Lamiczka

Vezu se na vlně romantických filmů a velice rychle začínám zjišťovat, že natočit kvalitní, zajímavou a zároveň i něčím originální love story je asi fakt náročný. Nenechte se zmást, nečekám oduševnělá dramatická díla, ale jakožto zástupce něžného pohlaví vítám snímky naplněné prostou láskou, důležitými existenčními (alespoň pro samotné aktéry) otázkami a zajímavým partnerským životem. Nemusely by být tak často plytké a bez alespoň trochu zajímavého nápadu, jako byl konkrétně tento. Herecké obsazení tentokrát nebylo úplně špatné, ústřední dvojice v podání Julianne Hough a Joshe Duhamela byla sympatická, ladilo jim to spolu. Trošku navíc mi tam přišla kamarádka Cobie Smulders, ale zase se ve filmu neobjevuje moc často, takže to vlastně moc neva. Vývoj zamilovaného páru je kupodivu šmrncovně podaný, ale za navazující linku s pronásledujícím policajtem (David Lyons) bych sekala ruce, možná rovnou i hlavy. Jeho role je nudná, otřepaná a hlavně neuvěřitelně průměrná. Samotné finále, ve kterém má tenhle muž taky své prsty, už jen dovršuje pohár unylosti. Nicholas Sparks je generátor na růžovou knihovnu a podle ní se točí stejně barevně laděné filmy. Možná by už konečně někdo měl říct dost a zamyslet se nad zbytečností dalšího takového filmu na stříbrných plátnech.

Na nový film s Mattem Damonem v hlavní roli jsem byla docela dlouho natěšená. Navíc mi vyhovoval i žánr, dobrých apokalyptických sci-fi snímků není nikdy dost. Takže už od začátku se, alespoň pro mě, jednalo o velice zajímavou a lákavou kombinaci, kterou jsem si rozhodně nemohla a nechtěla nechat ujít. Ze začátku jsem byla rozpačitá a to, když jsem si představila Matta v roli ala Terminátor. Nakonec ale byly moje pochybnosti zažehnány, Mattova postava ctižádostivého a cílevědomého Maxe je bez chybičky. Jeho role je na jednu stranu pevně rozhodnutá splnit svůj velký úkol, na druhou stranu se snaží zachovat si lidskou důstojnost. Nemáme tak před sebou nemilosrdného zabijáka s fanatickým výrazem ve tváři, ale člověka, který si moc dobře uvědomuje, za co bojuje. Na protipól se postavila intrikářská a vypočítavá Jodie Foster v roli rebelující političky. Jindy usměvavá herečka bravurně zmákla nevděčnou roli všemi diváky nenáviděné mrchy Delacourtové. A její nájemný vrah (Sharlto Copley) je už vlastně jen taková třešnička na dortu, co se týče chladnokrevného vraždění. Žánr sci-fi bohatě naplňuje jak apokalyptické vzezření Země, tak i vyspělá technologie orbitální stanice Elysia. Vystajlovaná robotická ochranka vyvolených pracháčů je rovněž fajn, ale ještě lepší jsou oprýskaná robo-policie nebo robo-úředníci. Prostě nás čeká fajnová budoucnost. Jediné, co vnáší do logiky příběhu otázky je celý nastavený systém politiky poskytování prvotřídní péče několika vyvoleným a provozní síly masy obyčejných lidí. Pokud by člověk chtěl zacházet do detailů, tak kde je rovné volební právo, proč je, po zrušení ochranných prvků Elysia, možné bez problémů začít léčit všechny lidi na Zemi atd.? Otázek je ke konci filmu víc a myslím, že v tomhle ohledu to není úplně dotažené, nebo minimálně chybí zasvěcení do kontextu. Přese všechno se tím téměř nic nemění, snímek si i tak zachovává vysoký standard nevšedního kulturního zážitku.

