Killingjoke

Co k tomuto filmu dodat... nejraději bych mu napálil hodnocení "odpad!" a dál bych se s s ním už nezaobíral. Před několika lety jsem se na film hodně těšil i přesto, že americké filmy o Japonsku většinou za moc nestojí. S uvedením prvního traileru mi padla čelist a věděl jsem, že tohle bude velký průšvih. Nejde o to, že by to byl nějak výrazně špatný film, dokonce nevybočuje z průměrných blockbusterů, které se na nás chrlí každoročně. Problém tkví v tom, že miluji Japonsko, miluji japonské legendy a miluji legendu (tu pravou) o 47 róninech. Pro Japonce je to to samé jako pro nás Staré pověsti české a mě by se tedy nelíbilo kdyby je někdo svévolně upravoval a překrucoval, tak jako byla překroucena legenda o 47 róninech. Od začátku do konce vycucané z prstu, prostě takový tábornický guláš z té nejlevnější konzervy. Film mohl být celkem solidním historickým dramatem, protože původní příběh je velmi silnou látkou. Jenže tady se musely přidat naprosto nesmyslné fantasy prvky, předlohou nepodložená postava, kterou hraje Keanu Reeves (opravdu nechápu, co v tom filmu dělal) a co je nejhorší, naprosto zbytečná milostná linie, která mě neskutečně vytočila. Hold to Američani musí prát skoro do každého filmu, aby na něj nalákali i příslušnice něžného pohlaví. Děkuji nechci! Proč tedy dávám dvě hvězdy? Dávám je za konec filmu, v jehož předvedenou podobu jsem vzhledem k vývoji děje už ani nedoufal, Hirojuki Sanadu ve kterém se zrcadlí moudrost a honosnost japonské historie a svým herectvím převyšuje naprosto všechny a konečně ty dvě krásné japonečky na které se když už nic jiného, moc dobře koukalo...

Počítám, že tohle bude zase jeden z těch nedoceněných krimi žánrovek, stejně jako loňské Zabít tiše s Bradem Pittem. Problémem totiž může být pro mnohé dynamika vyprávění. Nejedná se o žádný adrenalinový akčňák, ale spíše emotivně vyšperkovaný revenge thriller "ze života", který se nikam nežene. Ano, takhle nějak si představuji, že by se člověk zachoval, kdyby mu někdo zabil mladšího bratra a ne že by si sehnal bazuku a ve stylu Komanda zlikvidoval půlku města. Christian Bale je pro mne dnes už absolutní herecká špička a velký oblíbenec, jenž ke svému hraní nepotřebuje víc než širokou škálu emotivních pohledů a póz a přesto je jen minimum jeho rolí, které si nějakým způsobem nezapamatujete. I zde jsem si jeho postavu pro její lidskost a tragický rozměr zamiloval od počátku a prostě mu nešlo nedržet palce. Woody Harrelson pro mne byl vždy tím typem herce, kterému padnou role nepříliš chytrých hrubiánů a buranů a jediným, kdo mne tak ve filmu zklamal zůstává Casey Affleck. Tedy říká se, že je mnohem talentovanější než jeho bratr Ben, ale to co předvádí zde je šílená prkenost! Naštěstí se tady dlouho neohřál a film se soustředil na postavu Christiana Balea... Out of the Furnace je dobrý film. Jen mu chybí trošku rychlejší tempo a nějaká scéna, která by byla nějakým způsobem jedinečná. Na druhou stranu mě potěšil prvek uvěřitelnosti a realističnosti postav a děje. Já mám takové filmy rád a proto jsem osobně až na menší výtky docela spokojen...

