Killingjoke

Víc než adaptací Hemingwayova románu opravdu připomíná tento film spíše nepřiznanou variaci na Casablancu. Místo, postavy, scénář a přítomnost Humphrey Bogarta tuto myšlenku jen podtrhuje. S knižní předlohou příběh nemá téměř nic společného, což ovšem neznamená, že bych tím byl pohoršen nebo se naopak u filmu nebavil. Mít a nemít se nese na odlehčené vlně, která zanechává diváka v iluzi, že dobro vždy vítězí nad zlem, že ti zlí budou spravedlivě potrestání ať už tím či oním způsobem. V ústředí je vznikající vztah mezi Humphrey Bogartem a Lauren Bacall, jenž se později znovu sešli ještě několikrát a zvláště pak Hluboký spánek znamenal spolupráci nezapomenutelnou. Bogart je v Mít a nemít prostě Borgart. Takový jakého jej jako herce miluju a obdivuju. Drsný rošťák s ostrými rysy tváře a obrovským srdcem. O Lauren Bacall si na rozdíl od některých zdejších komentářů myslím, že se k Bogartovi hodí až fantasticky. Není to žádná prvoplánová kráska a naopak má ve svém postoji něco drsného a trošku cynického, což z ní nedělá jen povinnou okrasu hlavního hrdiny, ale naopak dokonalou femme fatale... Mít a nemít je dobrodružným filmem z období temna, jenž zasáhlo svět ve 40. letech, který hraje na ironickou strunu a místy až karikaturizuje nacistické kolaboranty v exotickém Martiniku. Pro fanoušky Bogarta povinnost a zároveň jistota, protože Humphrey je zase nezapomenutelný...

Ne, nečekal jsem žádné zázraky. A možná díky tomu jsem hodně mile překvapen. Dostal jsem docela výživnou akční jízdu se vším co je k tomu potřeba. Navíc vše s velkou dávkou humoru, který výborně odlehčí i tu nejvypjatější situaci... Bylo to tady už tisíckrát, dva tajní agenti zrazeni svými mateřskými organizacemi (občas se mi vybavili Parchanti, kteří jsou také dle komiksové předlohy, ty podobnosti tady prostě jsou), přesto to i po tisící prvé stále baví. Scénář nic komplikovaného, dialogy obzvlášť mezi ústřední dvojicí napsané na jedničku. Prostě akčňák, který nechá vzpomenout nekomplikované akční Béčka 80. a 90. let. Denzel Washington mě ve filmu bavil po hodně dlouhé době, konečně! No a Mark Wahlberg? Ať si jeho odpůrci říkají co chtějí, ale prostě do škatulky hereckých polen rozhodně dávno nepatří. Zde navíc hláškuje o sto šest a ve větší míře jsou to velmi podařené vtípky. Takže, já jsem se bavil, jako odpočinkově nenáročný film tyhle 2 zbraně opravdu fungují...

Nejlepší válečný film? To zcela jistě ne. Ale jeden z nejoblíbenějších válečných filmů? Určitě! Nevím proč, ale v celé té záplavě válečných filmů má v mém srdci právě "Kam orli nelétají" své místo úplně na špici. Možná je to tím, že jde o film o pěšácích stínové fronty, kteří slavná bitevní vítězství vyměnili za malé dílčí výhry, jenž však v konečném důsledku byly stejně důležité. Nebo je to možná proto, že je to směsice více žánrů, kde se k tomu válečnému přidává akční a dobrodružný, potažmo špionážní. Dalšími důvody jsou nádherné lokace alpských velehor, perfektní hudba, která vtáhne do děje ihned od první minuty, brilantní a napínavý scénář s několika chytrými zvraty a v neposlední řadě herecké obsazení. Vidět na scéně v jednom filmu mistra dramatických replik Richarda Burtona a drsňáka z nejdrsnějších Clinta Eastwooda je pro mne jedním ze splněných filmových snů. Oba přinesli do filmu to v čem jsou nejlepší a musím uznat, že výsledek je naprosto perfektní. Při pohledu na délku snímku je až s podivem, že celá ta doba je vyplněna nepřetržitou akcí, která ani na okamžik nemůže nudit. Film působí dojmem, jako bychom sledovali nové eskapády legendárního agenta 007, tentokrát během 2SV. Opravdu, dokonce i ty krásné ženy tady najdeme, o to se postarala dvojice Ingoushka Petrov a Mary Ure, které však v celkovém pojetí snímku nejsou pouze krásnou ozdobou. Mě tyhle filmy prostě baví a Kam orli nelétají řadím spolu s podobně laděným Tuctem špinavců či Velkým útěkem hodně vysoko a mám je mnohem raději než kvalitativně a obsahově naléhavější počiny válečného žánru…