Filmy, které se odehrávají v první polovině dvacátého století, mám ráda. Líbí se mi doba upravených gentlemanů, načinčaných paninek, mafiánů a přísných policejních důstojníků. Příběh o „gangsterské partičce“ policajtů v civilu tohle všechno nabízí. Ale k tomu, abych byla z filmu dokonale nadšená, mi přece jenom něco chybělo. Že by snad herci? Kdepak. Ti byli, v čele s krutopřísným Seanem Pennem v roli bosse Mickeyho, velmi dobře vybraní. Josh Brolin se svým pichlavým pohledem a zvučným hlasem dokonale zapadl do postavy věci odhodlaného policajta. Druhé housle mu hrál neméně šikovný pán – Ryan Gosling. Jeho úloha milovníka mu byla šitá na míru. Něžné polovice statečně hájila Emma Stone, i když prostoru k prezentaci své role moc neměla. Herci byli tedy fajn. Téměř dvouhodinový snímek totiž na lopatky pokládá scénář a samotná dějová linie. Hlavní postavy jsou vykresleny jako z rychlíku, spousta scén je opuštěna kdesi v polovině a takřka poslepována na koleni. Filmu chybí spád, více napětí a mafiánských intrik. Ač je tedy herecký ansámbl našlápnutý, jak se patří, jeho potenciál se ztrácí pod hromadou kýče a nedokonalostí.

Gravitace. Tolik důležitá fyzikální vlastnost, především pro ty, kteří se pohybují vzduchoprázdným vesmírným prostorem. Její faktor hraje významnou roli v budoucnosti dvou přeživších astronautů. A mnohem více takových ukazatelů tvoří, byť přímočaře jednoduchou, ale i přesto dokonale vybroušenou epickou podívanou. Za prvé a vlastně zároveň i za druhé, protože přesně tolik je hlavních postav, to jsou herecké výkony. Sandra Bullock svoji svéráznou, mírně labilní doktorku se super dlouhýma nohama zvládla na jedničku s hvězdičkou (a ještě k tomu podtrženou). George Clooney si ve slunečních paprscích vycházejícího slunce sice pobyl kratší dobu, ale zato byla každá jeho minuta na plátně bohatě zúročena. Pod taktovkou Alfonse Cuaróna, který se po dlouhých sedmi letech opět posadil do režisérské židle, vznikl vizuálně uchvacující příběh, kde každý okamžik má své místo a svůj důvod. Nic není prvoplánově postaveno na senzaci a nereálnosti scén. Naopak si divák má možnost všimnout rozdílných povah, pochopit chování jednotlivce v krizové situaci a ještě k tomu všemu nahlédnout i za sklo astronautovy helmy (díky bohu za IMAX). A když už náhodou dojdou naší odvážné doktorce slova, přichází na řadu stejně úžasná a dech beroucí hudba, která dokáže absolutně pohltit a ještě víc podtrhnout kouzlo momentu – ať už se jedná o záběry na Zemi nebo například na rozpadající se ISS. Tohle všechno pro mě znamená bezesporu jeden z nejlepších filmů letošního roku a adepta na mnoho filmových cen. Přinejmenším si je zaslouží.

Jestli se něco režisérovi Peteru Jacksonovi podařilo, tak to – a pokud je to vůbec ještě možné – že je druhý díl o hobití chlup na noze ještě lepší. Přes velkolepost scenérii v prvním díle se dostáváme k příběhům jednotlivých dílčích postav, což celkově příběh osvěžuje a pomáhá doplňovat hlavní linku pevně danou knižní předlohou. Mnoho skalních fandů v tom vidí zbytečné nafukování scénáře, já tvrdím, že pro film byla kniha pouhým podkladem a nikde není psáno, že si Peter nemůže sem tam něco do svého příběhu přidat. A já jeho inovativní myšlenky bez výhrad vítám. Ať už se jedná o úžasné království lesních elfů či neméně půvabné obyvatele s nepříliš dobrým vkusem pro humor. I na první pohled nemožné přátelství mezi rudovlasou elfkou a vcelku vysokým trpaslíkem zaručeně vykouzlí úsměv. A návrat Legolase je jednoduše geniálním tahem. Bez debat. Nemá smysl moc vytahovat herce, kteří se od minulého roku nezměnili a mají své role pevně pod palcem. Novinkou pro tento díl (a pevně doufám, že i pro poslední) jsou lesní elfové, kteří na rozdíl od knihy dostávají ve filmu větší prostor. Lee Pace (Thranduil) je po právu elfím králem. Jeho úžasná, vysoká a ohromující osobnost pro sebe dokázala beze zbytku urvat každičký záběr na filmových plátnech. Legolas (Orlando Bloom) je boží mlátička, které není radno se stavět na odpor. Navíc svým blonďatým hárem a nekonečně modrým pohledem opět urval kus mého mladického srdce. Ach. Oproti tomu živelná a spontánní Tauriel (Evangeline Lilly) je tím správným dílkem skládačky, který rozproudí nejedno srdce muže (člověk nebo trpaslík, co na tom záleží). Konečně už to není jen ryze chlapská záležitost, i to i přesto, že další nová postava Barda (Luke Evans) je taktéž velmi dobře obsazená a především tedy výborně zahraná. A jestli ještě někdo pochybuje, zda-li se na Hobita vydat do kina, tak garantuji, že závěrečná sekvence se Šmakem (hlas Benedict Cumberbatch) je fakt moc boží.

