Filomena.I.

 

Foto: Bělá - Jeseníky

 

Právě dnes vložený PADESÁTÝ KOMENTÁŘ zaslouží si náležitou oslavu!

 

Vlastnoručně uhnětený první a poslední, poněkud neučesaný, však prudce jedlý dort. Nefalšovaným marcipánem zdobený (mandle, cukr, voda, bio kakao z Fair Trade), prost jakýchkoliv éček. Pro vytváření tvarů rozličných k zešílení, však konsumenti hmotou umělou (kterouž zdobí se dorty zdejší) nepřiotráveni zůstávají v jistotě, že další kousek je nezabije.

 

Smekám dámy a pánové režiséři, bez vás nebylo by filmů ni komentářů mých.

 

P. S. Pokud by někdo tápal, dort znázorňuje klobouk.

 

Hudba a zpěv: Ota Petřina

Slova: Zdeněk Rytíř

LP Super-robot 1978

 

Netušíc co přinesou zářezy této černé desky, již při prvních tónech ohromení nastalo (někdy v létech osmdesátých). Úvodní tóny bych si klidně představila v jakéms filmu - napětí, tajemno...

Ota Petřina jest i po létech stále velmi velmi poslouchatelný´- echo dobré kvality.

 

Já nejsem já

přesto mám svůj stín

Mám tvoji tvář

a nepoznám tu svou

Dál týdny jdou

Jak mlýn

 

Přání

ničím přání

A rozcestí jsou plná slov

a váhání...

 

V ulicích kde sídlí láska

a štěkot psů

Tam jsem dávno dávno ztratil

tvou adresu

 

Vzpomínky jsou nečitelné

stopy v písku málo sdělné

Kdo by stále věřil návratům?

Život nás tak krásně změnil

každý z nás byl tím kým nebyl

Musím smát se vlastním nápadům

 

Jenom krok a skok

a už jsme v tom

Jen krátkou chvíli roste strom

Pár všedních dní a nedělí

a už jsme náhle dospělí

a už jsme také dospělí

 

V ulicích kde sídlí vánek

a koček pár

Stojí stále malý stánek

jak velký dar

 

V starém potrhaném svetru

žije v něm fotograf větru

a své pohlednice prodává

Tráva roste i na chodníku

láska je jen síla zvyku

s úsměvem na tváři říkává:

 

Jenom krok a skok

a už jsme v tom

Jen krátkou chvíli roste strom

Pár všedních dní a nedělí

a už jsme náhle dospělí

a už jsme také dospělí

 

 

Foto: Moravský kras - Jeskyně Pekárna

 

Doc. Vladimír Suchánek - duchovní souvislosti filmu Adelheid/František Vláčil/1969

 

Píseň k filmu Adelheide viz komentář můj.

 

JESU MEINE FREUDE – JEŽÍŠI MÁ RADOSTI

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

 

 

V motetu (sakrální komposice s latinským textem, komponovaná pro čtyř až osmihlas) Jesu meine Freude vytvořil Bach detailně promyšlenou symetrickou architekturu o jedenácti dílech. Šest slok hymnu se střídá s pěti úryvky biblickými, osmé kapitoly Listu Římanům (Řím 8, 1-2. 9-11). Skladba pro pětihlasý sbor je svými jedenácti částmi nejrozsáhlejším z Bachových motet. Bach v něm snad využil některé své starší skladby, symetrický půdorys vět střídavě přinášejících zpracování jednotlivých slok písně a biblického textu je však přesto ohromující.

 

Druhá věta moteta „Es ist nun nichts" trojitým zvoláním nichts velmi naléhavě vyslovuje, že není žádného, žádného, skutečně žádného odsouzení pro ty, kteří jsou sjednoceni s Kristem.

 

1. Ježíši má radosti,

mého srdce panstvo,

Ježíši má ozdobo.

Ach, jak dlouho

je mému srdci úzko

a touží po Tobě.

