brzozin

Pro mě jeden z nejlepších dokumentů nejen o Stalinovi. Tvůrci našli soulad mezi Stalinovým osobním životem, jeho politickou činností a ideologií, která díky jeho působení vznikla. Velice pěkně pracují s dobovými záběry, jejich seřazením a propojením s téměř dokonalou hudbou. Mluveného slova je tu naprosto přiměřeně a dokument se naštěstí vyvaroval přílišného memorován faktů (což bývá jednou z největších slabin děl tohoto typu). K názornosti a celkovému vtažení do děje výrazně přispělo také kolorování většiny černobílých materiálů. Tento dokument už léta pouštím studentům jako kulisu tématu Stalinismus a vždy se setkávám s velice pozitivními reakcemi.

Kupodivu velice povedený a realistický sci-fi film. Už dlouho se neobjevilo žádné dílo, které by nám připomnělo, že vlastně už několik desetiletí pokukujeme po Marsu. Takže sem s ním. Ovšem ze série příběhů o tom, jak se lidstvo jednou dostalo na Mars a jak se to tam podělalo, je tenhle kousek snad nejpovedenější. Možná proto, že není až tak patetický, smrtelně vážný a místy je i velice vtipný. Navíc je lidsky uvěřitelný. Například na rozdíl od Mise na Mars nedojde ani k destrukci celé lodi ani k blízkému setkání s jakýmisi fantasmagorickými éterickými mimozemšťany (díky díky konečně film bez UFO). Stejně tak na rozdíl od podstatně zhovadilejší Rudé planety tu nepobíhají nějací podivní, zelení, zmutovaní, vybuchující švábi. Ale hlavně astronauti se netváří celou dobu hustokrutopřísně, jak je jejich zvykem. Chovají se jako normální lidi, kteří si i ve vesmíru někdy rádi zablbnou. No a hláška Matta Damona jsou skvělé v načasování i obsahu. V podstatě mi to připadalo jako variace na Robinsona, ovšem tentokrát v meziplanetární dimenzi. Jediné, co mě na tom neskutečně štvalo, je záplava internacionálního patetismu v poslední čtvrtině filmu, kde se spolu objímají a pláčou lidé snad všech ras a národů. Trochu mi to připomnělo konec Dne nezávislosti. Chyběli už jen šťastně žvatlající Křováci, kteří v poušti Kalahari sledují záchranu trosečníka na plasmové obrazovce stejně, jako celý zbytek světa. Jo a ta vlající supermegavelká americká vlajka, kterou dnes musí končit všechny US filmy, tam taky nebyla.

Tenhle film mě opravdu pohladil po duši. Tak koncentrovanou směs lidského tepla, něžného humoru a inteligentních zápletek jsem už opravdu dlouho neviděl. Tahle komedie (je to vůbec komedie?) se od dnešní masové produkce dost liší. Zejména absencí chlapáckého machrování a tun patosu (typické pro americké komedie). Okamžitě se mi vybavil Rain Man, ovšem zde ve francouzském multikulturním podání. Hlavním poselstvím filmu je pro mě fakt, že naprosté kulturní protiklady mohou spolu koexistovat, pokud ta koexistence probíhá v ovzduší vzájemné úcty a respektu, což je možné zejména v takovémto mikrosvětě dvou mužů, kteří jako by byli ze dvou zcela odlišných dimenzí. Pro mě opravdu top film mé letošní sezóny.

