pan Hnědý

Fliegauf mě opět odrovnal. Jeho třetí nadsmyslový rozměr zvuku a vizuálního prostoru s dotekem maďarské filmové školy alá Tarr vykresluje depresivní příběhy lidí ve kterém se každý divák najde. Osobitost, charakteristika, hyptóza, Budapešťský nádech, který cítím přes plátno odkrývá dnešní dobu. Je krutá, v noci odehrávající se, jako špatné myšlenky, které přichází když vychází hvězdy. Naopak když vychází slunce - vychází i nová naděje... Tenhle malý film s velkým rozsahem životních událostí, temného zvuku v podkresu mě opět zavedl tam, kde bije moje filmové srdce.

Neváhal bych ani vteřinu. "Ticket reservations please". V optice Ridley Scotta, by se jednalo o film snů, ale tahle cesta Morten Tylduma ve mě stále rezonuje. Cestovat Vesmírem je sen, díky Bohu, že můžeme snít.

Optika s dotekem alá Denis Villeneuve. Atmosféra se dá krájet, nádech temného případu dostává diváka pod kůži. Jake Gyllenhaal na vrcholu.