robbez

Není to životopisný film, ale spíše vzájemně se prolínající a opakující halucinogenní výjevy, které ale plasticky ukazují Arvédovu osobnost. Člověk, který se stejnou lehkostí recituje verše a padesát lidí pošle svým svědectvím na smrt, představuje velmi uhlazené a poněkud slizké zosobnění zla.

Film je bohužel příliš dlouhý, rozvláčný a místy až nudný.

Příjemný divácký zážitek, který ovšem v pozitivním ani negativním smyslu není příliš silný. Také Krakonoš ve Švehlíkově podání působí nějak melancholicky a nevýrazně - naprostý protiklad k Peterkově charismaticky cholerické postavě. Asi nejzajímavější a nejvtipnější je nakonec postava národopisce Jiráčka v Sokolově ztvárnění.

Poměrně temná spirituálně existenciální "pohádka" o smrti. Nejvíc odpuzující byly ty dvě čarodějnice, kterým prakticky nebylo rozumět.

Vtipné jsou scény s Krampolem.

Slyšel jsem v rozhlase velkou chválu na strhující výkon Cate Blanchett v tomto filmu, ale na mě z toho především zívá velká nuda. V první části si divák vyslechne mnoho pseudointelektuálních řečí o klasické hudbě a skladatelích a pak sleduje postupný osobní a profesní pád hlavní hrdinky. Daleko působivější "pád na dno" ovšem herečka zahrála ve filmu Jasmíniny slzy.

Co vznikne, když natočíte všechno, všude a najednou? Přesně tohle - chaotická změť bizarních obrazů a příběhů s mnoha Číňankami a Číňany. Anální humor, prádelna, párky místo prstů, kung-fu, povinnost platit daně a moudra typu všichni se máme mít rádi a respektovat a přijímat jinakost druhých. Film je spíše na Zlatou malinu a ne na Oscara.

Příliš to klouže po povrchu.

Drsné, naturalistické, syrové, depresivní, ale zřejmě pravdivé.

Je příjemné vidět, že filmaři jsou schopni ironicky reflektovat i sami sebe. Výstižná satira na kult celebrit, režisérské manýry i na pseudointelektuální pózy. Přestože film určitou "artovost" paroduje, je zároveň sám o sobě poměrně artový.