emma53

Není nad to, když se chlapi utrhnou a jedou si pokecat do pouště jen tak, bez té spousty lidí kolem (až to bylo s podivem). Jeden by jim to záviděl, ale já tentokrát ani vzdáleně. No, určitě na to budou dlouho vzpomínat. Oba kluci neodešli z monitoru po celou dobu a zvládli to bezvadně.......ještě, že tam byl celý filmový štáb:-)

Rectify na mě působí spíš jako psychologické drama, kde mě téměř fascinuje, jak dokonale je osobnost Dannyho (po mnoha letech propuštěného vězně) vykreslená do těch nejmenších detailů. Skutečně mám pocit, že s tak propracovanou osobností jsem se zatím ještě nesetkala. To co je pro Dannyho okolí zcela normální, tak jeho vnímání je zcela odlišné a mě jako diváka to téměř nutí dívat se na svět jeho očima. Co se ještě moc povedlo, jsou i velmi pěkně vykreslené osoby z jeho nejbližšího okolí a jejich ambivalentní emoce vzhledem k Dannyho osobě, navíc s doposud nejednoznačným očištěním jako podezřelého. V posledních dvou dílech došlo k poměrně dost nečekaným zvratům a na konci šestého dílu mám víc otázek, než v prvním a tudíž bych určitě uvítala druhou sérii, které se doufám dočkám - pokračuji druhou sérií, jsem na začátku a zatím lehké zklamání, tak uvidím .....

Tolik poschovávaných citů uvnitř tří duší, že to působilo i na tu mou. Vše bylo tak křehoučké jak peříčko ve větru. Už jen samotná představitelka Anny působila tak jemně, že bych se jí bála dotknout, aby se nerozptýlila ve vzduchu. Vše podtrženo vhodnou hudbou, která tu atmosféru jen umocnila a já nemohu jinak, než jít až nahoru.

Pohled na Islandskou krajinu, vodopády a jiné scenérie byl nádherný. To bylo jednoznačně plusem tohoto drama. Jinak jsem hodně tápala a přiznávám, že pointu jsem nepobrala, zřejmě to nebylo ani úmyslem tvůrců. Osobně nevím, co bych v takové situaci dělala, ale takových "Kdyby bylo, co by bylo?" je hafo.

V tomhle případě nebylo zrovna výhrou, že vůbec někdo přežil, nicméně situace kolem nás je taková, že jeden nikdy neví, co se může stát a jaké se pak probudí mé vnitřní utajované nebo i překvapující jávství. Cesta smrti byla spíš mysteriózní než dobrodružná (z toho pro mě vyplývá alespoň něco pozitivního, ale tady ani omylem), velmi sugestivní, smutná a drastická. Viggo hrál velmi přesvědčivě, až mě mrazilo v zádech. Atmosféra byla tak ponurá, že já osobně bych si raději hodila mašli nežli něco takového podstoupit. Nevím jestli bych se na to podívala, kdybych tušila, že to bude mít až takový dopad na mojí nervovou soustavu. Takové vlhko a nic se tam ani nezazelenalo...........?

Ta minutka světýlek byla úplně zbytečná, patetická, vůbec mně to tam nesedlo, to je ale jen můj subjektivní dojem a srazila tenhle díl na pouhopouhou trojku.

S tímhle dílem jsem byla celkem spokojená, protože jsem se s Julianem shodla na hlavním podezřelém, který se tam objevil jako případný vrah sice až trochu později, ale zdálo se to celkem logické i vzhledem k psaným výhrůžkám.

Sci-fi není zrovna moje parketa a tak i tenhle komentář je pro mě velmi obtížné napsat. Takže když začnu tím, že nezávidím Georgovi jeho existenci v nekonečném množství potenciálních světů, nemluvě o množství jeho žen a budu pokračovat vděčností, že mně domů nikdo nenosí jako dárek mozek krysy, tak bych to mohla ukončit. Ale mě vážně docela mrzí, že jsem se o hlavních osobnostech Georgovi a Joyce za celou dobu filmu nedozvěděla trochu víc. Vlastně o tom podstatném, třeba o jejich myšlenkách, protože to bylo alfou a omegou celého filmu. Mám ráda Tildu Swinton a tady byla výborná v každé časové dimenzi a Tom MC Camus byl taky skvělý, ale kde byla ta chemie?. Neupírám Possible Worlds příjemnou komorní atmosféru, mnoho zajímavých a možná i podnětných myšlenek, ale měla jsem pocit, že jsem taky v nějaké neurčité vzdálené dimenzi, emotivně to prošlo kolem mě, aniž by se mi to nějak hlouběji dotklo.

Nebudu tu rozmazávat názory, že se takhle chtěl Leonard zviditelnit. V tomhle případě je to úplně vedlejší fakt oproti tomu, co sleduje zřejmě opravdu vážně a publikuje to, kde se dá. Mluvil o klimatické katastrofě s mnoha zajímavými lidmi. Mohla jsem tak například vidět jak mluví s Obamou, ale tady by Oskara za herecký výkon dostal president USA. Na druhé straně mě zaujal například Leonardův rozhovor s kosmonautem s obrazy naší zeměkoule z vesmíru. A nakonec samotný projev Lea na konferenci s doprovodnými snímky míst, kde je ničeno životní prostředí ve velkém, tak ten by měl mít velký dopad na naší mozkovnu. To byla síla, která se mnou docela solidně zacloumala i když to pro mě není úplně neznámé téma ! Škoda, že v tomhle směru jsem pesimista a nevěřím, že lidé jsou schopni něco změnit. Ano je mnoho jedinců, kteří se počínaje tříděním odpadů přece jen trochu snaží, ale pak je tady druhá strana, ta "po mně potopa", hlavně když se sypou peníze do mojí kapsy. Mám ráda Bosche, ale ze seriálu a knih Michaela Connellyho, který se jmenuje právě po malíři jménem Hieronymus Bosch. Jeho obrazy nejsou extra mojí parketou, ale od dnešního dne je budu vnímat přece jen trochu jinak. Doporučuji.

Uživatel gogo76 napsal komentář, který je sice obsáhlejší, ale zcela se s ním ztotožňuji a zase znám kus dějin, o kterých jsem věděla jen minimum. Velmi dobře zpracované a určitě doporučuji.