v myšlenkách a melancholických vzpomínkách. Srdce má milión míst na zážitky, osoby, touhy, sny, naplnění, ale na lásku musí být jen jedno.