miksch

Filmu musím vytknout jedinou věc: sluncem zalitá ulice za okýnkem auta během lijáku. Jinak se jedná o thriller se skvělou psycho atmosférou, na který se vždy velmi rád podívám.

Ač nepatřím do tábora fanoušků kapely, musím uznat, že koncert měl šmrnc a kluci to umí moc dobře rozjet.

Seriál mi byl doporučen aniž bych o něm předtím slyšel a netušil jsem do čeho vlastně jdu. Od prvního dílu, který jsem sledoval na jeden nádech, člověk sleduje arogantního, narcistického, ale obrovsky charismatického Sherlocka, kterého si prostě zamilujete a jeho inteligence je sexy i pro heterosexuálního muže. Watson mu zdatně sekunduje a jejich kombinace je jako Jing a Jang. Moriarty je společně s Jokerem nejlepším psychopatem 21. století. Zasazení do moderní doby a brilantní vizuální zpracování udělalo z klasických příběhů skvělý, svižný, vtipný i napínavý seriál, který mě jednoduše dostal a zaslouží si další série.

Už od dětství mám rád Planetu opic – rád jsem koukal na celou první pětici filmů –, a proto bylo mé očekávání obrovské. A díky bohu uspokojené. Od prvních záběrů Caesara mu fandíte (spratkovitý ošetřovatel v opičím útulku, přechod mostu) a prožíváte s ním jeho dospívání a především zklamání. Ani minutu jsem se nenudil, herecké výkony (především Caesarův) jsou perfektní a vše je pro mne velmi skutečné. Film je geniálním úvodem k sérii, která může být novým kultem.

Sportovní filmy mám rád, filmy podle skutečné události mám rád, Morgana Freemana mám rád, Clinta Eastwooda jako režiséra mám rád a Nelsona Mandelu uznávám. Pro mě tedy velmi zajímavý koktejl. Ale i tak se jedná o příjemný film, který možná nepatří mezi Clintovi nejlepší, ale rozhodně stojí za shlédnutí a ukazuje Afriku z té civilizovanější stránky.

Naprosto trapný neinteligentní fekální humor. Bohužel mi nepřijde vtipné hulákat několik minut po sobě kdo koho víc postříká semenem. Během celého filmu jsem se zasmál všehovšudy třikrát.

Jako by Peter Jackson a spol. při práci na hobití trilogii popíjeli Absinth a na jejich díle to začíná být znát. Gumový Legolas poskakující po hlavách trpaslíků je toho důkazem. Triky vítězí nad herectvím a samotným příběhem. Popravdě jsem knižní předlohu nečetl, takže nevím, které postavy či scény jsou navíc, ale každopádně nemastné a neslané jiskření mezi elficí a trpaslíkem je tam úplně zbytečné.