Killingjoke

James Ellroy je vedle Dennise Lehaneho v současnosti naprostou jedničkou v detektivním subžánru, jenž se od dob Raymonda Chandlera či Dashiella Hammetta nazývá Hard-Boiled, česky známého jako Drsná škola. Mezi detektivními romány Jamese Ellroye najdeme knihy zařazené do tzv.“ L.A. Quartetu“, jehož součástí je temný detektivní příběh L.A. Confidential, zasazený do Los Angeles 50. let 20. století., který osobně považuji za nejlepší příběh ze zmíněného Quartetu… To vše jsem samozřejmě v době, kdy byla jeho filmová adaptace poprvé vysílána v televizi (o kinu nemluvě) vůbec nevěděl a Drsná škola či jméno Jamese Ellroye pro mne byly velkou neznámou. Bez nadsázky můžu říci, že mi film do jisté míry změnil život, protože díky němu jsem se začal zajímat o Drsnou školu, mafii, gangstery a přivedl mne až k ostrým hochům z klasických noir filmů, tedy tématům, kterým věnuji velkou část volného času i po nějakých 15 letech od uvedení filmu, který to všechno nastartoval – L.A. Confidential… Byla to láska na první pohled, už při prvním shlédnutí mě film dostal a okamžitě se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Podle mne je to vedle parádního Serpica do dnešního dne jednoznačně nepřekonaný film o zkorumpovaném policejním systému, s důmyslně propracovanou detektivní linií a velmi povedeným obsazením klíčových rolí. Charaktery ztvárněné Kevinem Spaceym, Russellem Crowem a Guyem Pearcem jsou divácky velmi vděčně komplikované, se svým pohledem na to co znamená zákon a spravedlnost. Ve chvíli, kdy se navíc spojí a zahájí vlastní "křížovou výpravu" jde o naprostý herecký koncert. K tomu se přidává Danny DeVito a jeho plátek "Hush, hush", Kim Basinger v roli prostitutky a mnoho dalších… Retro atmosféra Ameriky 50. let minulého století, skvělá výprava, scénář, obsazení, hudba a životní režie Curtise Hansona. L.A. Confidential je prostě perfektní esencí Drsné školy, aneb jak napsal Jiří Pavlovský: „romantikou pro chlapy“, na kterou se já osobně můžu dívat stále a stále dokola, aniž by mne byť jen na okamžik začala nudit…

A jejé... tak nám tady Darren "posral jsem se z Fukušimy" Aronofsky servíruje další ze svých slátanin, jenž se všemožně snaží maskovat hlubším významem, což mu ostatně žere spousta diváku. Svědčí o tom jeho, pro mne nepochopitelná, popularita. Na jeho filmy se totiž dá podívat jednou, podruhé už prostě ne! A vůbec bych v nich nehledal nějakou hloubku a jeho vizuální styl a použití hudby se mi pak vysloveně hnusí. Bohužel, ne jinak je tomu u snímku Noe. Tady si Aronofsky ukousl hodně velké sousto, protože příběh o Noemově arše zná každé malé děcko. Nemám hlubší znalosti Bible, ale tenhle příběh znám taky a asi mu jakožto dějové lince Aronofskyho filmu nemůžu nic vytknout! Co se vytknout dá je opět zvolený způsob vyprávění, vizuální podoba snímku (hlavně ty až videoklipové sekvence) a nedostatek emoční roviny. Jediné štěstí snímku je obsazení Russella Crowea do hlavní role, protože tento pro mne představuje jednoho z nejlepších žijících herců současnosti. Crowe má ten dar, um a charizma, kterým dokáže vyždímat maximum ze své postavy i v naprosté slátanině, což už několikrát předvedl. Ne jinak je tomu zde, protože díky němu zvedám své hodnocení o jednu hvězdu a prostě tleskám! A co se týče osoby Darrena Aronofskyho, jsem sakra rád, že se tehdy z té Fukušimy posral a netočil druhého Wolverina, protože pak by všichni kritici konečně věděli, že verze Jamese Mangolda je ještě zlatá...

