Billiecz

Jako fanoušek her od Bethesdy jsem se na Fallout těšila. Potěšilo mě,že postavy jsou poměrně dost podobné herním postavám z Fallout 4. Těšila jsem se na Meatdoga a a Codswortha. Obrovskou nostalgii vyvolává pip boy,retro kompy,vaulťáci působí skvěle naivně a je vlastně těžké si někoho kromě hlavní protagonistky (ouky douky:D)  a Ghoula oblíbit (musím uznat, že ufňukaný bratr na mě působí nesympaticky,skoro mě až irituje), Maximus z Brotherhood není úplně můj šálek kafe a u Ghoula se střídá parchantství s občasným flashbackem zpět do dob, kdy žil ve své naivní sociální bublině.Co mi tu chybí je svět Falloutu. Žádní mutanti nebo robotí frakce se tu pořádně neobjevily.Doufám proto, že brzo naservírují druhou řadu. Nejsem připravena se loučit se seriálem :D

Pět hvězd a to za poselství filmu… My jako “Nebešťané”neumíme žít v souladu s přírodou a respektovat a chápat její dokonalou rovnováhu. Avatar zviditelňuje tato citlivá témata a to jakým způsobem násilně lidé pustoší Zemi (nebo Pandoru)…a pro odlehčení..když vezmete Nema a Titanic a rozhodnete se natočit 2v1 😄

Tak z tohohle dokumentu je mi šíleně smutno!Je mi upřimně líto lidí, které postihla válka. Stále mám pocit,že není možné,aby tohle byla realita.

Protože miluji muzikály,už od shlédnutí traileru jsem věděla, že na tohle musím do kina. Nejvíc husí kůži jsem měla při scéně, kdy stála na podiu Rebecca Ferguson s písní Never enough. V ten okamžik jako kdyby se čas zastavil. Po druhém shlédnutí měním na *****, protože některé scény a soundtrack nemohu dostat z hlavy. P.T. Barnum:" Don’t listen to them, they don’t understand you, but they will."

Když jsem šla na La la land, tak jsem netušila jak moc na mě muzikál zapůsobí, že jsem si návštěvu kina zopakovala a klidně bych šla znovu! Nepatřím mezi nějaké "profesionální" kritiky filmu, proto zmíním jen to,jakým způsobem se film dotknul mé osoby. Úvodní scéna mě příliš nenadchla, svým způsobem mi přišla trochu zbytečná. Ale pak přišlo to, co ve mě vyvolalo šílené emoce.. radost střídající smutek a naopak.Jejich počáteční oťukávání,ta uvěřitelná chemie mezi Emmou a Ryanem, scéna na lavičce při západu slunce, návštěva planetária nebo Ryanova procházka po molu s jeho "city of stars".Mimochodem věřím, že nejsem jediná, co si od té doby tuto písničku všude píská. Po poměrně veselé polovině filmu nastává zlom, kdy si pár musí vybrat mezi svým snem a láskou a závěrečná projekce reality vs. alternativního konce mi snad i zlomila srdce, protože jsem neviděla překážky, proč by nemohli mít obojí. V kině, kde po úvodní půl hodině se zvedlo několik lidí a odešlo(stejně tak zde z komentářů), jsem ale pochopila, že film není pro každého.Je určen lidem, kteří sní, kteří mají romantické představy a nejraději by si také zatančili v Paříži nebo na mléčné dráze...(because Here's to the ones ,who dream, foolish, as they may seem...) Takže 14 nominací na Oscara a 7 Zlatých globů je dle mého názoru oprávněných,protože filmy jako La la land se už prostě netočí...

Ve zkratce řečeno: seriál, který se stal srdeční záležitostí a absolutní závislostí.

Průměr,ale ... "Sorry, but you're not my type." - "I'm everybody's type (Amber Heard)

Strašně se mi líbila ta část, kdy měla Moore proslov ohledně svého boje s Alzheimerem. Asi nejsilnější filmový zážitek z roku 2014.

Musela jsem se na film podívat třikrát a pokaždé nezůstalo oko suché. Asi nejlepší film, co jsem za poslední půl rok viděla. Song Between the bars se mi dostal pod kůži a celkový dojem ze soundtracku i samotného příběhu je hodně pozitivní. Nejlepší výroky : Rusty - I remember that it hurt. Looking at her hurt. Bill - I could hear my heart beating. I could hear everyone's heart. I could hear the human noise we sat there making, not one of us moving, not even when the room went dark. Samantha - A realist just sees that face and packs it in with every other pretty girl they've ever seen before. The hopeless romantic becomes convinced that God put them on Earth to be with that one person.

Tak jak tu mnohokrát padlo...působí to jako "megakýč"...ale....od filmu jsem čekala jen obyčejnou romantickou story, na kterou brzy zapomenu. Teď ten pocit nemám a po shlédnutí patřím do té kladně hodnotící skupiny,která se odprostila od logiky a vychutnává si příběh o životní lásce,"soulmate" a naplnění svého osudu..protože každý z nás má na světě nějaký úkol. Jen Lucifer v podání Willa Smithe bylo těžké šlápnutí vedle.