K tomuhle takřka kultovnímu seriálu jsem se dostal až po několika letech a zabil na něm několik dnů, večerů a nocí. Protože když dokoukáte jeden díl, nutně chcete vidět další. Někdo tady napsal, že kde sir Humphrey končí, Frank Underwood pokračuje. Není to přesné. Nepřekonatelná britská série Jistě pane ministře (premiére) byla parodií na politickou neschopnost ministrů a kluzkou vypočítavost jejich byrokratického aparátu. Toto je naopak ryzí ukázka bezohledného sobeckého machiavellismu a bažení po moci za každou cenu v praxi. Navíc se vše přeneslo ze striktně korektní a gentlemanské konverzační roviny britského prostředí do americké pompéznosti, teatrálnosti, pokrytectví a velikášství. Herecké obsazení je takřka dokonalé a Kevin Spacey se od teď pro mě stává synonymem holywwodského padoucha, kterému není rovno. Na druhou stranu jsem se přistihl, že jsem mu jistým masochisticky morbidním způsobem místy i fandil. Když se nad tím zamyslím, House od cards je snad nejdokonalejším psychoanalýzou odhalující mravní relativismus v každém z nás. Skutečnost, že etika, morálka, mravní zásady jsou jen tenoučkou skořápkou na povrchu naší duše, pod kterou se skrývá predátor, k čemuž nás příroda programovala celé miliony let před tím, než jsme slezli ze stromů a oblékli si saka s kravatou. Nicméně chápu, že mnozí diváci, kteří mají raději díla, kde se víc střílí, vřeští, mlátí hlava nehlava a hlavně proboha není potřeba podrobně sledovat nějakou hlubší dějovou linku, mohou považovat tento seriál za řekněme nudný. Pro lidi typu Franka Underwooda jsou takoví občané požehnáním.

Úžasně krásný a inteligentní humor z dob, kdy jsme uměli točit komedie bez vřeštění, pitvoření a dementních vtípků.

Tak takto si představuji dokonalý oddychový rodinný film pro všechny generace. Britský humor, který zbožňuji, z toho doslova kape. Dokonalá sonda do dnešní průměrné britské rodiny, která má na návštěvě nezvaného hosta. Nejlepší scény: honička zloděje na ulici, v budce před Buckinghamským palácem a samozřejmě koupelna....No ovšem Nicole Kidman je naprosto jedinečná. Víc k tomu není co dodávat. Fakt si nepamatuji, kdy jsem z kina odcházel tak spokojený a s ratolestí tak nadšenou, jako tentokrát.

Jedna z těch ryzích parodií přelomu 80. a 90. let, kdy tenhle žánr frčel. Ricka Moranise už budu mít vždycky a na pořád zafixovaného jako lorda tmavou helmu.

Poctivá česká vánoční pohádková romance se špetkou inteligentního humoru. Já vím, možná to není nic moc, ale v té dnešní pohádkové poušti prefabrikovaných řvaných taškařic působí jako oáza. Škoda, že tak vzácná. A že je výprava skromná? No já nevím, ale české vánoce si představuji právě takto. Žádné bombastické výbuchy barev, ale skromná světnička a svíčky ve šlupkách od oříšků.

Dokonalá dobová freska mapující strhujícím způsobem nejen život jednoho z největších bonvivánů a supercelebritu první poloviny 20. století. Na pozadí se tu odehrává také příběh jeho doby. Attenborough je mistrem biografických filmů (např. Ghándí, Královna Alžběta) a všechny patří mezi to nejlepší, co bylo v této branži natočeno. Chaplin je navíc nejen filmařsky, ale i esteticky, narativně a lidsky jeden z nejlepších životopisných filmů.

Jeden z nejlepších a dnes již po zásluze kultovních filmů. Rozhodně nejlepší mysteriózní snímek, jaký jsem kdy viděl. Je až neuvěřitelné, jak dokonale dokázal Neil Jordan rozvrhnout děj. Od první minuty vás do sebe vtáhne a nepustí až do závěrečných titulků. Fantasticky je ztvárněná zejména dobová atmosféra, za což si samostatnou pochvalu zaslouží zejména výprava. Nejde ale o klasický historický velkofilm. To, co oceňuji nejvíce je fakt, že se jedná o dokonalé psychodrama řešící nejen hlubokomyslné a rozporuplné otázky věčného života a morálky, ale promítá se tu i jistý druh schizofrenního přístupu ke světu. Duo Pitt-Cruise tu doslova září a jejich ztvárnění takto složitého tématu je brilantní.