Až překvapivě dobrý snímek z dílny mistra Alfreda Hitchcocka. Tentokrát se Hitchcock pouští do průzkumu morálních hodnot člověka. Rozehrává nervydrásající hru o pravdu a lež. Aniž by využil nějaké berličky nebo nečekaného zvratu dokáže film udržet velmi napínavé tempo a člověk se až diví, kolik morálních zásad se v někom může najít i v té nejvypjatější situaci, přesto že by to znamenalo vlastní záchranu. I zde Hitchcock příběh postavil na motivu nespravedlivě obviněného muže, jehož si tentokrát zahrál výtečný Montgomery Clift. Partnerkou mu byla rovněž skvělá Anne Baxter a za zmínku stojí role O.E.Hasse, jenž tvoří přirozený morální protipól ke Cliftovi, osobu nesoucí neklamné známky blahosklonné sebestřednosti a zbabělosti. Pro mne byl tento film opravdu překvapením, protože dle námětu jsem neočekával nic takhle dobrého. Montgomery zahrál na výbornou, ostatně jako v každém filmu, co jsem s ním viděl. Musím si tak postesknout, protože s ohledem na jeho talent a sympatické vystupování je škoda, že se mu později vymstila jeho koketérie s alkoholem a drogami…

Jeden z posledních filmů Alfreda Hitchcocka, který v žádném případě není tak špatný, jak by se mohlo dle zdejších komentářů zdát. Já jsem se bavil skvěle a když jsem viděl výjevy chronického strachu z rudé barvy, uvědomil jsem si, že jsem film již v minulosti viděl. Tenkrát mi ale v hlavě moc nezůstal, protože to bylo někdy hluboko v dětství, kdy mne podobné snímky rozhodně nezajímaly. Hitchcock rozehrává příběh tajemné zlodějky Marnie, jejíž život je opředen tajemstvím sahající daleko do minulosti. Důležité jsou však střípky na pozadí samotného příběhu, řada fóbií, které formují postavu Marnie, od strachu z mužů, přes zmíněnou rudou barvu až po noční můry. Ano občas to všechno trošku skřípe, hlavně ta fóbie z barvy není moc dotažená k dokonalosti, přesto tenhle snímek nezapadne do průměru. A na rozdíl od spousty spolukomentujících mi nevadila ani ona provázanost s romantickou linií snímku, či onen akt „znásilnění“ mi nepřišel nijak kontroverzní. Tippi Hedren tentokrát od Hitchcocka dostala mnohem lepší roli než v přechválených Ptácích a celkem zdatně ji sekundoval i Sean Connery (i když u toho jsem se ujistil, že jako herce jsem ho začal mít rád až když zestárnul a zešedivěl :D). Marnie je podařený psychologický thriller, který sice nedosahuje kvalit nejlepších filmů Alfreda Hitchcocka, jako takový jim však v žádném případě nedělá ostudu. Na jedničku působí vizuál a hudební doprovod snímku. Takže spokojenost, jen by mne zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby roli Marnie hrála Grace Kelly, která roli odmítla. To už se ale nikdy nedovíme, škoda…

Tak tohle bylo zatraceně dobrý kafe! Film o čtveřici chlápků, dvou náklaďácích a jedné smrti, která si nevybírá. Byl jsem vtažen do příběhu od úvodních minut zasazených do venkovského bubákova, kde se to jen hemží nejrůznějšími existencemi a drsňáky, kteří nikdy pro ránu nepůjdou daleko. Tohle mám rád, dokonce jsem dlouhou dobu doufal, že na mě od nějakého toho stolu zaplivané hospody vykoukne sám Humphrey Bogart :D Možná někomu mohla úvodní sekvence připadat zdlouhavá, mne však opravdu sedla i díky tomu, že jsme mohli blíže poznat hlavní hrdiny a jejich charaktery. Následující minuty jsou čistý adrenalin a vážně jsem to těm chlápkům nezáviděl. Hold převézt nitroglycerin po rozbité cestě dlouhé 500 kiláků není práce pro každého. Jenže prachy jsou prachy a těžká doba si žádá odvážné činy… Vážně nervydrásající thriller, v němž smrt čeká v každé zatáčce cesty. Těch momentů kde se mi zastavoval dech bylo opravdu hodně. Herci hrají své výborně napsané party na jedničku. Jediné co mě naštvalo byly velmi stupidní poslední dvě minuty o "kličkování" a naprosto nesmyslně-patetická smrt jednoho z řidičů. Tohle mi ke zbytku filmu nesedělo, ale jinak je film opravdu nestárnoucí klasika…

