obitus

Přiznám se, že už příliš nevím, o čem to bylo a asi bych při policejní identifikaci nebyl schopen rozpoznat jednotlivé protagonisty, ale jedno vím jistě. Nebavil jsem se. Vůbec. Sbírka nesympatických herců ve skrz naskrz podprůměrném příběhu se vaši pozornost nezaslouží.

Slasher z osmdesatych let, ktery skoro nicim nevybocuje z rady jemu podobnych kousku. Tech se v te dobe tocilo opravdu mnoho a neni divu, ze Edge of the Axe mezi nimi lehce zapadl. Za zminku stoji nestandardni chovani zabijaka v nekterych scenach (sviti si baterkou, zrychluje.. ) a rozhodne povedene finale, ktere dokaze prijemne prekvapit. Trestuhodna absence nahoty je castecne vyvazena dobrou praci se sekerou, ale i presto celkem zamrzi. Rozhodne nic co bych musel videt dvakrat, ale nijak extremne jsem se nenudil.

Australské filmy konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let (například Next of Kin, Thirst) se vyznačují zvláštní a zajímavou atmosférou a také neschopností dosáhnout na nejvyšší kvalitativní příčky. Nepochopte mne špatně, ony jsou zajímavé a stojí za zkouknutí, ale při jejich sledování si budete stále říkat, že tomu něco chybí. A právě takový je i příběh Alison a jejích devatenáctých narozenin. V zásadě jde o klasický satanistický horror s pomalým dějem a solidní atmosférou, který by neměl utéct především milovníkům satana či klokanů.

Snímek, který odděluje fanoušky gialla od obyčejných diváků.

Po druhém zhlédnutí musím jít s hodnocením o hvězdu výše. Ve světle současné uberbrutální a remakovité produkce působí tahle stylová a velmi atmosférická duchařina jako zjevení. Navíc ji podporují vynikající herci v čele s veteránem Sutherlandem a hodně depresivní pointa.

Hodne zabavna variace na vlkodlaci filmy. John Landis v sobe nezapre velkeho znalce a fanouska horroru. Skoda ze se mu nepodarilo svuj scenar z roku 1969 zrealizovat uz v sedmdesatych letech. Poplatnost osmdesatkam je z Vlkodlaka citit hodne a i kdyz je to legrace, precijen bych radeji cisty horror. Protoze pasaze nahanejici strach, pripadne znechucujici jsou udelane uzasne, v cele s oskarovou scenou premeny, stvorenou dalsim velkym fandou - Rickem Barkerem. Vpodstate povinnost.

Spise nez pokracovani jde o variaci na pribeh Americkeho vlkodlaka v Londyne. Bohuzel jsme o 16 let dal, takze horror prakticky ustupuje a zustava skoro jen komedie, byt misty hodne cerna. Jestlize puvodni film mel uzasne triky tak parizsky vlkodlak je digitalni a to tak ze hnusne. Sice je to porad sranda, ale bohuzel jen sranda.

Když už nic, tak je poslední díl alespoň sranda plná masek a triků. I tak ale tenhle kousek potvrzuje fakt, že Amityville je jednou z nejméně zajímavých a zábavných sérií a je fakt s podivem, že se dočkala tolika nesmyslných dílů. První dva, možná tři díly ano, ale zbytek rozhodně nebrat!

Třetí Amityville, tentokrát od Richarda Fleischera, znamená pořádný kvalitativní sešup, ale pořád ještě jde o slušný horror. 3D poplatné době dnes moc nepobaví, ale rozhodně to není nic, co by sralo a herecké výkony, především postav v hlavních rolích, jsou fajn. V porovnání s následujícími díly ještě dobrá podívaná.

Na celém filmu jsou zajímavé pouze dvě veci. Jednak to se sérií Amityville má společného jen stejnojmenné městečko (ne že by to nějak výrazně vadilo) a pak fakt, že se tu a tam mihne nějaký ten Čech. Jinak je to ptákovinka na n-tou. I když coby kuriozita, proč ne.