Film, který má všechno, co od výborné noir žánrovky očekávám. Cynické drsné chlapy na obou stranách zákona, uhrančivou femme fatale k pomilování, mazaného zlodějíčka v hlavní roli, spoustu adrenalinových scén a řízných bonmotů. Jen ta linka s všudypřítomným vlastenectvím a bojem proti komunismu by mne v dnes natočeném filmu dost štvala a působila by prvoplánově. Ale tady ne. Film vznikl v období "studené války" a tak jsou tyto dobové souvislosti pochopitelné. Richard Widmark do své role perfektně sedl, Jean Peters je až netradičně angažovaná a živelná ženská, kterou nelze nemilovat. Výbornou roli pak sehrála Thelma Ritter, jenž má opravdu perfektní přehled o pěšácích šedé ekonomiky a v záloze má spoustu metod, jak své znalosti zpeněžit. Skvělá na filmu je jeho akční poloha. Rány padají odevšad, ostří hoši si to štrádují temnými uličkami či přístavem a není tak divu, že ránu pěstí schytá nejen kdejaký chlápek, ale občas i ženská. Tenhle film je špičková esence noirů...

Vánoční svátky v plném proudu, v televizi dávají už devítistoudevětadevadesátou reprízu snad jakékoliv pohádky, která vás napadne a já páchám smrtelný hřích. No vlastně ne tak docela, jen si pouštím film Johna M. Stahla Smrtelný hřích, který je klasikou v žánru noir. Je to tak, tak jako jiní mají Vánoce spojené s pohádkami, já dávám večer přednost dobrému noiru či staré gangsterce. Tentokrát se mi do ruky dostal tenhle nádherný, věkem prověřený klenot, ukazující kataklyzmatickou posedlost a krásu která zabíjí. Slovo krása je ve spojení s Gene Tierney velmi slabým termínem, protože tato herečka podle mne patřila k nejkrásnějším herečkám poválečného Hollywoodu. Zde navíc hraje ústřední roli v příběhu o posedlosti, která naprosto nezná hranice a její zničující efekt se nevyhne nikomu, kdo se mu postaví do cesty... Zajímavé je, že tento film nemá kdoví jak promyšlený příběh ani postavy. Všichni jdou tak nějak po povrchu, černá je černá a bílá je bílá. To proč hodnotím film tak vysoko je právě Gene Tierney a její postava, která jako jediná vykazuje prvky nejednoznačnosti. Až mě mrazí jak se může láska lehce měnit ve vražednou posedlost a fascinující byl ten kontrast mezi krásou a chladnokrevnými skutky. První půlku filmu jsem sice docela přetrpěl, ale z té druhé udělala Gene perfektní noir jaký mám rád. Jen je škoda, že jsem se dostal pouze k barevné verzi, protože ta původní černobílá musela být, co se celkového zážitku týče, určitě mnohem lepší...

Původně jsem to tak nechtěl, ale prostě se nedokážu ubránit srovnání... Tahle minisérie jednoduše nesahá ani po kotníky původnímu filmu s Faye Dunaway a Warrenem Beattym. Další průser je, že původní film patří k mým velmi oblíbeným a Faye dokonce k nejoblíbenějším herečkám... Doufal jsem, že si tenhle seriálek udrží jistou důstojnost. Jenže je zde absolutní absence jakékoliv atmosféry, kterou na gangsterkách tak miluju. Prostě každičký záběr (krom kostýmů a aut) smrdí současností až na půdu a třicátá léta se rozplynou jako kouř ze samopalu. Scénář tuctová záležitost s nepochopitelnými scénami předtuch a halucinací Clydea. A nevěřím, že to i dnes nešlo natočit mnohem stylověji, smysluplněji. Holliday Grainger nelze srovnat s Faye Dunaway, tatam je lascivní avšak velmi sexy Bonnie, kterou jsem si tak zamiloval. Emile Hirsch pak nemá štramácký šarm Warrena Beattyho. Jediným, kdo se mi ve své roli celkem líbil byl dnes už pomalu veterán William Hurt, který prostě umí. Jak jsem řekl, nemůžu se ubránit srovnání a tahle minisérie, i když není přímo kino filmem, potvrzuje důvod, proč by legendární filmy a příběhy neměly dostávat svůj remake a když už náhodou ano, je potřeba uchopit látku mnohem lépe...

