Daji

Někdy je v člověku tolik zloby, že ho zkrátka ovládne. Po všech těch strastech, které si zažil, je otázkou, zda-li mu jeho na první pohled špatné rozhodnutí, jak se s tím vypořádá, mít za zlé či ne. Šikana byla a bude.. Je jen na okolí a obětech, jak se k ní postaví. Tento film ukazuje oba typy obětí šikany - ti, kteří odpouštějí a ty, kteří možná odpouštějí, ale nezapomínají.. Stačí jen nezavírat oči před problémy.

Ne, předkožku kolem krku u sebe nevidím, a to se jako správný gerber prohlížím v zrcadle několikrát denně. Opravdu se mi ani na temeni nezačalo objevovat vyústění močové trubice, ale tenhle film byl přímo pro mě! Takových nemám moc nakoukáno, ale pacoše s alzheimerem musím pochválit za vynikající zábavu. Začátek mi přišel trochu vleklý, ale konec byl strhující. Pro mě neokoukané, napínavé, nepředvídatelné. Ušatci a testosteronové policistky se taky dali s kapkou nadhledu překousnout. Někteří se na to asi dívali s hlavou v prdeli a hledali něco k snědku. Nebojte, 8 filmových fandů z 10 doporučuje hydrocolonterapii neboli klystýr.

Neuvěřitelné. Tolik let žít s takovým psychopatem. Nedokážu si ani ve snu představit, co to pro tu tehdy ještě desetiletou holčičku muselo znamenat. Všechen ten psychický teror a ponižování a Nataša si prostě řekla: "Ne, nebudu ho nenávidět, on za to nemůže, určitě mu bylo celý život ubližováno.." Dokázala to. Marně přemýšlím, kde se v ní jen vzala ta síla a rozum. Zůstala nad věcí, našla v sobě odhodlání, využila příležitost k útěku. Asi už nikdy nebude mít život, jako normální dívky v tomto věku, ale přeji jí jen to nejlepší. Kolik takových unesených dětí má to štěstí se po tolika letech vrátit ke své rodině? Kdoví, kolik dětí jde takhle po ulici a bojí se poprosit o pomoc? Až je z toho člověku úzko.. Samozřejmě, média se opět projevila v tom "nejlepším světle". Neskutečné, jak vše překroutí, rozmáznou, nenechají na nikom nitku suchou, jen aby na tom vyprofitovali co nejvíce.

"Tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něj. Je to něco, pro co lze žít. "

Co takhle to příště natočit naopak? Určitě by to bylo mnohem zábavnější, kdyby kapr zabíjel fénem člověka!

Na začátek musím konstatovat, že tenhle snímek mi jen tak z hlavy nezmizí.. Měl prostě v sobě to "něco", čím mě chytil a ještě dlouho nepustí. Přes počáteční nesympatie k Joaquinovi jsem se během páru minut lehce přenesla a dále se už jen nechávala unášet na vlnách melancholie, barev... Záběry byly slastí pro oko, upřímně mě výprava u Her dostala o něco více než u Waltera Mittyho.. Vše lazeno do odstínů růžovo-červené, moderní design s nádechem retra, překrásná hudba a... ten příběh. Soucítila jsem s Theem, radovala se s ním, brečela jako želva a prožívala s ním každou vteřinu.. Protože tohle není jen o lásce k nějakému stroji, jde o mnohem víc věcí, o nejniternější pocity v člověku, uvědomování si sebe samotného, braní věcí tak, jak přicházejí, dozrání mysli.. Každý si může ve filmu najít to své. Já rozhodně našla..................... "I don't know what I want.. I'm just always confused."

Stejně jsem jí fandila.

Co člověk.. pardon, prase neudělá pro pár sušenek.. :)

''Desire for knowledge is greater than the desire to let the fool.''

Komu se ten seriál líbí, ať to nečte... Ale: Stupidní, trapné, PODprůměrné, ani trochu vtipné, nic neříkající, hloupé!... "Herci" pravděpodobně posbíráni z ústavu pro choromyslné.