brzozin

Ubohá kokotina, kde Carrey neustále přesvědčuje všechny okolo, že je pitomý vulgární a vlezlý retardovaný buran, který ze sebe nepřetržitě dělá jakousi chodící karikaturu neschopnou pronést jedinou větu, která by byla myšlena vážně. Asi nejlepší scéna (vlastně jediná) je ta ve cvokhausu. Kdyby se celý film odehrával tam, bylo by to autentické. A jediná skutečně pravdivá a reálná hláška je: "Je už dlouho mentálně nemocný? - Od doby, co ho znám."

Po 15. minutách jsem to vypnul. Přemýšlím, jak moc retardovaný nebo infantilně debilní bych musel být, abych byl schopný se na tohle dívat.

Jestli existuje nějaké nebe pro černé ducharřské komedie, pak tam Addamsovic rodina musí nutně sedět na nejvyšším trůně. Na tomhle filmu jsem se opravdu snažil najít nějaký skutečně zásadní nedostatek. Marně. Kostýmy - famózní, herecké obsazení - dokonalé, hudba - geniální, scénář - skvělý. A celková mysteriózní atmosféra - nepopsatelný. Film, který se stává karikaturou sebe sama, to tu ještě nebylo. Rozhodně mezi mými top 10.

Naprosto nejslabsi Cimrman, ktereho jsem mel tu "cest" videt. Nedostatek napadu a celkovy upadek je znat uz delsi dobu, ale tady je to do oci bijici. Trapna, groteskni, primitivni a lacina zabava plna pitvoreni, poskakovani, infantilnich radoby hlasek. Kam se proboha podel suchy inteligentni humor tohoto divadla?

Neskutečná hovadina, u které jsem chvílemi přemýšlel, kdy si to konečně začnou holky pořádně rozdávat a bude z toho alespoň průměrná eroťárna. Bohužel zůstalo jen u náznaků, takže přemýšlím, co bylo vlastně cílem filmařů. Je to něco na způsob Charlieho andílků, jen pro diváky, kteří mají raději teenky. Spíš si říkám, že je vidět, jak směšné mínění mají o divácích.

Vlezlá Bohdalka, která si tu hraje na českou Marplovou. Jenže to nefunguje. Marplová je elegantní dáma, Bohdalka skřehotající bába, kterou nevím proč pořád obsazují do role nonšalantních dam (absolutně se to k ní nehodí). Navíc jezdí v nechutně předimenzovaným bouráku (asi to má ráda). Nechápu, proč je ten detektiv tak přitroublé poleno, nerozumím tomu, proč jsou ty vraždy tak dětinsky primitivní a vůbec nerozumím tomu, proč tohle někdo točí. Takové české To je vražda napsala. Minimálně jedno mají Bohdalka s Jessicou společné. Absolutně jsou mi nesympatické.

Do kina jsem šel s vědomím toho, že nepůjde o nějaký rodinný příběh, ale o normální dokumentární film pro děti natočený na korálovém ostrově v Indickém oceáně. A právě proto, že jsem neměl nijak přehnaná očekávání, je moje hodnocení 45%. Ovšem všechny body uděluji jen a pouze vizuálu. Ten je zmáknutý dokonale (tedy na české možnosti a poměry samozřejmě). Na druhé straně je potřeba s položit otázku, jestli je vůbec možné v takovéto rajské přírodě natočit něco vyloženě nepěkného :-) Všechno ostatní je ale špatně. Už samotný vypitý Kaiserův hlas mě tam celou dobu děsně sral. Říkal jsem si, jestli by nebylo lepší sledovat tenhle film se sluchátky, do kterých by se linula hudba typu Vangelis či Jean Michel Jarre. To nejhorší je ale scénář. Posloupnost jednotlivých scén je poskládána tak, že nedává absolutně žádný smysl a dodává filmu spíše dojem neumětelsky poslepované koláže. Chybí tomu jakákoliv jednotící linka. Jednotlivé denní doby i příběhy jednotlivých zvířat jsou zamixovány tak, že se v to za chvíli totálně ztratíte. Co je ale nejhorší je komentář. Nevím, jestli je jeho autorem přímo sám Lichtag, nebo to zadal nějakému dementnímu studentíkovi prvního ročníku nějaké kraví fakulty. Výsledek je ale děsivý. Jestli to měl být dokument, který bude děti informovat i tom, jak žijí živočichové na tropickém ostrově, pak ve výsledku musím říct, že si autor buď z dětí dělá prču, nebo je považuje za retardované bezmozky, kteří o světě a přírodě neví absolutně vůbec nic a nic nového se ani dozvědět nechtějí. Celkově se film nese na dnes moderní vlně přebít vizuálními a zvukovými podněty jakékoliv vnitřní sdělení. Nakonec děti jsou dnes zvyklé ze škol, médií a vzdělávacích pořadů přesně na toto. Já jsem ale na to nemohl koukat a raději si místy schrupnul.

Tímto filmem začíná pomalý ale neodvratný sestup Segala do spodních vod světové kinematografie. Že prostě neumí hrát, tváří se pořád stejně zarputile a odhodlaně, to prokázal už dříve. Jenže udělat ze sebe spasitele světa, to mu nějak nevyšlo. Patrně někde tady se navíc shlédnul ve filosficko-altruistických kecech, kterými následně koření všechny své další filmové počiny. V Aljašce to ještě bylo jakési indiánské woodoo s orlem a medvědem, než definitivně zakotvil v budhisticko-šaolinském světě vonných tyčinek a tlustých zlatých budhů.

Amadeus je dle mého soudu nejpovedenějším Formanovým velkofilmem. Celých 160 minut vám prostě nedá vydechnout. Nenajdete tam ani sekundu nějaké vaty, něčeho prvoplánového. Tady je dokonalé skoro vše. Výprava tak bombastická, že i kdyby všechno stálo jen na ní, tento ohňostroj barev a stylů by vás uchvátil. K tomu hudba. Taková, že snad každý, kdo tento film kdy viděl, musí milovat Mozarta. Největší sílou je ale dějová linie. Konflikt mezi infantilní genialitou, která si sebe sama ani neuvědomuje a servilní tupou rutinou, která by tak toužila uniknout z průměrnosti. Víte, co mě na tom fascinovalo ze všeho nejvíc? Že ze všech těch komponistů, dirigentů, kritiků, posluchačů, co se tehdy na vídeňském dvoře motali, jediný Salieri dokázal plně docenit Mozartova génia. Jediný to viděl, jediný to slyšel. A přesto nebo právě proto se to rozhodl zničit.

Já vám nevím, ale jak Amíci natočí nějaký film o prezidentovi, vždycky mám z toho divné svrbění, že to bude zavánět propagandou. Tady tomu sice neleze jak sláma z bot, ale přece tam je. Jen díky Douglasovi tomu dávám tři hvězdy. Protože herecké výkony jsou na jedničku.