Dalo se čekat, že to jednou přijde a Marvel natočí film, který bude od začátku do konce totální průser (filmově), jenž však zástupy poloslepých fandů budou pomyslně vynášet až do nebe. Špatné je, že tohle bude mít jen jediný dopad a tím je, že nás do budoucna čekají takovéto tupé a nesmyslné "rádoby veselé a vtipné" filmy ozvučené cinkajícími zlaťáčky neobjektivního stáda! Čekal jsem to, druhý Thor se nesnese srovnání s prvním a filmařsky docela osobitým filmem. Nebudu se zde rozepisovat o všech záporech, které zde uvedli recenzenti, kteří ještě nepřišli o zrak, zdravý rozum a objektivní přístup. Z atmosféry a shakespearovské pohádky se film propadl do šíleného, dějově plytkého guláše uvařeného v kotlíku dementních hlášek, nesympatických a matných postav čí hnusných kamerových filtrů (viděno ve 2D, na 3D ze zásady nechodím), což druhého Thora u mne staví na pozici nejhorší marvelovky vůbec! Alan Taylor je televizní patlal, který se snaží točit blockbuster jako epizodu televizního seriálu, včetně televizního vzhledu (takto vypadají pohádky, které točila ve studiu ČT v 80. letech!) maskujíce to za promyšlené vrstvení psychologických a dějových pochodů. Kravina! Nejakčnější část, útok na Asgard je další osmdesátkovou vykrádačkou Flashe Gordona, jenž se však tentokrát nemůže opřít o hudební doprovod výborných Queen. No, ale postupme dál... Hemsworth v roli Thora je sice sympaťák, jeho role je ale napsaná katastrofálně. Portmanka dodržuje tradici posledních let, kdy je absolutně nesnesitelná a stejně jako v prvním dílu krade čas, ve kterém bych raději viděl mnohem sympatičtější Sif v podání Jaimie Alexander, která se ani napodruhé, spolu s trojicí válečníků, nedočkala zaslouženého prostoru. Hiddleston jako Loki... co k tomu říct, jeho postava je asi nejlépe napsaná, mě však neoslňoval ani v prvním filmu či v Avengers a ani tentokrát mu tleskat nebudu, protože prostě není důvod. A Marvel je na tom asi vážně tak špatně s postavami, že musí mít už ve třetím filmu stejného záporáka (toho trapného elfa se třemi replikami nepočítám)? To je pro komiksové vydavatelství světového formátu prostě ubohost! Kat Dennigs... ne ta mě teda nerozesmála ani jednou. Dokonce mě ten její odporný hlas neskonale štval a každou další repliku vypuštěnou z její pusinky jsem snášel s velkým sebezapřením. O záporech bych se zde mohl rozepisovat ještě dlouho, zatímco mne momentálně nenapadá jediný klad. To mě ten film asi vážně nebavil. A ani jako komedie, protože i komedie musí diváka rozesmát a pobavit. Zde, u hrdinského eposu o záchraně devíti světů, kde bych očekával nějakou tu osudovost či "temný svět", dostáváme frašku nevtipných vtípků, odporných kostýmů a odfláknuté speciální efekty. Thor: Temný svět je sterilně sterilní sterilita...

Nejlepší příběhy píše život sám. Životní příběh Johna Forbese Nashe je toho skvělým příkladem. Chtělo by se věřit, že život geniálního matematika musí být přece jednoduchý, ale co když ruku v ruce s genialitou kráčí něco tak temného, jako je psychická porucha. Čistá duše je film o ...čisté duši. O duševní síle člověka, který ochoten podstoupit tu nejtěžší zkoušku, se kterou by se nikdo z nás jen tak nevyrovnal. Čistá duše je filmem o lásce, která jako v pohádce pomohla překonat strašlivou temnotu a odvrátila faktický konec jednoho člověka. Čistá duše je prostě filmem, jenž je tvořen rovnicí jejíž výsledek nikdy nenabude nuly či záporných hodnot. Výborná režie, skvělý scénář a napsané postavy, podmanivá hudba Jamese Hornera a v neposlední řadě výkon ústřední dvojice Jennifer Connelly a Russell Crowe. Oba hrají naprosto impozantně a emoční stránka filmu díky jejich vzájemné chemii funguje na jedničku. Čistá duše je pro mne jedním z mých nejoblíbenějších filmů a možná tomu přispěl i fakt, že mi film mimoděk podnítil zájem o Nashovy teorie při mém studiu ekonomie, čímž mi je docela zpříjemnil a ozvláštnil. Vůbec mi přitom nevadí, že se v jistých ohledech rozchází se skutečným životním osudem Johna F. Nashe. Výborný film, který nejen že má čistou duši, ale hodně velké a vřelé srdce...

