obitus

Prakticky dokonalý příklad špatného horroru. Příběh stojí za prd a jediným lehce originálním prvkem je v něm zdroj bubákovi moci (i když to už tu taky párkrát bylo). Herci jsou extrémně nezajímaví, možná až na těch pár bradavek a jejich umrtí jsou nudnější než papežova novoroční zdravice. Vrcholem je pak digitální bubák, jehož schopnost postrašit se absolutně blíží nule. Proč zrovna tohle má tři díly?

Manželský pár vzbudí k ránu domovní zvonek, ale než se dostanou ke dveřím, je tajemný návštěvník pryč. Na zápraží nechal ležet podivnou bednu s červeným tlačítkem a dopisem, ve kterém oznamuje svou budoucí návštěvu. Když příjde nabídne ženě milion dolarů, pokud zmáčkně ono červené tlačítko. Máto však háček, při každém zmáčknutí někde někdo zemře. Tolik asi k příběhu nového filmu Richarda Kellyho, na jehož Donnieho Darka nedám dopustit. Zní to zajímavě a tajemně, řeknete si, ale bohužel, atmosféra prvních dvaceti minut velmi rychle vyprchá a i přes dobré herce a slušné technické zpracování to rychle začne nudit. Dilema jestli zmáčknout nebo ne by průměrnému Čechovi vydrželo na jednu ranní cigaretu a tak člověk většinu myšlenkových pochodů našich hrdinů nechápe, a když se z filmu posléze stane upachtěná sci-fi s nezbytnými kellyovskými "vodními" efekty nestačíte už kroutit hlavou. Jako námět pro krátkou filmovou povídku jistě ano, ostatně i námět je short story, ale celovečerák s pomalým tempem určitě ne. Půl bodíku za úsměv, kterým diváky častuje Frank Langella.

Nejlepší český porevoluční film.

Nejlepsi horror.

http://media.giphy.com/media/UdqUo8xvEcvgA/giphy-facebook_s.jpg

Partička amíků si vychutnává pohostinost brazilců, která zahrnuje hromadu chlastu, sex na pláži a pomalou smrt. Bohužel, ač ideově blízké Hostelu, ani zdaleka to nedosahuje jeho úchylnosti a atmosféričnosti. Zůstává tak neslaná nemastná báchorka s velmi nesympatickými herci, která rychle zmizí v propadlišti horrorových dějin. Papa.

Nejlepsi serial.

Vpodstate standardni dlouhovlasa zalezitost z Asie, ale tentokrat se nektere sceny natolik vydarily, ze i pres zjevnou neoriginalitu hodnotim celkem vysoko. Pribeh je pomerne jednoduchy a nicim objevny, ale je vypraven slozitou cestou za pouziti efektnich a opravdu strasidelnych flashbacku. Nejoriginalnejsi tak zustava predevsim zpusob, jakym nektere divky pachaji sebevrazdy. Pokud chrochtate blahem pri premire dlouhych cernych vlasu a bilych obliceju, budou se vam radosti protacet panenky, stejne jako jedne z obeti. V opacnem pripade radeji sahnout po necem jinem.

Sedmdesátá léta horroru přála a Burnt Offerings je toho dalším důkazem. Od počátku mistrně budovaný příběh rodiny, která si na léto pronajme starobylé sídlo, se kterým není všechno tak úplně v pořádku, originalitou zrovna nezáří. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože v tomhle kousku jde hlavně o atmosféru, která každou vteřinou houstne a houstne. Občas ji protne nějaká ta infarktová situace, jejichž vrcholem je jistojistě závěr. V zásadě mě nenapadá, co bych filmu vytknul, možná občasné drobné zaváhání v i tak pomalém tempu, ovšem to není nic, co by mé nadšení zmrazilo. Strach zas jednou prostoupil mé rychle stárnoucí tělo. Doporučuji!

Velmi sugestivní a silný horror natočený podle skutečné události, který je z hlediska žánru pozoruhodný především pro svou podobnost s Hooperovým Poltergeistem, který je ale o rok mladší. Film o opakovaném znásilňování matky tří dětí u širokého publika samozřejmě propadl a byl tak neprávem zapomenut. Rozhodně jde o pozornosti hodnou záležitost s několika silnými scénami, které z hlavy jen tak nedostanete.