Naslund

Jošikawova předloha se mi moc líbila, takže těžko se můžu vyhnout vzájemnému srovnání. Prakticky všechny scény, co byly v románu, jsou převedeny do filmu. Obvykle jsem rád, když se film hodně drží své předlohy, ale tady jsem trochu proti. Přijde mi, že na úkor děje byla dost osekána psychologie postav. Že je Takézo jak divoké zvíře nepoznáme z jeho chování, ale jen z toho, že to o sobě tvrdí on a mnich. Proto se mi do filmu nepodařilo dostat. Nicméně scény s Takuanem jsem si užil stejně tak dobře jako v knize. Tam mi trvalo dlouho, než jsem k němu našel cestu, ale tady je boží hned od začátku.

Určitě je to zajímavý film, ale dnes již podle mě nemá, co nového nabídnout. Každý zná, jak se mají věci v novinářské branži, a proto si dovede představit, jak se situace bude vyvíjet. Právě v tom vidím největší problém. Vše je jasně nalinkované, odhadnutelné, postavy se chovají tak, aby štíhlou linii udržovaly, a adrenalin nikde. Já chci trochu vzrušení! Kvůli tomu jsem si připadal víc jako divák dokumentu, než příběhu. Ale zase podtext a hlavní herci jsou prima. Obávám se, že kdybych byl novinář, nepočínal bych si až tolik rozdílně od Chucka. Vždyť kdo by taky mohl v této situaci tratit...

Celkem sympatický kriminální film. Bavila mě na něm přímočarost vyšetřování a celkem jasná motivace postav, což je metla většiny dnešních kriminálek. Hodně se mi taky líbilo, jak z prostředí krásně vyzařuje vliv konfucianismu, což ocení hlavně ti, kdo se třeba jen trochu zajímají o jiné kultury. Navíc vyšetřování v podání Sata vypadá tak jednoduše a elegantně, že se o tom dokonce budete chtít vědět něco víc. Do super filmu tomu přecijen něco schází a něco nadbývá, ale koho zajímá více vyšetřování a psychologie než hektolitry krve a stovky neznámých slov, tak ten si celkem užije.

Občas nechápu, proč jsou oddělovány díly některých seriálů. Nádech stále stejný a jedinou obměnou je fakt, že Sylvester je pro jednou klaďák. Člověk se pobaví přibližně stejně, jako u ostatních dílů, a tak by snad mohly být všechny na jedné hromadě. Být Doraemon (cca 1787 dílů) rozdělen stejným způsobem, tak se na csfd nikdo nevyzná.

Hitchcocka normálně moc nemusím, ale tentokrát se mi moc líbil. V podstatě za to může skvělá Ingrid Bergman, co dokáže i z pochybné ženy udělat oblíbenou postavu. Na druhou stranu mi tam nějak vadil Cary Grant. V padesátých letech byli možná netaktní suchaři v módě, ale s mou představou hrdiny se zdaleka neshoduje. A to mám rád jak dobrodiné pacifisty, tak supercharismatické úchyláky. Příběh se mi taky z počátku nezdál, ale druhá polovina je už síla. Jen nechápu tu práci s hudbou... po závěrečné scéně snad nemůže ihned spustit zcela jinak naladěná hudba. To hned úplně změní, jak měl závěr vyznít.

Nejsem si jistý, zda šlo o účel, ale celou dobu na mě klip působil dost rasistickým dojmem. Líná černošská vesnice, kterou ze své letargie vysvobodí až příjezd dokonalé bělošky. Přitom jsou černoši zobrazeni jako necivilizované opice. Běloška vesnici vdechne život a vše včetně černouščat se začne čistit do běla. Nicméně hudba není špatná a začátek je celkem vtipný.

Atmosféra jako by přenesená z (či do) prastaré hry King's Quest III. Dobrá hudba, efekty, uhozenost... přesně tak, jak to má být, když není více prostoru. Snad jen pochopitelná pointa navíc by přišla k dobru.

To je nářez. Dokument, akčňák, drama a horor... vše vtěsnané do pouhé jedné vteřiny a natočené v předpředposledním století. Chvíli jsem si říkal, jestli to ta kočka zvládne ustát, ale raději nebudu nic prozrazovat těm, kteří ještě nevědí, jak dopadne. Každopádně by to chtělo ještě doplnit nějaký hudební štěk.