Takhle rozhodně ne! Na tenhle film jsem se po prvním traileru i docela těšil. Vypadalo to na slušnou akční pecku ze staré školy, s mým oblíbencem Arnoldem v roli tvrdého šéfa týmu DEA. Takže jsem si včera konečně pustil tenhle film a musím konstatovat, že David Ayer natočil největší sračku své kariéry, plnou naprostých nesmyslů a bez jakéhokoliv příběhu. Nelogičnosti a prvoplánová brutalita (jenž mimochodem ve valné většině popírá fyzikální zákony, což by se u rádoby realistického filmu asi stávat nemělo) stříkají z každého políčka filmu od začátku až po finále hraničícího s parodií. Možná to mohla zachránit aspoň osoba Arnolda Schwarzeneggera, jenže tady je prostě jeho role napsaná tak debilně, že to nezachrání ani charizma stylové akční ikony mého mládí. Mireille Enos žeru v roli, jakou ztvárnila v seriálu The Killing, ale zde její role nesympatické "bitch" je něco otřesného. Ostatní herci jsou tak nevýrazní, že si za pár týdnů ani nevybavím, že se v tomhle filmu vůbec ukázali... A to se tady někteří zlobí, že snímek nebyl v ČR uveden do kin. Proč? Protože by to byl jednoznačný průser a finanční propadák sezony, za to bych dal krk...

No vida, ono to jde! Marvel dokáže vybočit z konzervativně-korektní linie, dokáže opustit hřiště pro děti a natočit film, u kterého se může bavit i dospělý divák. A jsem sakra rád, že se tak stalo právě u druhého Captaina Americy, protože právě jeho první sólovka podle mne dosud byla nejlepším marveláckým filmem. Pulpovost a retro vzhled nahradila současnost a docela povedený scénář, kde není nouze o dramatické zvraty a konečně i dobře napsané charaktery. Asi bych byl i opatrný v přirovnávání filmu ke Třem dnům kondora či jiným klasikám špionážního žánru, protože tyhle filmy hrají trošku jinou ligu, nicméně jistá inspirace (a velmi povedená) zde je jasně čitelná. Bratrům Russovým se podařilo navodit lehce paranoidní atmosféru a pro diváka, který dříve neviděl trailery jsou jistě mnohé zvraty překvapivé. Dále musím vyzdvihnout akci, která ve valné většině případů probíhá na pěsti, případně jsou zde používány konvenční zbraně a ne žádné laserové blbosti. Díky tomu je druhý Cap oproti jiným marveláckým filmům mnohem více civilní a pro mne líbivějším filmem a to i přesto, že se ani zde místy nevyhneme použití CGI v mega měřítku. Přesto, že si z komiksové předlohy o Winter Soldierovi bere pouze kostru, jedná se o podařenou adaptaci, která mi zpravila chuť po trapném Thorovi 2. A ano, i v druhém Capovi nalezneme humor, jenže na rozdíl od toho trapného, jenž byl použit v Avengers, Thorovi 2 a do jisté míry třetím Iron Manovi, je ten zde logický, s ironickými podtóny a vyplývající z dané situace, což mi ne jen že nevadilo, ale dokonce hodně sedlo. Chris Evans se se svou rolí už vžil, potěšila akční poloha Samuela L. Jacksona a Scarlett Johansson, Sebastian Stan je výborný protivník a Anthony Mackie zase parťák do nepohody. Třešničkou na dortu je obsazení veterána Roberta Redforda, který svým hereckým umem a jistotou dokazuje, že patří ke špičce oboru a zkušenosti z politických thrillerů výborně prodává i na půdě komiksového žánru. Myslím, že Marvel předvedl, že se dají natáčet filmy i jiným způsobem, než jakým to předváděl ve většině případů za posledních šest let. Věřím, že to dokáže zopakovat aspoň ve třetím díle, který byl již potvrzen, protože mám tušení, že nadcházející Strážci Galaxie budou zase něco, z čeho mi na čele vyskočí velká žíla od zuřivosti. To však už nic nemění na tom, že druhý Captain America, je pro mne vedle jedničky nejlepší marvelovkou, která v kontextu marvelovských komiksových filmů umístila laťku vysoko a docela dost se těším na Občanskou válku...