Tenhle film pro mne znamenal docela dost otazníků. Moc jsem tenkrát před jeho uvedením nevěřil, že Marvel dokáže natočit fantasy příběh, jenž by šel nenásilně skloubit se soudobým pozemským světem. A hle, celkem se to povedlo. Lví podíl samozřejmě nese angažmá Shakespearovského specialisty Kennetha Branagha na režisérské židli. Režisér se totiž vyzná v dramatických dialozích, které by možná normálně působily komicky, u Thora však vyzní docela příjemně. Navíc, nebýt několika můstků do Marvel universa, člověk by si téměř neřekl, že se jedná o přípravu na superhrdinskou týmovku. Hlavně se mi líbila práce se severskou mytologií, která je zde nenásilně poupravena, jenž si však zachovává mnoho z původních bájí a legend zapsaných v knize písní Edda… Herecké obsazení je velmi podařené. Chris Hemsworth působí jako čerstvá krev hodně sympaticky, Anthony Hopkins hraje Odina s moudrostí, jistotou a hereckým šarmem a Tom Hiddleston je opravdu slizký bastard. Jediným slabým článkem tak pro mne zůstává Natalie Portman, která se u mne během několika let propracovala od oblíbené herečky až po jednu z nejotravnějších hereckých persón současného Hollywoodu a dnes ji opravdu nemusím… Docela se mi líbila i hrdinská hudba Patricka Doylea, celková výprava (i když ten Asgard mohl být trošku velkolepější), kostýmy a vůbec taková ta pohádková atmosféra. První Thor je nenáročný film pro odreagování a odpočinutí. Jako většina „Marvelovek“ jede hodně na jistotu a bojí se udělat něco nepředvídatelného či nekorektního. Docela jsem zvědav, jak se osudy Thora vyvinou ve druhém dílu, který je nyní téměř za dveřmi…

Milostný dopis podle Alfreda Hitchcocka... Můj otec si vždycky pletl slovo psychopat a psychiatr :D A když by se podíval na Rozdvojenou duši Alfreda Hitchcocka věděl by, že v podstatě mezi nimi může být jen tenká hranice. Abych to uvedl na pravou míru, musíme si přiznat, že Rozdvojená duše má velmi nepravděpodobnou v reálném světě téměř nemyslitelnou zápletku. Vždyť která žena by se na první pohled zamilovala do muže, jenž trpí očividnými psychickými potížemi a postupem času je velmi reálné, že se jedná o vraha (i když chápu, že chemie lásky bývá někdy hodně nevyzpytatelná). Tuto skutečnost však naprosto přesvědčivě smazává způsob vyprávění příběhu a až magicky snová atmosféra podpořená zasněnou hudbou Miklóse Rózsy. Jistým způsobem to vše ve mne evokovalo pozdější Hitchcockův mistrovský film Vertigo. I zde se jedná o posedlost a utkvělou obsesi, která nás provází místy až snovým příběhem o hledání pravdy ve freudovském stylu psychoanalýzy. Ony psychoanalytické a hlavně snové sekvence se mi ve filmu líbily nejvíc. Řetězení zdánlivě nesouvislých obrazů a využívání netradičních úhlů kamery, hra se světlem a stíny, prostě hitchcockovská laskomina, jakou si dám líbit. Gregory Pecka jsem nikdy moc nemusel a většinou je mi i celkem nesympatický (může za to i fakt, že jsem jej viděl v několika filmech dabovaného namistrovaným Bartoškou, kterého prostě zcela nesnáším), po boku výborné a krásné Ingrid Bergman byl však i on docela snesitelným. A Ingrid naprosto exceluje, je třeba si přiznat, že 40. léta byla jednoznačně její dekádou…

