fantassia

"Máte velké věci, znáte velké věci, ale nedíváte se do očí" Jodie přetlumočila Nellinu řeč srdce dokonale, její srdce bylo jako čistý pramen, z kterého prýští čistá voda a v ní se odráží čisté nebe. "Nebojte se o Nell, netrpí víc než vy."

Pokaždé, když vidím nějaký takový film, nejvíc mě zajímá názor autora samotného. Především jeho myšlenka se nám na plátně zhmotňuje. Tarr sám o sobě říká, že se považuje více za filozofa něž za filmaře. Když začal svou kariéru, byl přesvědčený, že svět je plný lži a falše a rozhodl se s tím "něco udělat" a to nejen zdvořile zaklepat na dveře. Když se ho zeptali proč dává přednost černé a bílé, řekl, že barvy nyní mají příliš mnoho barev. Sám o své práci prohlásil "je to víc než kino nebo míň než kino: jak jste se rozhodli." Můj názor je ten, že vlepil facku do tváře dnešní hedonistické společnosti plné falešných obrazů a lidské neschopnosti být chvíli sám se sebou v tichosti a zamyslet se jako Sókratés na tržišti "ani jsem nevěděl bez čeho všeho se mohu obejít" uvědomit si, že jednou všechny tyto zbytečnosti pominou a co člověku vlastně zůstane. Memento mori. Mě film osobně dovedl k myšlence, že ti, co se považují za živé, jsou vlastně mrtví, mrtví v duchu. Střídmost vyhnaná do krajní strohosti je neúnosná pro člověka pod tlakem komerční tvorby, předkládající tisíce obrazů složených z vraždění, drog, násilí všeho druhu, zombíků, pornografického průmyslu, vyžadující stále extrémnější zážitky. Člověk se stává impotentní k lidkosti samotné a není schopen najít ducha a krásu. Film je skutečná výzva.

Tarkovského umění, není umění komerční a tím se výrazně liší od filmů točených "na zakázku" Symbolicky vyjadřuje možnosti lidského ducha povznést se nad své vlastní ego a otevřít se věcem, které toto ego potlačuje, oprostit se od nenávisti, která zabíjí (symbol mrtvé ženy, která zemřela díky hrdinovu morálnímu selhání) povznést se do sféry lásky, která oživuje, ponechat k sobě mluvit vlastní svědomí a obětovat sám sebe této očisťující konfrontaci a být tak schopen návratu... Velmi zasvěcený rozbor Tarkovského díla neleznete zde včetně Solaris

Shoduji se s komentářem Lima, hodně mi tam chybělo a jako celek mi to nesedlo na film, kterému bych dala čtyři hvězdy. V žádném případě bych nepřipodobňovala k filmu Gran Torino jak činí Radek99. Gran Torino je úplně jiná liga. Na film se dalo dívat, pár pěkných momentek se ukázalo, takže lepší průměr.

Pro někoho, kdo jen kousek z toho zažil, neuvěřitelná síla...

Tenhle film jsem měla dlouho připravený a jenom jsem čekala na tu správnou příležitost a náladu a rozhodně toho čekání nelituju. Sednul mi dokonale a nemá cenu komentovat, to co jiní už řekli o období, kterého se to týká, ale mě přímo zasáhla síla té nesmírné"moudrosti stáří," které nikdo nemůže získat než tvrdými zkušenostmi, o Rudofu Hrušínském si občas myslím, že to vůbec nehrál , přijde mi, že ten člověk takový prostě byl. Jedním slovem, úžasné.

Film jsem dostala jako doplňkový vánoční dárek, ale skončil v popelnici. Nic na něm nebylo dobře, špatné herecké výkony, špatný příběh - hotový nesmysl, každé děvčátko i seberetardovanější by se poučilo mnohem rychleji, špatné skoro porno, nesmyslný rádobyděj. Díky pro hloupé dokonale matoucímu zdání, že ve středověku snad by to bylo možné, pokud by se našlo nějaké takové dokonalé potroublo, dávám lepší odpad.