Matrixovský svět říznuty tím nejtemnějším noirem, jaký si dokážete představit. Když jsem tenhle film viděl kdysi poprvé, absolutně mě pohltil svou dávkou deprese, chytrého příběhu a perfektně napsaných postav. Alex Proyas se po mnou milované Vráně vrátil do podobných kulis, jenž jsou tentokrát umístěny do Temného města, kdesi v nekonečném vesmíru, města ve kterém tajemná mimozemská civilizace zkouší poznat podstatu lidské duše. Plusem příběhu je detektivní linie a postupné odhalování kostiček tajemství, které tak místy nenechají diváka ani dýchat... Tohle je sci-fi jaké mám rád. Mimo skvělé režie Alexe Proyase zaujme Rufus Sewell v hlavní roli "vyvoleného" Johna Murdocka, William Hurt jako pochybovačný detektiv Bumstead či Kiefer Sutherland v roli kontroverzního doktora Schrebera. A pakliže jsem zmiňoval, že film má noirovou atmosféru, nesmí chybět ani její základní stavební kámen v podobě femme fatale, kterou si zde střihla krásná Jennifer Connelly, jenž však tentokrát hlavního hrdinu nevede k vlastní záhubě, ale spíš představuje záblesk světla na konci temného tunelu. V neposlední řadě musím zmínit skvěle sugestivní hudbu Trevora Jonese... Nevím, zda byla přiznaná inspirace Matrixu tímto filmem, přesto právě první Matrix film v mnohém připomíná. A přesto, že mám oba filmy hodně rád, tak nějak podvědomě tíhnu právě k Temnému městu (český název "Smrtihlav" vůbec nechápu), možná právě pro jeho temnou a depresivní noir atmosféru...

Den po udělování Oscarů musím pánům akademikům poblahopřát! Letos mne opravdu nezklamali, když nechali zvítězit tento prvoplánový, naftalínem načichlý dojáček na němž jediné zajímavé je příběh a Michael Fassbender v roli násilnického otrokáře. Nedávno jsem tady komentoval film Colette a v mých očích trpí 12 let v řetězech naprosto stejnými neduhy a přešlapy, jen si někdo místo Holocaustu vzal na paškál další zločin proti lidskosti, jakým otrokářství jistě bylo a je. Prostě to samé jen lepší herci a mnohem vyšší rozpočet. Co na tom, že film má hnusně zkratkovitý střih, že postavy se do příběhu dostávají bez vysvětlení a co je horší mrknutím oka stejně tak i mizí. A 12 let? Budete-li sledovat sebepozorněji, bude Vám přesto připadat, že to byly roky tak maximálně tři... Když si vzpomenu na seriál Kořeny nebo Spielbergův Amistad, musím se hodně držet, abych nešel pod tři hvězdy. Obojí vzpomínané je mnohonásobně lepší zážitek než tohle trapné pozlátko, jež slízlo smetanu jen za vážnost historické "doby temna" otroků v USA, nikoliv však za velmi pochybnou kvalitu filmu samotného...

Už jsem ani nedoufal, že někdy uvidím remake nějaké akční klasiky, který mne dokáže přesvědčit, že není zcela zbytečný... Nový RoboCop postrádá sirovost a špinavost svého staršího bratříčka v režii Paula Verhoevena. Satirický podtón je vystřídán odkazy na soudobou politiku, přibyl filozofický a etický rozměr, řeší se témata člověk kontra stroj. Ale to vůbec nevadí. Nový RoboCop si tak jde vlastní cestou a kromě toho, že má mozek, má pořád obrovské koule. Snad nikdo nečekal, že by mohl trumfnout původní film, ale kolik diváků asi předpokládalo, že se mu v mnoha aspektech vyrovná. Kromě podařeného scénáře zaujmou i výkony hlavních protagonistů v čele s Gary Oldmanem, Michaelem Keatonem či samotným Joel Kinnamanem, z něhož jsem sice z počátku neměl pocit, že se pro roli RoboCopa narodil podobně jako Peter Weller, postupem času mě však i on přesvědčil. Jen je škoda, že José Padilha nedostal trošku volnější ruku, protože tento režisér má potenciál dostat z látky ještě o nějakou tu třídu lepší výsledek, ale mantinely nastavené Hollywoodem jsou hold neúprosné. A neubráním se vyjádření radosti nad tím, že tento film nakonec netočil Darren Aronofsky, u něhož platí, že poselství a smysl jeho filmů prostě nedokážu objektivně docenit...

