salisbury

Vynikající francouzské drama v hlavní roli se skvělou německou herečkou Sandrou Hüller vpadává do našich kin a je opravdu na co se koukat. Režisérka Justine Triet i přes svou malou nevýraznou filmografii evidentně uhodila hlavou o zem a vytvořile výtečné drama pln emocí umocněných bezhudbovým tichem, které film, krom pár muzikou prosycených momentů, neustále doprovází. Snímek díky tomu trošku zavání filmařským kultem Dogma 95 a rozhodně nenechá během dvouapůlhodinového sledovacího času nikoho lhostejným. Obdržení hlavní ceny festivalu v Cannes je si myslím více než oprávněné a snad se režisérce povede v čase budoucím podobný majstrštyk i nezapadne někde sněhem nafoukaným bezduchou filmařinou.

Film Peníze těch tupců byl inspirován skutečnou událostí, která nastala během covidové smrště a i v snímku se to rouškami jen a jen hemží. Děj se točí jak ruleta kolem akcií společnosti GameStop, kdy chudý lid pozvedl své šrajtofle a dal se do boje s hamižným světem ovládajícím Wall Street. Paul Dano si vzal na starost hlavní roli, kterou zvládl na jedničku a režisérovi Craig Gillespiemu se zas povedl fajn snímek z oblasti finančnictví, který je srozumitelný i laikovi. Film je skromnou připomínkou události, která otřásla pouliční zdí, ze které odpadla nejedna prohnilá omítka.

Do kin velkopansky přistává Stvořitel, film pln efektní podívané, který bez nijaké velké herecké star ustál svůj let a aniž by budil v médiích monstrózní pozornost za zhlédnutí si myslím rozhodně stojí. Na režisérském polokřesílku si poseděl Gareth Edwards, který se zapsal do historie Godzillou nebo filmovou epizodou Rogue One z mezigalaktického světa Star Wars. Hudbu si vzal na starost ostřílený mazák Hans Zimmer, který filmu snad ani ostudu udělat neumí. Hlavní role se ujmul John David Washington, který se do podvědomí nenápadně zapsal filmy Tenet či BlacKkKlansman a jedna z mála známých tváří snímku je určitě Ken Watanabe nebo Allison Janney. Od filmu jsem nic moc neočekával a i díky tomu to bylo příjemné pozitivní překvapení, které je fajn vidět na velkém plátně.

Režisér Robert Hloz započal svojí éru několika krátkometrážními snímky a nyní rozbouřil poklidné vody českého sci-fi filmu svým celovečerním debutem s názvem Bod obnovy. Film je obalen future vizualizací, která na naše poměry snímku lahodí a vypadá až nezvykle dobře. Herecky si není nač stěžovat a velmi zdařilý je i hudební podkres, který film po celý čas věrně doprovází. Dějová linka se mrská v mezích normálu, ale to nebrání tomu, aby se Bod obnovy jako celek dal s úspěchem prezentovat i v zahraničí, kde spíše jsme na tento druh filmu zvyklí.

Režisér Kenneth Branagh opět režíroval herce Kennetha Branagha v roli Hercula Poirota ve filmu Přízraky v Benátkách, jenž před dávnými časy vypadl na papír z pera Agathy Christie a nyní v druhém volně loženém pokračování novodobé filmové série se můžeme s příběhem na plátnech kin blížeji seznámit. Snímek má lehké hororové prvky, které straší komorní atmosféru a ve výsledku Přízraky nenudí, ač z celé momentální trilogie působí film nejslaběji. Na Kennetha v roli Hercula jsem si tak nějak už zvykl, přeci jen penguin David Suchet měl roli šitou na kuželkovou míru. Pokud v čase budoucím se na filmové tržiště dostaví další Kennethův mustache díl, velmi rád, nejen ze zvědavosti, se na ten celosvětově proslulý knírek opět podívám.

