stendroid

Tak Tady není co řešit 0/10.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Nádherná slunečná Středa, s kamarádem utíkáme za školu, jdeme k nám domů a pouštíme si do té doby pro mě zakázanou kazetu s Predátorem. Panečku to bylo maso, co se týče filmu, tak i proto, že táta přišel domů dřív z práce.

Looks like history is repeating itself! Je to vůbec možný?! Věřte že je!

Ještě celkem koukatelné pokračování. Beztak si ale nemůžu pomoc a představa že bych se měl bát tý plastový ohavnosti mi přijde poněkud legrační.

Přiznám se, že jsem u filmu dvakrát usnul a zřejmě jsem o nic nepřišel. Škoda že si autoři nechali všechny trumfy až na posledních 10 minut. Takhle si pamatuji akorát skvělou hudbu Jerryho Goldsmithe.

Proti předchozím dílům je znát kvalitativní úpadek, ale i tak se jedná o důstojné pokračování a završení trilogie (Resurrection nepočítám). Atmosférou se film vrací spíše ke Scottově Alienovi, ale okořeněný ještě pořádnou dávkou deprese. Po skončení filmu ve mě zůstává takový divný pocit zmaru.

Na Vetřelcích jsem prakticky vyrůstal, tento díl jsem viděl jako první z celý ságy a když řeknu že jsem ho viděl stokrát, nebudu lhát. Znám každou scénu, každý slovo filmu a neexistuje absolutně nic, co bych mohl Vetřelcům vytknout. Perfektní akce, spousta překvapivě pohyblivých vetřelců, výborně napsaný charaktery postav, napětí, skvělé hlášky, to všechno dělá z Vetřelců absolutní extratřídu ve své kategorii. Vizuální stránka filmu neměla v té době konkurenci a ani v dnešní digitální době nevypadá o nic hůř. Vše navíc podkresleno skvělou hudbou Jamese Hornera. Pokud existuje film kterému bych dal 6 hvězd, tak tento.

Věděl jsem že půjde o film těžký na pochopení, tak jsem se během sledování snažil pekelně soustředit...bohužel asi málo. Zhruba ve 2/3 filmu už jsem ani nevěděl která postava je která, takže velké rozuzlení na konci se nekonalo. 3 hvězdy dávám za perfektní hudební doprovod, velice dobrou kameru a za dva opravdu creepy (tohle slovo mi přijde jako nejvýstižnější) momenty.

Vetřelce jsem poprvé viděl někdy v druhý půlce devadesátých let, takže jsem přišel o zážitek z kina (Od o generaci starších lidí jsem slyšel historky, jak lidi znechuceně utíkali z kina.), nicméně dopad to mělo i tak obrovský. Vetřelec od Rakouského mistra je nejstrašnější monstrum jaké se v televizi objevilo a pan Scott toho dokázal bezezbytku využít. Miluji tu tíživou atmosféru strachu z neznáma, navíc umocněnou klaustrofobickým prostředím, takhle má vypadat horor. První Vetřelec to začal a nasadil lat´ku hodně vysoko, nicméně vrchol ságy má teprve přijít...

Tak takhle jsem se u filmu už dlouho nezasmál, dobrá komedie.