Antek

Snůška ohraných klišé, které lze najít v každém vězeňském filmu (despotičtí bachaři;zranitelný kluk, který to musí odnést jako první, aby došlo k vytoužené odplatě;vězeň,který v sobě nalézá ztracené ideály atd.) se stává něčím výjimečným až ve chvíli, kdy dojde na konečnou bitvu o věznici. Ta je tak zručně natočená (obsahuje pár opravdu silných scén), že do té doby podprůměrný film, vyzdvihává o několik řádů výš.

Děs a hrůza ..... sledovat. Zmizely strašidelné scény, zůstala jen nechtěná parodie. Pohybující se paruka, hlava chlapce místo fotbalového míče -- to mě mělo vyděsit?! Spíš mě děsilo to, že film trvající hodinu a půl, se mi zdál jako tříhodinový. A to, že i na japonských hercích poznám, že neumějí hrát (jak se to dá poznat na lidech, kteří jakoukoli emoci vyjadřují jedním výrazem?), to jsem opravdu nečekal.

Shyamalan vyslyšel volání těch, kteří po něm žádali vymanění se ze škatulky „pouhých“ thrillerů. Natočil film, který funguje i v druhém, „hlubším“ plánu a v němž ona tolik diskutovaná pointa není pouze obchodním tahem, ale logickým vyústěním příběhu. Bohužel, člověk se nezavděčí všem a někteří lidé nejsou schopni vývoj tohoto geniálního umělce akceptovat. Nápadně to připomíná Hitchcocka a jeho Vertigo: mistr se taky odklonil od svého dosavadního filmového působení a také zůstal mnohými nepochopen; naštěstí dočasně. Jak dlouho bude čekat Shyamalan?

Kdybych byl producent a hledal náhradu za Paula Schradera, určitě by mě nenapadl Renny Harlin; člověk, který útočí na první signální soustavu a jenž si myslí, že atmosféru vyvolá frenetickým střihem alà videoklip. To, co se na plátně děje zhruba od poloviny se dá stěží nazvat dějem a to, co postavy vypouštějí z pusy, se dá stěží nazvat rozhovorem. Nevím, co přimělo Stellana Skarsgårda přijmout tuto roli (možná to byl právě Schrader), ale jeho účast v tomto filmu bych označil jako nehorázné plýtvání talentem. A to ani nemluvím o tom, že kněz pochybující o své víře, se od dob prvního Vymítače stalo jedním z největších klišé.

Film Jiřího Svobody na mě působí dojmem, že se chtěl stát českými Mafiány. Předpoklady pro to měl: vynikající herecký ansámbl (alespoň co se týče mužského zastoupení – v čele s Michalem Dlouhým a skvělým Janem Dolanským; ženské role jsou neživotné a až příliš hysterické) a příběh založený na otevřené ráně z nedávné minulosti. Jenomže to by nesměl Svoboda být tvůrcem, který si své řemeslo piloval převážně v televizních produkcích, což je na výsledku nepříjemně vidět. Pro velká plátna je potřeba umění filmové řeči, která bohužel pro diváka, prosákne jen v pár okamžicích (Dlouhého seskok z mostu), a to Svoboda cestou televizí zapomněl. A stejně jako Svoboda-režisér, působí nejistě i Svoboda-scénárista. Pokus zatáhnout do českého prostředí ryze americké prostředky je sice sympatický, ale v tomto směru to působí spíše jako křeč (náhodný sex, úvodní bitka dvou příslušníků URNA). Přesto nejsou Sametoví vrazi špatným filmem (přece jen každá vlaštovka ohlašující žánrový film se počítá), jenom nejsou filmem pro kina, nýbrž pouze dalším televizním počinem.

