obitus

Skvělá úvodní část je korunována perfektním vyvrcholením, aby pak vše zabilo vysvětlování a snaha o hlubší pohled. Jo a nuda. Trošku více: http://blog.obitus.cz/2009/03/martyrs.html

Velice stylový thriller s velice krásnou a až do morku kostí osudovou Meryl Streep. Bohužel, tempo se vleče jako páteční šichta a atmosféra, ač skvělá, to vždy holt nezachrání. Tak jako tak ale tohle pátrání psychiatra Roye Scheidera po vrahovi svého pacienta stojí zato. Jen se může stát, že u něj usnete.

Mladý voják se po potyčce s vojenskou policií ocitá v nemocnici, která je trochu divná. Jen hrstka pacientů, zato nějaká ta zvláštní zařízení, pokusné opice a dráty do hlavy. Více drama než scifi horror, ale poměrně zajímavé, hlavně díky začínajícímu Christopheru Walkenovi v hlavní roli. Už coby mladíček měl ten svůj nepříjemnej pohled. Zápletka je trochu plytká a tak se příběh místy vleče, ale některé scény, včetně závěru jsou poměrně interesantně natočené, čemuž pomáhá i zajímavý hudební podkres.

V kontextu série skvěle fungující, nicméně poněkud vyčpělé. Originalita pastí je ta tam (prakticky žádná není zapamatováníhodná), postavy se neznalým a nepozorným divákům asi lehce pletou a závěr, opět podbarvený skvělým hudebním tématem, prostě nemá koule předchozích dílů. Navzdory tomu jsem se dobře bavil a vyhlížím další díl.

Zvláštní kombinace klasického buranského filmu a duchařiny zdaleka nefunguje ve všech svých momentech, přesto nepostrádá typickou atmosférů obdobných filmů své doby, více či méně inspirovaných geniálním Vysvobozením. Čtveřice turistů se tak v hlubokých lesích dostává do konfliktu nejen s buranským kanibalem, ale i několika duchy. Svým způsobem novátorský přístup příliš ovací nesklidil, ale byla by škoda, kdyby navždy zůstal v zapomnění.

To, že se Quarantine drží přesně linie vyšlapané RECem asi nepřekvapí žádného z diváků traileru. Ovšem tak přesná kopírka dělá z tohohle díla možná nejzbytečnější film všech dob. Zbytečný, ale přesto kvalitní, který možná postrádá syrovost svého staršího dvojčete, ale přesto pobaví a dokonce přichází s jedním (!) zajímavým nápadem. Když připočtu sympatickou představitelku hlavní role a odečtu to obrovské znechucení, se kterým jsem se snažil celou dobu sledování bojovat, vychází mi veskrze průměrné hodnocení velmi nadprůměrného filmu.

Problémy mlaďoučkého John Savage, včetně až moc milující matky, se po návratu z vězení kupí jeden za druhým a tak není divu že mu nakonec rupne v bedně a začne vraždit. To celé podávané nepříjemně nezúčastněným pohledem vzbuzujícím v divákovi intenzivní pocity hnusu.

Televizní projekt nepřináší, zcela logicky, dokonalé masky ani šokující přeměny (ty probíhají zcela offscreen), ale zaujme především převodem klasicky gotického příběhu do ameriky sedmdesátých let. Rodové prokletí se tak setkává s klasickým šerifem, který by rád měl pořádek ve svém rajónu. Příjemná podívaná.

Aja svým dalším remakem opět dokázal co umí (krev) a co jde zcela mimo něj (vše ostatní). Je obrovská škoda, že po vynikajícím Haute tension utopil svůj možný talent v páchnoucích vodách současného mainstreamového horroru. Sutherland potěší, absence strachu už nikoli. Více: http://blog.obitus.cz/2008/09/mirrors.html

Autoři Rovdyru si poctivě odškrtávali vše, co do správného buranského horroru patří, až se nakonec jejich dítko stalo příliš dokonalým. Absentující moment překvapení by ještě šel odpustit, vždyť kvůli tomu tady nejsme a občas se dá vyvážit hromádkou střev, ale to že v celém filmu není jediná zapamatování hodná scéna je už na pováženou. Herci jsou samozřejmě neokoukaní, ještě aby ne, ale atmosféru sedmdesátek neuděláte jen obřími kotletami, věřte mi, vím o čem mluvím. Souhlasím s několikrát uváděným přirovnáním k Fritt vilt, Rovdyr je stejně dobře natočený a stejně nezáživný. Srovnání s Villmarkem už notně pokulhává, ten měl totiž atmosféru.