Čtec

Pan Pluskal mluví v pořadu nádhernou starobylou hanáčtinou, kterou dnes už používají jen hodně staří lidé, neodkojení kosmopolitní televizí. Takhle mluvívala naše stará teta z Prostějova, tak asi vrstevnice pana Pluskala. V zachycení té řeči tkví obrovská hodnota filmu.

Strašnej drasťák. Majitelům slabších nervů nedoporučuji. To je hrůza, co se v tom lese děje. Zvláště pasáže ze života hmyzu mi daly zabrat :-))

Už u několikátého českého filmu (či seriálu) jsem zaznamenal hodně potlačenou vizuální barevnost. V tomto případě brutálně. Ale vůbec mi to nevadí, naopak. K tématu se to hodí a vypadá to (alespoň tady) zajímavě a dobře. Například záběry nebarevných interiérů bytů skoro připomínají pouze lehce kolorovaný černobílý film. Ale k těm bytům to pasuje. Nebo se mi moc líbily nadhledové záběry auta jedoucího podzimním lesem - z barev vlastně jen odstíny žluté. Paráda... Jinak Bukowsky je sympaťák, je to fajn a uvěřitelná postava. Zajímavá je také postava Mariky Šoposké, kterou mám čím dál radši. Docela se těším, jak to bude dál, a to není málo.

Přátelé, na tenhle film jsem čekal od 29. července 1979, kdy jsem viděl v televizi poprvé přímý přenos závodu F1, Grand Prix Německa z Hockenheimringu (vyhrál Jean-Pierre Jabouille s překrásným monstrem Renault RS 10 Turbo). Tímto dnem, v podstatě hned po skončení přenosu, jsem začal hltat veškerou dostupnou literaturu o ef-jedničkách (moc toho tenkrát u nás nebylo). Niki Lauda tehdy sice se sotva průměrným brabhamem zrovna moc nezářil, nicméně objevil jsem jeho knížku Mé roky s Ferrari, a ta mne dostala zcela a úplně. Niki v ní svým suchým, věcným, ale přitom neuvěřitelně sdělným (a pro mne i poutavým) stylem popisuje právě tu dobu, ve které se film Rivalové odehrává (takže pro ty, jimž se Howardův film líbil, bych Mé roky s Ferrari viděl jako vhodnou doplňkovou četbu). Strašně mne tehdy mrzelo, že jsem se o F1 nezačal zajímat o pár let dřív a nezažil polovinu 70. let "v přímém přenosu"... Teď mi tohle přání splnil Ron Howard vrchovatou měrou, a ani jsem si - zvlášť po různých předchozích nezdařených či přímo nejapných pokusech natočit hraný film z prostředí F1 - nedokázal představit, že by výsledek mohl být tak vynikající. Zobrazení jak prostředí, tak pilotů Jamese Hunta, Claye Regazzoniho, majitele stáje lorda Hesketha a dalších je neobyčejně věrné a přitom dle mého i dostatečně zajímavé pro nezasvěcené diváky, vše podstatné je i přes omezenou stopáž filmu dostatečně osvětleno a zdůvodněno. A Daniel Brühl? Jak už se zde objevilo, Daniel Brühl skutečně JE Niki Lauda. Prostě opravdu skvělý film a můj splněný sen. Jen ještě pro zajímavost: na projekci jsem byl v sále s technologií 4DX a tak musím pochválit i koordinaci pohybů sedadel s vlastním filmem, jejich vrkot a drkot při tůrování těch dvanáctiválců, přesné naklánění v klopených zatáčkách, záškuby při řazení kvaltů ale i třeba výraznou a dráždivou vůni tanečnic samby na brazilském okruhu Interlagos... Ano prosím, i takovéto hmatové a čichové libůstky film předkládá. Až tak, že před havárií na Nürburgringu by se u mne krve nedořezal, jak jsem se bál, co se bude se mnou v tom "kokpitu" vlastně dít. Dcera se na mne vyděšeně podívala, když jsem najednou křečovitě sevřel obě opěrky - ale víc už prozrazovat nebudu...

Skvělý zážitek... Mimořádné pěvecké (a také herecké) výkony, především sympatické ústřední dvojice, snad ani není třeba připomínat, ale co mne dále zaujalo, byl velice zdařilý překlad do češtiny v titulcích. Nedávno jsem byl s přáteli z USA v Národním divadle na Prodané nevěstě, která byla v titulcích přeložena do angličtiny a němčiny. Němčina ještě šla, ale angličtina byla vyloženě odfláknutá. Vím, že vždy je lepší překládat do mateřského jazyka (což je příklad této Traviaty), ale tak by si mohlo Národní někoho, kdo by udělal překlad na úrovni, najmout. Přátelé titulky ocenili i tak, ale přesto bych to tímto naší zlaté kapličce vytknul :-) Omlouvám se, že sem moje úvaha tak úplně nepatří, ale při té Traviatě mne to prostě tak napadlo.

Bezobratlí jsou nechutní.

Je určitě potřeba zdůraznit, že tento kousek natočili, zahráli, nazpívali, prostě kompletně zpracovali sami biatlonisté, a to mezi závody na různých štacích světového poháru během sezóny 2012/2013. Je to crazy parodie na "dabl ou sevn" a myslím, že vzhledem k tomu, jak filmeček vznikal, a že pro zúčastněné to byl většinou první zážitek tohoto druhu, zaslouží plné absolutorium. Vedle borců v miniaturní roli Zdeňka Vítka a Jaroslava Soukupa (schválně jestli je najdete) zanechala výraznou českou stopu naše krásně zpívající hvězda Gabriela Soukalová, které tímto přeji hodně štěstí do olympijské sezóny!

Tušil jsem, že to bude síla - a byla. Úžasně mnohovrstevnatý film, po kterém se člověku honí hlavou spousta věcí a ne úplně dobře se usíná. K tomu dokonalé herecké výkony všech tří hlavních herců. Někdy ještě napíši víc, protože ten film mne fakt oslovil, a to tak, že hodně. Jen se ještě přiznám k mojí lehké úchylce, která mi film myslím hodně přiblížila - rád předčítám...

Ouro Preto je nádherné město rozložené v kopcích a krásné přírodní scenérii. Připomínalo mi naše barokní města, nebo třeba také horní/hornickou Banskou Štiavnici. A množství kostelů je na tak (dnes) nevelké město přímo šokující. Prostě krása. A velmi zajímavá a příjemná je třeba i Marianna. A Brazilci jsou pohodoví lidé, prostě v Brazílii je příjemně (pokud se člověk velikým obloukem vyhýbá favelám ve velkých městech). Jak píše "lubospoti", Brazílie je skutečně jedna z nejzajímavějších zemí na světě.

Nesympatická doba, nesympatické téma, avšak vyjímečný film. Dnes mne jako první v souvislosti s tímto filmem napadne hudba od Frankie Goes To Hollywood. Životní role Jana Potměšila a Romana Skamene.