Antoine Fuqua se v druhém pokračování Equalizeru opět sešel s Denzelem Washingtonem. Tento tandem krom trilogie Equalizer stvořil ještě filmy Sedm statečných a Training Day, který mám z jejich spolupráce nejraději. Třetí Ekvalizér není špatný, navíc, když se jedná o díl, který před sebou vláčí dva slušné předchozí díly. Denzel má na svém kontě necelých sedm desítek letokruhů a ve své roli je i přesto uvěřitelný. Pokud hloubavě nedumáme nad smyslem života a smrti, tak film je skvělým odpočinkovým relaxem, který nám dá v mozkovém velíně náležitého oddechu.

Režisér a scénárista Christopher Nolan po třech letech opět vtlačil do kin film, který nemůže diváka nechat lhostejným. Oppenheimera skvěle hraje Cillian Murphy, u kterého bych se nedivil, kdyby byl za svůj výkon minimálně nominován na Oscara. Po všech stránkách je Oppenheimer výtečný film se skvělým hereckým obsazením, krom zmíněného Murphyho, zde podává vynikající výkon i Robert Downey Jr., o obraz se stará neskutečná kamera Hoyte van Hoytema, u něhož je ideální pro lepší zážitek sledovat film v Imaxu a z reproduktorů se line pompézní drásavá hudba od Ludwiga Göranssona. Určitě se těším, až si tuto atomovou bombu provoněnou plutoniem zhlédnu podruhé a vím, že určitě né naposledy.

Asteroid City je nový film režiséra a scénáristy Wese Andersona, který se nese v tradičním Wesově rukopise s hvězdným obsazením nemající obdoby. Příběh je komornějšího ražení s dialogy natřískanými slovním ohňostrojem, u kterého se herecký ansámbl svými výkony předhání v netuctové kvalitě. Kdo má rád filmy Wese Andersona si v Asteroidovém městě na necelé dvě hodiny příjemně polebedí, kdo není jeho filmotékou nijak dotčen, nebude dotknut asi ani tímto snímkem. Rozhodně Jeff Goldblum by si za svůj dobře zapamatovatelný herecký výkon zasloužil minimálně nějakou tu nominaci na Oscara a pokud by k tomu opravdu došlo, velmi rád znova zavítám do Andersonova Asteroid City.

Režisér Chris McKay toho ve své filmografické filmové sbírce moc nemá a i pro tento fakt se musí přistupovat k jeho novému dílu Renfield s mírnou obavou. Film je pln brutální řezničiny, kdy divák z kina odchází s nějakou tou krvavou kapkou na triku a vcelku mírně nadprůměrným zážitkem. Dracula, kterého hraje Nicolas Cage není v jeho podání špatný a to i možná díky tomu, že už si z poslední doby nepamatuji s Nicolasem film, který by byl jakkoliv koukatelný. Už dávno pryč je bohužel doba, kdy se člověk na filmy s ním těšil. Renfield nás mezi krvavou smrští dokáže občasně černým humorem rozesmát, ale jinak si myslím, že bude za čas film zapomenut, ač tohle je za poslední dobu to nejlepší, co jsem s Cagem viděl.

Muž jménem Otto režiséra pohyblivých obrázků Marca Forstera je remakem švédského filmu Muž jménem Ove, který jsem neměl možnost ještě vidět, takže v tuto chvíli mi chybí srovnání Otty s Ovem. Marc Forster rozhodně patří do kategorie režisérů, který dělat filmy s grácií umí. Prvotně jsem byl zaujat jeho filmem Ples příšer, následně kupříkladu Bondovkou Quantum of Solace či Světovou válkou Z s Bradem Pittem. Nyní jsem si užil Ottu s obličejem Toma Hankse, který podává svůj standardní výkon v roli nevrlého starce a v podání jeho mladšího já v snímku zříme Tomova syna Trumana Hankse. Kinematografie pluje se svým Chevroletem na dramatické lince s občasným humorným odlehčením a víceméně to funguje po celé délce filmu zdařile. Lidský příběh pln životní radosti a smutku, ve kterém krom Hanks family skvěle hraje Mariana Treviño jejíž role mi trošku připomíná Esther Smith v seriálu Trying nacházející se na platformě společnosti Jablko. Muž jménem Otto si určitě zaslouží divákovu pozornost, stejně tak jako Hanks si v dobách dřívějších za svůj herecký um zasloužil nejednoho Oscara.