Knihy Stephena Kinga mám docela rád. Jeho Carrie však nepatří mezí mé oblíbené a to samé můžu říct i o filmu Briana De Palmy z roku 1976, který přesto nepatří mezi nepodařené filmy. Jeho nový remake je však učebnicovým příkladem toho, proč je valná většina remaků zcela zbytečnou záležitostí. Kimberly Peirce prostě a jednoduše vzala původní film, bezestudu zkopírovala naprosto vše co v něm fungovalo, přidala pseudo-problémy dnešních teenagerů a namíchala trapný jahodový koktejl na způsob BH 90210 a podobných pitomostí. Nic víc tam prostě není. Dialogy jsou tupé, herci nepřesvědčiví. A nemůžu si pomoct, ale Chloë Grace Moretz, které předpovídám docela zářivou budoucnost, se na roli holčičky usurpované pološílenou a fanatickou matkou typově vůbec nehodí. Julianne Moore jsem nikdy moc nemusel a ani v tomto filmu mne ve své roli absolutně nepřesvědčila. Tato verze Carrie je naprosto zbytečná, vůbec není strašidelná a abych se přiznal, nevyvolá ani žádné emoce. Jedná se zase o jeden z emočně prázdných a dějově tupých remaků teenage vlny, na kterou si za pár měsíců vzpomenou snad jen skalní fanoušci. Ti ostatní ať raději sáhnou po původní verzi, nebo ještě lépe, přímo po Kingově knize...

Z dnešního pohledu by spousta diváků nazvala tento film až příliš idealistickým. Jiným by se možná nelíbila jistá míra propagandy a vlasteneckých tónů, které jsou společné valné většině snímků z poválečných let. Ano, mne by to možná také jindy vadilo, tentokrát však nikoliv. Možná za to může až dokumentární styl úvodních minut filmu, nebo spíš dojemný příběh malého chlapce, ztraceného v poválečných troskách Evropy, který prostě vezme za srdce. A i když se místy tlačí na citovou pilu docela fest, hodně se mi tenhle snímek o přátelství, naději, mateřské lásce a shledání líbil. Navíc mne hodně potěšilo, že jsou ve filmu, ač je americkým snímkem, zachovány dialogy v češtině či polštině. Jsem si téměř jist, že dnes by tyto pasáže byly natočeny v angličtině. S hereckých výkonů zaujme malý Ivan Jandl, Jarmila Novotná či Montgomery Clift v roli amerického vojáka. Idealismus a láska k bližnímu přímo vyskakuje z každé minuty filmu a není se čemu divit, vždyť film vznikl v době, kdy lidé potřebovali znovu získat naději a víru v lepší zítřky. A přiznám se, že mi u závěrečné scény ukápla slza, ač jsem se ji hodně snažil zadržet. Pěkné...

Doposud jsem se mnohokrát nesetkal, aby černý humor působil tak moc laskavě, jako něžné pohlazení. We´re No Angels jsou právě takovýmto filmem. Netradiční vánoční komedie, jaké se dnes už netočí a na které se podívám ve kteroukoliv roční dobu či náladovém rozpoložení. Výtečnému Humphrey Bogartovi zde tentokrát parádně sekunduje Peter Ustinov, Aldo Ray nebo herečka mne známá především z filmu Fritze Langa Joan Bennett. Všichni tito prožijí neuvěřitelný vánoční den a noc, plnou nečekaných událostí a několika úmrtí. Paradoxem je, že všechno to, co by mělo působit smutným dojmem působí naprosto úsměvně. Cynismus dovedený až do extrému berete jako něco normálního a spíše naopak na vás povahy uprchlých trestanců postupem času začnou působit opravdu andělsky. Navíc to prostředí exotických ostrovů sousedící s nechvalně proslulými Ďábelskými ostrovy absolutně nepůsobí vánočně. Tento film je plný paradoxů, výborných hlášek a nadprůměrných hereckých výkonů. Obsahuje tedy naprosto vše, co potřebuji k tomu, abych se nenuceně a od srdce zasmál...