phantom.ass

Ke Kmenům jsem přistupoval jako k seriálu, který má potenciál přiblížit mainstreamovým divákům podstatu alternativních subkultur. Tento potenciál se ale bohužel některým tvůrcům nepodařilo využít. Očekával jsem, že mi Kmeny zprostředkují, jak členové jednotlivých komunit vnímají realitu. Abych však pochopil jejich vidění světa, nestačí mi jenom pozorovat zvenčí, čemu se věnují. Potřebuju zejména vědět, proč se tomu věnují, proč se s určitým životním stylem identifikují. Proto mi u některých dílů chybí rozhovory s protagonisty. Fakt, že graffiti spočívá ve sprejování, je mi známý. Chtěl bych ale poznat, jaký význam této aktivitě sprejeři přikládají. Řečeno sociologicky - důležitá není jen vnější realita, ale percepce této reality.

Věnovat svůj čas a námahu dost možná marné snaze dostat českou společnost z kulturního bahna, nebo se na to vykašlat a využít tupost stáda pro vlastní profit? Přesně tahle otázka se řeší v jedné z nejsilnějších scén tohoto dokumentu, kdy dochází ke konfrontaci Novotného režisérem Klusákem. Je na divákovi, ke komu se přikloní, jestli k cynikovi Novotnému, nebo k naivkovi Klusákovi.

Her je obrazem budoucnosti, tak jak si ji představuje Spike Jonze. Je to názorná ukázka, kam společnost směřuje se všemi těmi internety. Technologie, které by měly zjednodušit mezilidskou komunikaci, naopak zapříčiňují, že jsme stále osamělejší, už spolu neumíme mluvit a raději se bavíme s počítačem. Děj filmu nám dnes může připadat absurdní a přitažená za vlasy, ale kdo ví, jestli tohle nebude jednou realita. Každopádně se jedná o velice neotřelý počin, který u mě má navíc plusové body za soundtrack.

Filmové tvorbě Zdeňka Trošky jsem se celý svůj život úspešně vyhýbal. Když se ale kolem Babovřesků vytvořil takový hype, ať už negativní, či pozitivní, vzbudilo to i mou zvědavost. Proto jsem se jedno pozdní odpoledne po dlouhém zvažování dokopal k onomu osudnému rozhodnutí. Abych měl nějakou psychickou podporu, přemluvil jsem ještě kamaráda, který do toho šel se mnou. Vydrželi jsme celých 60 minut. A byly to krušné chvíle. Zdeněk podle svých slov točí filmy pro vobyčejný lidi a kavárenský intelektuálové tomu jako nemůžou rozumět. Ehm... Opravdu? Troufám si říct, že už jsem viděl hodně, viděl jsem nový boty Lea Beránka, viděl jsem Metrixe přeskakovat lavičku, ale, jak by řekl zlatý slavík, tohle jsem opravdu nečekal. Na začátku jsem se ještě dokázal utěšovat tím, že po absolvování tohoto psychologického testu sem alespoň budu moct napsat nějaký ošklivý nechutně sarkastický komentář. Po těch 60 minutách zíraní na obrazovku mi však do smíchu vůbec nebylo. A ještě stále není. Protože pokud se toto dílo ďáblovo většině diváků zamlouvá a hipsteři z ČSFD jsou v menšině, je tady něco hodně v nepořádku.

První díl Kick-Ass udeřil jako blesk z čistého nebe, který bořil zaběhnuté konvence komiksového žánru. Ovšem z ironie, absurdity a sebezesměšňovaní, na nichž jednička stála, ve dvojce tolik nezbylo, i když několik světlých momentů by se tu našlo (většinou to byly scény s Motherfuckerem). Některé situace zcela postrádaly odlehčenost a nadhled a místo toho nastoupil vážný tón, který nadělal daleko víc škody než užitku. Není to sice úplný průšvih, ale moje očekávání byla vzhledem k jedničce daleko vyšší. Výsledný dojem je takový, že se Kick-Ass 2 zasekl někde na půli cesty a tam se tady zasekne i moje hodnocení.

Velice silný snímek, jehož příběh je založený na skutečných událostech ze šedesátých let. Původně neškodný školní experiment se během pár dní zvrhne a nakonec vede ke katastrofě. Film dokazuje, jak snadno jsou lidé, ti mladí obzvlášť, zmanipulovatelní, a jak rychle se dokáží vžít do určitých rolí. Kdyby se něco takového doopravdy nestalo, mnozí z vás by jistě nevěřili, co se z takové malé neškodné hry může vyvinout.

Muse jsou pro mě srdcovou záležitostí a album Black Holes & Revelations vrcholem jejich tvorby, což se promítlo i do tohoto koncertu, po kterém už i poslední pochybovači snad museli uznat, že na hudbě těchto tří Britů něco je. Z HAARP přímo sálá eufórie, a to jak publika, tak i kapely, a větším hudebním orgasmem než toto DVD je snad jen vidět / slyšet Múzy na vlastní oči / uši.

Projektu X se jednu dobu nedalo vyhnout, hlavně díky facebookovým statusům náctiletých jinochů a slečen, kteří ho označovali málem za největší dílo kinematografie všech dob. To jsem se zase jednou musel za svoje vrstevníky stydět. Děj se dá shrnout tak (POZOR! SPOILER!), že se třem onanistům splní sen, zorganizují největší pařbu svého života, stanou se konečně oblíbení ve svém kolektivu a příjdou o panictví s dívkami, které by si o ně za normálních okolností neopřely ani bicykl. Tohle už tu bylo tolikrát! To by ale nevadilo tak jako téměř absolutní absence hlášek, na nichž by přece komedie měla stát, no ne? Sečteno, podtrženo: Pokud hledáte oddych u nějaké ujeté teenagerské taškařice, sáhněte raději po několikrát vtipnějších Inbetweeners.

Narovinu, komedie rozhodně nepatří k mým oblíbeným filmovým žánrům. To ovšem neplatí pro tvorbu Woodyho Allena, zvlášť pak tu ranou, do které se řadí i tento film. Woodyho ironický humor je přesně šálkem mojí kávy. Seber prachy a zmiz je skvělá satira plná geniálních dialogů a mnohdy až absurdně komických situací.

Lore zobrazuje situaci po druhé světové válce z perspektivy, kterou ve filmech až tak často nevídáme a právě v tom (nejen) tkví její výjimečnost. Dostal jsem se k ní v podstatě náhodou v rámci "promítání pro náročnější diváky" v kroměřížském kině. Po příchodu to chvilku vypadalo, že se vůbec promítat nebude. Nakonec se naštěstí ukázalo, že nároční diváci tu ještě nevymřeli a přes pět lidí dorazilo. Tímto jim chci poděkovat, jinak by mi totiž tahle bravurně natočená mrazivá podívaná unikla.