Film "Passion" je film o lásce, možná jeden z největších takových filmů. Představitel hlavní role se dlouho dopředu připravoval na tenhle film v duchovní svatyni Medjugorje. Měla sem možnost toto místo navštívit a vím jakou tam lze doslova nasát atmosféru. Je to velmi důležité, protože natáčení filmu bylo nesmírně náročné. Caviezel v jednom rozhovoru prozradil, že dostal několikrát ránu bičem a měl 14 centimetrová zranění, natáčel při zápalu plic a měl plné plíce vody, trpěl chronickým nedostatkem spánku, musel vstávat ve 3:00 ráno, protože make-up trval skoro 8 hodin. Při křížové cestě natáčeli jednu scénu čtyřikrát a pak někdo udeřil do kříže, Caviezel řekl, že ucítil pronikavou bolest v rameni a díky té náhlé ostré a intenzívní bolesti ztratil rovnováhu a padl pod tíhou kříže, narazil obličejem o zem a vytryskla mu krev z úst a nosu. Dalším zvláštním problémem bylo studené počasí, obzvlášť při ukřižovací scéně. Herec se během natáčení dobrovolně zdržoval nadávek a hrubých slov řekl, když chci hrát Ježíše, musím být hodně blízko Něho. Chtěl, aby lidé viděli Ježiše a proto si vyžádal, aby při důležitých scénách byl přítomen kněz s Nejsvětější svátostí v ruce vedle kameramana. "Když se lidé budou dívat na film a uvidí lesk v očích, nebudou si vědomi, že opravdu vidí Ježíše, odraz posvěcené hostie, v mých očích...."

Jedna z mých nemilejších osobností, která dominuje nesmírnou lidskostí, on byl v pravém smyslu slova ikonou. Co se do dokumentu vešlo,vešlo se, tenhle člověk by si zasloužil mnohem víc času a pozornosti. Žil přes půl století daleko od domova a domů se nemohl mnoho let ani podívat. Za střed svého života si vybral spiritualitu srdce. Pravidelně spolupracoval s Vatikánským rozhlasem, kde bylo možné poslouchat jeho pravidelné promluvy. Za svůj život obdržel četná vyznamenání v r. 1998 mu prezident ČR udělil řád TGM za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v r. 1999 mu byl udělen čestný doktorát honoris causa Univerzity Karlovy v Praze, v r. 2003 mu italské ministerstvo kultury udělilo státní vyznamenání - Zlatou medaili za zásluhy v kultuře a umění. Přednášel na mnoha světových univerzitách a jeho díla byla přeložena do mnoha světových jazyků. Jeho teologie nebyla láskou k moudrosti, vyhrazenou jen málokterým, ale moudrostí lásky velkodušné ke všem žíznivým srdcím. Komentář uzavřu jeho slovy: ,,Proč skřivan zpívá?" ,,Protože je tak stvořen a ne protože musí"

Jako naprostý laik ve znalosti bojových umění jsem byla poučená, že filmů o zápasech MMA zas tolik natočených nebylo a pro mě a většinu diváků asi základním rozdílem je, že se odehrávají v kleci, to jen na dokreslenou, takže s Rockym nesrovnávat. Mám ráda pohádky a tohle je jedna nádherná pohádka, protože v reálu jsou takové věci neskutečné. Režisér Hokejového zázraku s uměním jemu vlastním úžasně prolnul psychologický a pohádkový rozměr vítězství všech lepších lidských stránek nad bahnem, které se na člověka v životě lepí v jakékoliv podobě,ať už chce nebo nechce a prostě ho to školí. Film dokáže zahrát na tu základní lidskou strunu, kterou i tvrďáci mají , jen ji pečlivě schovávají před světem a tenhle film ji prostě vyhmátne, ale proč ne 5 hvězd. Snad jen proto, že myšlenka "k čemu je potřeba větší síla, ránu dát nebo nedat?", se už objevuje ve velkém množství filmů.