Čtec

Krásná muzika (s Tonyou Graves jako třešničkou na závěr), kouzelná Geraldinka Mariky Šoposké, jíž to s Vojtou Dykem opravdu slušelo... Zlatá mládež působí věrohodně, estébácký svině jakbysmet... Výborně udělaný a působivý film.

Dostala mne rekonstrukce klášterního kostela v Cluny, včetně popisu jeho vzestupu a pádu... O jeho architektuře jsme se sice učili, ale mít tak tenkrát tyhle prostředky, mohlo to být nesrovnatelně zajímavější. Vždyť já ani nevěděl, že už neexistuje... Jinak český název filmu je zavádějící, neboť se jedná pouze o ROMÁNSKOU francouzskou sakrální architekturu.

Mnozí v tom budou vidět jen kopii Šifry Mistra Leonarda, ale já jsem navýsost spokojen. Šifry pro mně totiž nejsou vůbec důležité, stejně se v nich po čase ztrácím... Co mne nadchlo, je fantasticky podaná architektura Jana Blažeje Santiniho Aichla, jejíž krása je nevýslovná. Vynikající kamera (to světlo!), vše podpořeno přímo nebeskou hudbou... Zelená Hora, Plasy, Kladruby, Sedlec, Křtiny, kdyby to byl dokumentární film, dal bych pět bez mrknutí oka. A nemůže mi to zkazit ani ten příběh, aspoň to nebyla ta dokumentární strnulost... Poklona, pane režisére Strachu.

Film vůbec nevyužil úžasný potenciál knižní předlohy (jakkoli je to u tak skvělé knížky těžké...). Nejvíc mi vadí, že jednotlivé scénky jsou šité horkou jehlou a nejsou náležitě vypointované, což je právě jedna z Jirotkových hlavních předností... Podle mne nevyužitá šance.

Kůstka je krásný slůvko... A ona je krásná zrovna tak a těma svejma očima by mohla ty chcíplotiny klidně zároveň rentgenovat... Jo, a nikdy by mě nenapadlo, jak můžou být sexy gumový rukavice.

Oceňuji, že dokument jde do hloubky (stopáž to ostatně umožňuje a v tomto případě je to velmi dobře) a že je v maximální míře objektivní. To ostatně také souvisí s tou hloubkou ponoru a dostatečnou stopáží, protože je možno poskytnout prostor lidem nejrůznějšího smýšlení, motivací a minulosti... Na to, že režisérem je Rus, tak tedy klobouk dolů před mírou sovětsko-ruské sebereflexe.

Minimalistickým způsobem natočený silný příběh o tom, jak barevný a mnohotvárný může být podzim života... Další z výborných nových německých filmů. Nevím, možná jsem to jenom dřív nezaregistroval, ale zdá se mi, že současná německá filmová produkce má velmi dobrou a navíc stoupající úroveň. Nebo alespoň východoněmecká, prostě ty filmy, jejichž děj se odehrává v Berlíně, Meklenbursku a Pomořansku.

Ten film se mi zdá pořád lepší a lepší s každým dalším shlédnutím. Užívám si každé gesto těch libovejch pistolníků, ale i Mexičanů. Výborné jsou pasáže, kdy jen mlčí a dívají se. Pokud už promluví, mají co říct a neutrácí slova zbytečně. Tedy samozřejmě až na Horsta Buchholtze, ale ten to má v roli.

Vyzdvihl bych kameru (detailní záběry, perfektní využití širokého formátu pro dialogy) a co hlavně - práci s barvami (především na pozadí těch detailních záběrů). Tolik krásných odstínů zelené v jejich vzájemné kombinaci se žlutou jsem ještě asi neviděl.

Nemám moc rád Klímu, ale tohle se povedlo. Snad jedině některé detaily by zasluhovaly trochu lépe vypointovat... Vilma Cibulková na jedničku, dokáže zahrát bravurně úplně všechno, o jejích komediálních schopnostech vůbec nemluvě. Jen možná někdy malinko přehrávala v ne úplně vhodných okamžicích, ale to jen, že už fakt nemám do čeho bych si rýpnul :-).. A super Juraj Kukura.