Tak jsem po letech opět shlédnul tuhle komedii tragických rozměrů a nezestárla ani o den. Do dnešního dne není pravdivějšího filmu, který by tak do detailu popisoval vztah muže a ženy. Hřejivý počátek filmu (a lásku jako trám) vystřídá mrazivá půlka druhá, kdy se láska mění v nenávist. DeVito režíruje se starosvětskou elegancí, ústřední duo je bezchybné (sexy Kathleen Turner a TY JEJÍ NOHY!!!) a do 100% přidává geniální český dabing: "Je čas pochcat rybu." :-)))) PS: Můj kůň je samozřejmě Oliver, ale to už záleží na pohledu na svět.

Působilo to na mě dojmem, že Silver k sepsání scénáře najal nějakého osmiletého kluka, protože takovou absenci příběhu už jsem dlouho nezažil. K tomu dal hercům do smlouvy, že musí nosit celý film kamenné ksichty a chovat se imbecilně. Protože když se postavy posunou v ději tak, že jedna z nich něco TUŠÍ, nemůžu to brát ani s přimhouřenýma očima. A jako bonus je tu vedlejší „dějová“ linka s unesenou dcerkou, která sem přišla z úplně jiného filmu (konkrétně Sám doma) - děs. Ta jedna hvězdička není za Jet Liho (který v tomto filmu bojuje zásadně s jednou rukou v kapse - proboha PROČ?!!!), ale za dvě scény, které mi utkvěly v paměti: 1) Liho ruční zdolávání pater, 2) honička na čtyřkolkách. Bartowiak po Romeovi a Lovci policajtů opět dokazuje, že je možná zručný kameraman, ale mizerný režisér (takže ve mě vyvstaly obavy z právě se točícího Dooma - může vůbec takový film dopadnout dobře?).

Aneb jak se z geniálního vypravěče stal debilní scénárista (o čemž se nás snaží Besson přesvědčit s čím dál větší urputností). Celá ta omáčka uvařená z Ježíše a jeho apoštolů je naprosto bez chuti a co hůř, nemá s hlavním jídlem nic společného (alespoň já jsem nenašel důvod, proč ve filmu tyto postavy figurovaly). Po mistrovské jedničce, prodchnuté hustou mystikou, přišla řada na dvojku, prodchnutou Bessonovou impotencí.

Místo hororu (o kterém Peter Jackson plkal něco v tom smyslu, že má fantastický příběh - ha ha, že já na to vždycky těm slavným jménům skočím), se mi dostalo komedie. A bavil jsem se královsky. Jednak „brilantními“ dialogy, v nichž každé druhé slovo bylo k***a (no, když o tom tak přemýšlím, tak postavy toho řekli samozřejmě mnohem víc, někdy dokonce š***t, č***k a když měl scenárista klidnou hlavu dovolil si i p**a), ale hlavně grimasami, které při sledování házeli mí dva rodiče. Hlavně při historce, kterou vypráví jeden z hrdinů, a jež se týkala masturbace a psa, který lízal koule. No, prostě si smlsli.

Tak i ve Francii mají pořádné psychopaty! První třetina: to bylo jedno z největších mas, které jsem viděl (musíte vzít v úvahu, že jsem neviděl ani jeden italský horor). Druhá třetina: necákala sice žádná krev, příběh se omezil pouze na vraha a jeho oběť, ale umně budovaná atmosféra strachu mě zcela pohltila. Říkal jsem si, že tohle by se klidně mohlo stát a dvakrát veselo mi z toho nebylo. Ale potom přišla závěrečná třetina filmu a v poslední době tolik oblíbená pointa. Proti pointám nemám nic, občas jako v Obvyklých podezřelých nebo Šestém smyslu by bez nich film ani nefungoval, ale tady to bylo vyloženě na škodu. Kdyby film končil tak, jak to chvíli vypadá, že skončí, byla by to stoprocentní záležitost. Takhle je to ale poplivání celého filmu, který se jako kouzelným proutkem změní v košík plný nelogických děr a já musím vykřiknout: „Zrušte pointy!“. I když se mi samotnému nechce věřit, že to říkám zrovna já. Tohle byl prostě faul na červenou, který se neodpouští. Musím ho tedy zhodnotit nejnižší známkou, i když u tohoto filmu je mi to zvlášť líto.