blitzer

Dvouhodinový vhled do životů lidí (a děti jsou taky lidi), pro které je svoboda jednou z nejvyšších hodnot. Jak říká jedna z protagonistek, Gábina Ježková, úplné svobody ve vzdělávání se u nás bohužel kvůli státnímu monopolu na tvorbu (nejen vzdělávací) legislativy a její vynucování nedá dosáhnout. Dá se jí však přiblížit, a to jak na institucionální úrovni ("svobodné" školy bychom u nás spočítali na prstech jedné ruky), tak zejména úrovni individiální - prostřednictvím domácího vzdělávání. Tedy alespoň prozatím, než si stát i na tuto - dnes tak trochu šedou zónu - došlápne. Divákovi, který zná dění kolem Svobody učení, Svobodného přístavu, zná kanál Důvěřujeme dětem či úžasné přednášky paní Nováčkové, toho dokument zase tolik nového nenabídne. Pro ostatní to je skvělý vstup do králičí nory :-) Zasloužilý počin!

Obrázky pěkné, komentáře většinou neuvěřitelně tendenční (prostátní, protikapitalistické), až jsem zůstal s otevřenou pusou, co všechno je placeno z našich daní.

V porovnání se slibným začátkem byla druhá půlka seriálu velké zklamání. Žánrově neusazené a dějově rozplizlé. Jako kbydy scénárista nevěděl, co chce napsat a zapisoval změť myšlenek, tak jak mu zrovna lezly z hlavy. Škoda, protože díly s Krobotem byly famózní.

Atmosféru koncertu jsem si užil loni přímo na pražské zastávce rozlučkového turné. Dneska v kině jsem si vychutnal tenhle zážitek ještě jednou, ovšem z jiného úhlu pohledu. S výborným zvukem, obrazem a bonusovým materiálem plným nostalgického, ale ne patetického, vzpomínání. Sabbati birminghamským koncertem neumřeli; zůstává ještě dost generací, které budou jejich hudbu milovat, až do své smrti.

Rozumím tomu, že v éře komixových blockbusterů přijde dnešnímu divákovi film jako málo akční, neřkuli unylý, nenormální. Mně naopak přijde neobvykle normální. Vypráví prostě zážitky malého chlapce z vynuceného pobytu v pro něj nezvyklém prostředí. Víc než Obecnou školu mi připomínal Pány kluky. Příběh volně plyne a zaznamenává zajímavé okamžiky z paměti (a fantazie) Zdeňka Svěráka, jehož knižní přelohu jsem četl asi před dvěma lety. Moc se mi líbila dobová výprava (včetně bez příkras zobrazeného života na venkově), kamera i představitel hlavní dětské role. Potěšila i tradiční camea cimrmanovských herců a další Svěrákovy odkazy (Akumulátor 1). Jak napovídá i zdejší hodnocení (74 % při prvním dni v kinech), film si nezíská masovou oblibu jako Obecná škola, ale své diváky si jistě najde. Třeba mě :-)

Nejsilnější filmový zážitek za poslední roky. Pokud člověk válku přímo nezažil, těžko si asi dokáže pocity zúčastněných představit, ale myslím, že dokument přiblížil tísnivou a následně euforickou atmosféru velmi autenticky. Věřím tomu, že Bruce svým vystoupením vrátil těm několika stům lidem alespoň na pár hodin opravdovou radost ze života. Byť to ze začátku asi bral jako chlapecké dobrodružství, zaslouží si (nejen) za to respekt. Film byl v kinoprojekci doplněn rozhovorem s Brucem, který proběhl s odstupem pár let po dokončení dokumentu. Jak dokument, tak tento rozhovor přinesl několik vážných otázek k zamyšlení, což se často nepodaří ani dramatům nominovaným na Oscara. Fakt síla!

První díl Bridget Jones jsem viděl poprvé jen 2 dny před tímto nejnovějším, a musím říct, že mě navzdory své auře kultu nijak zvlášť nezaujal. Den na to jsem zhlédl díl druhý, který mě – snad díky prvkům crazy-komedie – bavil víc. Z trilogie však nejvýše řadím právě letošní novinku, která má spád a plno vtipných momentů. Z mého pohledu má tedy série jasně vzestupnou tendenci, což je vzhledem k závěrečnému cliffhangeru potěšující :-)

Líbilo se mi vše dobové: výprava, kostýmy, auta, hudba atp. Co se mi naopak nelíbilo vůbec, byl Hitler. Zdálo se mi, že ho hrál robot bez výrazu, namaskovaný jako Pavel Kříž. Trochu směšné mi taky přišlo obsazení dua z Komisaře Rexe, nicméně pánové hráli dobře (horší to však bylo s Goebbelsovým dabingem). S osudem Lídy Baarové nejsem tak detailně obeznámen, abych dokázal zhodnotit, co bylo přikrášleno, a co odpovídalo realitě. Celkově jsem se ale u filmu bavil a přišlo mi, že velmi rychle utekl.

Když jsem četl první avízo filmu či viděl první trailer, obával jsem se, že půjde z velké části o laciný bulvár. Tyto obavy se naštěstí nenaplnily; scény zobrazujících Masarykův prostopášný život tu mají své místo a není jich přehršel. Film na mě působil na české poměry až nezvykle vyzrále - hutná atmosféra historického dramatu ve mně vyvolávala podobné pocity jako třeba při sledování loňského Mostu špionů, nebo o něco starší minisérie V síti CIA. Dost tomu pomohla i úžasná dobová výprava, včetně maskování herců (chvílemi byl jak Roden, tak Kaiser k nepoznání). Na druhou stranu musím dodat, že mi k dokonalosti chybělo cosi blíže nespecifikovatelného - 4,5* v tomto případě zaokrouhluji nahoru. Pozn.: Snad to bylo umocněno geniem loci krásného historického sálu Lucerny, ale poprvé jsem zažil situaci, kdy se po skončení filmu ozval aplaus (předpremiéra).

Na české poměry velice drsný příběh odvyprávěný neméně sugestivním způsobem. Film mi do značné míry připomínal Aronofského Requiem za sen, který taky pojednává o lidech z okraje společnosti a který řadím mezi mé oblíbené snímky. Kobry a užovky mi tak nesedly, což ovšem není výtka směrem k filmu samotnému, jehož kvality nezpochybňuji, spíš se mi jen netrefil do mého momentálního rozpoložení. Asi jsem chtěl zrovna vidět něco pozitivnějšího („Měl jsi jít na Popelku!“). Jinak mě krom fantastických hereckých výkonů obou bratrů nejvíc potěšily kralupské exteriéry.