emma53

Churchil asi zaplakal, že to nepadlo podle jeho představ, ale v tohle filmu šlo hlavně o přátelství a nesmyslnosti takových akcí, notabene s kluky, kteří sice chtěli bojovat, ale jak na to, k tomu nedostatek výzbroje (wiki), to už byla věc jiná a podle toho to také dopadlo. Čekala jsem trochu víc akcí, ale dostalo se mi hodně z atmosféry, která tam byla před velkými boji. A to přece také není k zahození. K tomu se vysloveně hodí citát jednoho velkého a moudrého muže Alberta Ensteina : "„Není lepší zemřít za věc, ve kterou věříme, jako je mír, než trpět za věc, v niž nevěříme, jako je válka?“

Mohl to být dobrý film, kdybych nelovila po deseti minutách jeden titulek a francouzsky nebo katarsky neumím. Takže něco jsem si domýšlela, sem tam se objevily titulky, takže jdu na průměr s tím, že je to škoda.

Kontraband si dám asi ještě jednou, protože jsem za nic na světě nemohla přijít na tu jednu kulišárnu, o kterou se postaral Chris (Mark). Jinak jsem byla nadšená tím, že to jelo jak na drátkách a na konci jsem byla přilepená na monitor, jakej to byl nervák. Tak to tady trochu zvednu, protože tenhle kousek si to vážně zaslouží. Akorát by se měli kluci na ty kšefty soustředit ve dne, protože jsem chvílemi viděla ho....uby.

"Díky, dobrou noc", říká na konci koncertu Michael. Ale já Vám to neřeknu, protože Vás zvu na sklenku vína (nic jiného se k tomu nehodí) a pojďme do studia v Salfordu poslouchat tu báječnou muziku a kdo bude mít chuť si zatancovat, tak se tomu nebraňte. To je přesně ta hudba, kde to mezi partnery musí jiskřit a jestli že ne, pak je někde chyba. Michaeli, díky, ještě teď mám na rtech ten stabilní úsměv, když jsem nesmírně spokojená.

Tak takhle si představuji akčňák. Všeho akorát, žádná pompéznost, ale čistokrevná akce a ještě k tomu super akce, skvělá dvojka, no nemějte je rádi, když se třeba muchlujou v písku. Sice neradi, každý hrál za jinou ligu, ale co, nakonec to dali dohromady a zachránili celý svět. Přežili všechny přestřelky, to se hned tak nevidí, jen sem tam nějaké škrábnutí, až jsem přemýšlela o zařazení do sci fi žánru. Za mě je to pravé ořechové. Bobby a Marcus byli prostě prima kluci a to si zaslouží vyšší ohodnocení. Jen škoda těch autíček, ale ta jízda stála za to.

Poměrně nenáročná jednohubka s tématem ubručených dědulků jsem viděla v poslední době už víc. Tak tady se jeden protivný dědula ocitl najednou sám na statku bez syna, který to nějak nezvládl a dlouho na zemi nepobyl, možná protože za ním přijela jeho krásná žena Lamai z Thajska(kdo viděl, tak ví). A tady to začíná......pletky, techtle mechtle o dědictví a komu vlastně patří, rozvíří hladinu v celém městečku. Lehké, jednoduché, ale fajn nebo mám zrovna dobrou náladu, takže čtvereček s hoooodně ohnutýma růžkama.

Stojím v divadle Prince Edwarda, tleskám vestoje a konstatuji, že to byl úžasný filmový zážitek. A jistě, inženýr musel stát při děkovačce uprostřed. Jeho Americký sen byl naprosto famózní.............někdy chybí slova chvály, takže pět zářících hvězd je jasných i beze slov.

Komu se nic podobného v rodině neděje, tak mu to asi tolik neřekne, ale já přesně vím, co to obnáší. Prosit pojišťovnu několikrát za sebou, aby uhradila třeba jen jednu jedinou dávku chemoterapie. Je to boj. Tady je to přece jen nadsazené, ale někdy slovní a ústní dohadování je zcela vyčerpávající, protože jde o život někoho milovaného. Konfrontace s pojišťovnami je jako bojovat s tou tisícihlavou bestií.

Nečetla jsem obsah, takže za mě tohle tedy ne.

Klobouk dolů před doktorem Bennetem, zapáleným patologem, který se hned tak nevzdal a šel s pádnými argumenty proti takové mase, kterou byla NFL a FBI. Jak už jsem jednou psala, tak mně je tahle hra vzdálená jako ta země samotná, ale faktem je, že když jí letmo zahlédnu v televizi, tak mě několikrát napadlo, co to s těmi hráči dělá, když do sebe takhle buší a samozřejmě se s tímto sportem vezou i další, kde hrozí poranění mozku. Willa už vidím krátce po sobě ve vážnějších rolích, které mu sednou daleko víc, ale přece jen jsem cítila, že by se do toho potřeboval víc položit. Takhle na mě občas působil i trochu legračně, to přiznávám. K tomu ubrat trochu toho patosu a jdu na nejvyšší špricličku s klidným svědomím. A Peter Landesman u mě určitě také zabodoval.