Tony Stark v roli Iron Mana konečně dozrál. Až chlapeckou nerozvážnost a chuť všechno za každou cenu vyzkoušet střídá přemýšlivý muž, kterému ovšem stále nechybí patřičná dávka cynického humoru. Příběh se tak dělí na dvě části, které do sebe dokonale zapadají. Asi stejně tak jako části ocelového brnění na tělo Tonyho Starka. Na jedné straně je muž, který si začíná pomalu uvědomovat, že svět hrdinů není to jediné v jeho životě, na misku druhé váhy ale těžce dosedá smysl pro zodpovědnost a možnost pomoci tam, kde lidský faktor selhává. K dokonalé rovnováze ovšem musí náš hrdina přejít z jednoho extrému do druhého a vyrovnat se s nečekanými okolnostmi je dost často pro něj až nečekaně bolestné. Ať už se jedná o techniku nebo lidskou osobu. Ač se tedy jedná o již třetí pokračování, stále má nabídnout něco zajímavého. Ať už se jedná o psychologii postav nebo akční scény. Nemá smysl vychvalovat herecké výkony. Robert Downey Jr. se pro roli Tonyho Starka snad narodil, křehká Gwyneth Paltrow ukáže, že umí být ženou činu. Guy Pearce se v poslední době ukazuje v rolích zákeřných a podlých padouchů, které mu neuvěřitelně se seknou. Dohromady to zatím dělá jeden z nejlepších blockbusterů letošního roku.

Pohádky mám ráda. A když jsou dobře udělané, tak je mám ještě radši. Na Jackovi, obrech i gigantických fazolích se udělala spousta kvalitní práce a ve výsledku na diváka vykoukl fajnový pohádkový příběh. Jednotlivé filmové postavy jsou od pohledu sympatické a je na první pohled znát, že si natáčení všichni užívali. Nicholas Hoult se začíná čím dál víc prosazovat, je ho čím dál víc vidět a zároveň dokazuje, že mu herecké umění koluje v žilách. Ten to ještě někam dotáhne a já mu fandím. Princeznovskou roli si střihla Eleanor Tomlinson, které to sekne jak v chlapeckých šatech, tak i v když je načinčaná do velkolepé róby. Trošku vedlejší roli si parádně vyšvihl Ewan McGregor, jehož vystajlovaný účes a pěstěný knírek vyvolává automaticky úsměv v každém jeho záběru. I zmoklý vypadá naprosto dokonale, charisma má na rozdávání. Nedílnou součástí příběhu jsou obři. A tady skládám velkou poklonu, protože místní čahouni jsou naprosto dokonalí. Bill Nighty & spol. prostě umí! K činům se samozřejmě dostanou a závěrečný útok obrů na hrad je perfektní. Celkově je scénář velmi vyvážený a chytře balancuje mezi akcí, romantikou a komedií. Nikde tak divák nezůstává zaseknutý na jednom místě, pořád se něco děje a je jedno, jestli je to zrovna rostoucí fazole, útočící obr nebo začínající láska mezi mladými. Vše má své správné místo a logiku, vše je tak jak má ve správném fantasy být. A jestli někdo zapomněl, že se kouká na pohádku a hledá v příběhu hluboké myšlenky, tak to musí o obra dál.