S knihami Arnošta Lustiga jsem měl vždy problém. Jsou to samozřejmě zajímavé knihy a beru trošku jako povinnost mít aspoň některé z nich v knihovně. Navíc mě téma Holocaustu velmi zajímá a často se k němu vracím. Problémem těchto knih je způsob psaní, no prostě hodně těžko (až na povídky) se čtou. Colette jsem přesto nečetl. Teď zpět k filmu... Na české poměry až moc podařený snímek, jenž se však ve finále nevyhne nešvaru zkreslování a přizpůsobení příběhu formě poplatné neznalému a po romantickém příběhu lačnému divákovi. Milan Cieslar nám servíruje příběh, ve kterém se nebohá belgická holčina z ničeho nic zamiluje do klučiny, který ji podá kabelku a udělí zásadní radu pro přežití. Milan Cieslar nám chce tvrdit, že kápové nebyli takové svině, jenž pro záchranu vlastního krku mrknutím oka obětovali kdejakého vězně a dokonce se s nimi kamarádili, či pomáhali jim. Milan Cieslar si možná myslí, že téma Holocaustu je to pravé ořechové, za co by mohl dostat Oscara, když příběh natočí jako romantickou povídačku, ve které se hraje na náhodu víc než je zdrávo. Jenže právě tohle všechno je špatně! Z ambiciozního projektu se tak mávnutím proutku stává nesmyslná slátanina bez historického rozměru. Na Colette se dá podívat jednou, podruhé už ne, protože když se nad vším začnete aspoň trošku zamýšlet, budete způsob vyprávění tohoto příběhu považovat spíše za urážku všech těch nešťastných obětí, kteří skončili svůj život v nacistických peklech programu Konečného řešení...

Martin Scorsese patří k mým nejoblíbenějším režisérům. Řadím jej však rovněž k těm, kteří prostě nepatří do tohoto století. Filmy, pro kterého jsem si jej zamiloval působí nyní jako odlesk starých dobrých časů, skrytých ve stínu moderních kýčů jenž za posledních pár let Marty (a nejen on) natočil. A Vlk z Wall Street je po bližším shlédnutí kýč nad kýče. Pseudomoralitka, snažící se nastavit zrcadlo všem těm hajzlům jenž vydělávají na blbosti druhých. Jenže se jedná o povrchní historku, ve které sice najdeme pár světlých a zábavných momentů, o to víc však hluchých míst. Celý film na mne způsobem vyprávění a povahou použitých scén působí až moc nuceně a točený na efekt. Asi bych se obešel bez všudypřítomné a nevkusně explicitní nahoty, sexu a drog, nebo je ve filmu nechal jen v množství opravdu potřebném a hlavně uvěřitelném, protože ta předimenzovanost prostě stříká na všechny strany a bortí základy už tak chabého příběhu. Po herecké stránce průměr, vlastně si mimo super Margot Robbie nevybavuji žádný herecky zapamatovatelný moment až na DiCapriovy uřvané motivační projevy a zfetovaný záchvat obrny či čeho. A to je další problém, po Djangovi a Gatsbym jsem DiCapria hodně přejezen a asi v současné době nemůže natočit nic, čemu bych zatleskal... No nic, časy Mafiánů, Taxikáře a Casina jsou nenávratně pryč, Martyho však pro ně budu stále milovat. Rovněž se pak budu snažit zapomenout na druhou stránku jeho tvorby, představovanou filmy z nového století a mimo jiné Vlkem z Wall Street, jakožto zástupcem doby efektních kýčů, jenž postrádají Scorseseho duši...

Tak tenhle film mi zabrnkal na tu správnou strunu. Splnil další z mých nekonečných filmových snů a svedl dohromady mé dvě oblíbené herecké a troufnu si říci i boxerské legendy. A pojmout film o dvou přestárlých boxerech jako komedii? Mistrovský tah! Jinak než s humorným nadhledem si to ani nedokážu představit. Sylvester Stallone prostě v posledních pár letech umí oprašovat zašlý lesk tvrdých správňáků, na kterých jsem vyrůstal a byla jen otázka času, kdy nechá vzpomenout na svého Rockyho. Navíc jsem strašně rád, že své příležitosti bezezbytku využil i Robert De Niro. Nabízí se tak ultimátní střet Italského hřebce se Zuřícím býkem a my se možná konečně dozvíme, kdo z nich je lepší... Fakt tleskám, oba herci nešetří přívalem skvělých a vtipných hlášek, u kterých je víc než doplňuje Alan Arkin v roli Slyova trenéra. Během promoakcí není nouze o parádní gagy (třeba scénka s padáky je fakt k popukání) a nechybí ani provázanost osobních příběhů, jenž komediální linku do jisté míry dramatizují a ženský element v podání Kim Basinger, jejíž postava příběh nenásilně propojuje a v mnohém vysvětluje (navíc na "šedesátku" vypadá opravdu výborně)... Tenhle film si určitě ještě několikrát dám. Jen mě tak napadlo, jak by to asi dopadlo, kdyby se tihle dva znovu utkali někdy za dvacet let. No, ale to už by byl asi úplně jiný příběh...