Beránku Boží, můj ženichu,

kromě Tebe mi na zemi

nemá být nic milejšího.

 

2. Nyní však není žádného odsouzení pro ty,

kteří jsou v Kristu Ježíši.

Oni nežijí podle těla,

ale podle Ducha.

(Řím 8, 1)

 

3. Pod Tvou ochranou

jsem ochráněn

před útokem nepřátel.

Ať ďábel ví,

ať je nepřítel zahořknutý,

při mně stojí Ježíš.

I když se třeská a blýská,

i když mě straší hříchy a peklo,

Ježíš mě chce chránit.

 

4. Vždyť zákon Ducha, který dává život

osvobodil tě od zákona podněcujícího

ke hříchu a vedoucího ke smrti,

protože jsi byl připojen k Ježíši Kristu

(Řím 8, 2)

 

5. Vzdor starému draku (obludě)

vzdor chřtánu smrti,

vzdor všudypřítomnému strachu!

Běsni světe a výskej!

stojím zde a zpívám

úplně klidný.

Boží síla mne ochrání.

Zem a hlubina musí umlknout,

nechť duní, jak chtějí.

 

6. Ale vy žijete ne podle těla, ale podle

Ducha, jestliže skutečně ve vás

Duch Boží přebývá.

Kdo totiž nemá Ducha Kristova,

ten není jeho.

(Řím 8, 9)

 

7. Pryč se všemi poklady,

ty jsi má rozkoš

Ježíši, má slasti.

Pryč vy plané pocty,

nechci vás slyšet,

zůstaňte mi cizí.

Bído a nouze!

Ať mne kříž, hanby a smrt

neodloučí od Ježíše,

i kdybych měl hodně trpět.

 

8. Je-li však Kristus ve vás,

tělo je sice smrtelné pro hřích,

ale Duch dává život, protože jste

ospravedlněni.

(Řím 8, 10)

 

9. Dobrou noc, bytí

vyvolené světem, netěšíš mě.

Dobrou noc vy, hříchy,

zůstaňte daleko vzadu,

nevyjděte již na světlo.

Dobrou noc ty, hrdosti a přepychu,

tobě, hříšný živote,

nechť je vám plně dáno sbohem.

 

10. A když sídlí ve vás Duch toho,

který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten,

který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše,

probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým

Duchem, který ve vás sídlí.

(Řím 8, 11)

 

11. Ustupte duchové smutku,

neboť mistr radosti, Ježíš, vchází.

Pro ty, kteří milují Boha,

musí být i vlastní zármutek radostí.

I když tady trpím posměchem,

zůstáváš, Ježíši, i v utrpení mou radostí.

Ježíši, má radosti.

 

Ivan Tásler/M. Horáček

Zpívá: Anna K, Ivan Tásler, Rado Orth, Robo Opatovský, Marián Čekovský, Richard Müller

 

 

Schoulené holky spí nahé
u hrobu Tycha de Brahe

 

Z kamene oživlá světice
pozvedá monstranci měsíce

 

Taková zář je jen jedna
odtud, až do nedohledna

 

No a z něj daleko široko
proudem se rozlévá baroko.

 

Andělé odhalte tváře
pro slepé harmonikáře

 

Které jsem čekal a nepropás'
důvěrně známý je každý z vás

 

Jste-li tak důvěrní známí

pojďte a zpívejte s námi

 

My dole, vy zase vysoko
o tom, jak mocné je baroko

 

Sedlejme koně a vzhůru!
Zaplašme zlou denní můru

 

Která nám sežrala století
zpěnění hřebci se rozletí

 

V tuto noc lámaní kostí
chytrácké malověrnosti

 

Sražme tu bestii hluboko
tak, jak to umí jen baroko

 

Dnes je dnes, ale co zítra?
Zbude tu zázračná mitra?

 

Komu dá svou hlavu do klína
ryzáček svatého Martina?

 

Zem, která nemá své nebe
ztratila všechno - i sebe