Ať si to přebere každý sám, pro mne je tohle jednoznačně nejlepší a nejzábavnější "Marvelovka" pocházející z jejich domovského studia, která byla k dnešnímu dni natočena. Především je to proto, že se film nebere vážně a je tak hravým dobrodružstvím jakoby vystřiženým z brakového románu či válečně-špionážní hříčky. A protože je to patrné od prvních minut, vůbec mi zde nevadila ona naivita a vlastenecké podtóny, které jsou Captainu Americovi vlastní i v komiksu a za které bych jiné filmy slovně rozcupoval. Joe Johnston už se svým filmem Rocketeer dokázal, že retroatmosféra válečných let smíchaná s neuvěřitelnými technickými vynálezy mu sedí jako nikomu. Atmosféra v jeho filmech na mne působí většinou velmi příjemně a mám jej jako odpočinkového režiséra velmi rád. Všechny své klady přenesl i do tohoto filmu a natočil jej přesně tak, jak jsem si jej představoval. Nutno podotknout, že tohle je prostě film pro fanoušky komiksu a ne pro burany, kteří neocení radost z čirého dobrodružství a touhy jednoho kluka po světovém míru a spravedlnosti. Naivní, ale krásná pohádka, ve které se podařilo skoro vše. Doufám, že pokračování Winter Soldier naváže tam kde skončil první film a pokusí se zapomenout na až moc přehypovanou avengerskou štaci. Velkým plusem filmu je fakt, že Chris Evans se na roli supervojáka se srdcem Mirka Dušína opravdu hodí a Hayley Atwell není jen zatraceně sexy ženská, ale vytvořila i dosud nejlepší ženskou roli ze všech marvelovských adaptací. Pokud máte stejně jako já rádi pulpová dobrodružství odpočinkového charakteru a netrpíte zbytečnými předsudky vůči komiksům nebo pozérskou homofóbií, určitě si tenhle film moc užijete...

Seriály moc nekomentuji… Tentokrát udělám výjimku, protože mne zaráží ta celosvětová honorace něčeho tak…tak prázdného jako jsou Agents of S.H.I.E.L.D. Pod pilotním dílem je jako režisér podepsán Joss Whedon, jenž plytkost a psychologickou neschopnost vykreslit silné charaktery přenesl od filmových Avengers i na seriálové pole. A tady to jde vidět vše mnohem víc. Tuctový děj, obehraná a nezajímavá zápletka, přehršel naprosto trapných postav. Trošku moc na to, aby to zachránil jediný solidní herec Clark Gregg se svými občas podařenými vtípky. Možná za to může Whedon, jehož řadím po bok J.J.Abramse a poterminatorovského Jamese Camerona, tedy naprosto průměrných režisérů s nepochopitelnou fanouškovskou základnou. A u Whedona je to nejvíc k neuvěření, budu se opakovat, ale pro mne nikdy nebude víc než režisér seriálových srágor. Jasně, chápu že odkazy na marvelovské filmy a komiksy, nebo odlehčené vtípky můžou někomu stačit, pro mne je to na seriál málo… Takže, seriál mne po pilotu nijak nepřesvědčil. Dám mu ještě jednu šanci příští týden, už jen proto, že režíruje jiný režisér. Možná své hodnocení potom změním, zatím to ale vypadá, že tohle pro mne (ač komiksy miluji) prostě není…............Tak, dneska (2.10.2013) jsem "dal" slíbený druhý díl. Boha jeho, tohle někdo nazývá událostí seriálové sezóny? To co jsem napsal výše po pilotu platí u druhého dílu dvojnásobně. Nechápu, kde někdo vidí něco víc než seriálový look, tohle smrdí studiem na kilometry daleko! Hrůza, jakým způsobem jsou napsané postavy. Ty dva vědátorské autisty bych rovnou zabil a ostatní rádoby cool tvrďáky pořádně nakopal do zadku! Ostatně, stejný trest by zasloužili všichni fanoušci, kteří slepě nepřipustí, že tohle je prostě povrchní tupá kravina. Pánové a dámy, už ty drogy neberte! No nic, pro mne to znamená konečnou, na další díl opravdu nemám sílu...