Už jen plakát k tomuto počinu měl většinu z nás upozornit na to, že o pohádku rozhodně nepůjde. Akční dvojice J&M se od začátku do konce zastaví jen na pár drinků v sešlé hospodě, jinak se perou a hlavně zabíjí ostošest. Jejich tým je sehraný, účinně likviduje jakoukoliv nepěknou čarodějničku a stále svěže a odhodlaně se probíjí až do vítězného konce. Doteď by to vypadalo na docela slušnou sci-fi nebo fantasy řežbu. Jenže já se asi tak úplně nedokážu přenést přes to, že Jeníček a Mařenka byly děti, co upekly ježibabu za trest a pak se měli dobře až do smrti. Koho napadlo vytvořit tento spletenec nesmyslu, sprostých slov a střelných zbraní zasazených do doby mýtů a pohádek, kdy mohli lidé tak maximálně zabíjet draky mečem nebo proklatě rychlým šípem. Vulgarita všech postav je trapná a naprosto nevhodná. Jestli měla za úkol pobavit a zpestřit již tak dost stupidní příběh, tak to bych musela mít asi tak o milion procent víc alkoholem zdegenerovaných mozkových buněk. Až je mi líto, že se do takové slátaniny zapojil vcelku sympatický herec, Jeremy Renner, kterého jsme měli možnost vidět v rozhodně lepším světle ve filmu Avengers. Krásné Gemma Arterton a Famke Janssen jsou nejen líbivé tvářičky, ale stejně jako zbytek hereckého ansámblu tuhle filmařskou katastrofu nedokážou zachránit. Jediné, co film drží od úplného propadáku, jsou skvěle namaskované čarodějnice, vystajlovaní sourozenci a slouha troll je taky dobře udělanej týpek, kterého nechtějte naštvat.

Animáky mám já ráda. A když jsou k tomu všemu ještě pěkně udělané, mají příběh s hlavou a patou a nejsou plné opakujících se rádoby vtipných scének, tak to jsem ještě radši. Epic (český název filmu výjimečně lépe vystihuje příběh – Království lesních strážců) je jedním z nich. Po boku prvního dílu Ice Age se staví mezi tu lepší polovinu animovaných filmů a dokonce i o pěkných pár stupínků navíc převyšuje nastavenou laťku průměrnosti. Příběh o lidské dívce, která se ocitne mezi záhadnými lesními skřítky, rozhodně nenudí a několika dějovými zvraty dokáže i dospělé obecenstvo pěkně překvapit. Ústřední postava mladých lidí, lidské M. K. (Amanda Seyfried) a skřítka Noda (Josh Hutcherson), dokazuje, že i přes rozdílné povahy je možné k sobě najít cestu a že je všeobecně důležité vědět, co je skutečně důležité. Zrod jejich přátelství je komplikovaný, ale o to víc úsměvný. Kontrastem je pragmatický Ronin (Colin Farrell), který za každé situace zachovává chladnou hlavu a nepřipouští si prohru. Na protipólu stojí černočerný kazisvět Mandrake (Christoph Waltz), jehož všudypřítomná temnota je postrachem všeho živého a zeleného. Kaleidoskop zajímavých postav uzavírá velmi vtipná dvojice slimáků Gruba a Muba (Chris O’Dowd a Aziz Ansari). Boj o záchranu lesního království a potažmo celé lesní vegetace je prezentován ve velmi propracované a dobře interpretova(tel)né formě. Zlo je vytrestáno, staré vztahy jsou urovnané, nové posilněné společným cílem. Mně se to líbilo. Moc.

Na novou britskou komedii ve stylu Lásky nebeské (ne nadarmo oba snímky natočil stejný režisér - Richard Curtis) jsem byla už od shlédnutí traileru v kině docela zvědavá. Hlavně tedy na kombinaci sci-fi žánru a romantiky. A rovnou na úvod z mé strany musí zaznít pochvala, protože se téměř vše podařilo na výbornou. Naprosto vynikající byl celý herecký soubor, jenž podal špičkový výkon. Autoři vsadili, alespoň co se týče ústřední dvojice milenců, na neokoukané tváře a udělali moc dobře. Především Domhnall Gleeson v roli ostýchavého syna předvedl, že herectví má v krvi. Po předchozích mini rolích ve filmech o kouzelnickém chlapci Harrym Potterovi dokázal všechny v kinosále neochvějně vtáhnout do děje. Ve společnosti velmi šikovné Rachel McAdams, které byla svěřena hlavní ženská role, a jak jinak než decentně kultivovaného a za všech okolností distingovaného Billa Nightyho (jeho hlas prostě žeru) v roli cestovatelova otce, nešlo skoro nic pokazit. Malá výtka z mé strany padá pouze na délku filmu, kdy posledních cca 20 minut je spíše navíc a divák by se bez nich klidně obešel. I přes tuto drobnost jsem se v kině velmi dobře bavila, zakomponovaný nápad s cestováním v čase je super (byť banda skeptiků k tomu bude mít tisíc a jednu připomínku, proč by to tak ve skutečnosti nešlo). Jedna z mála romantických komedií, u kterých se vyplatí je vidět v kině (neplést si s multikinem).