Killingjoke

Film, který má všechno, co od výborné noir žánrovky očekávám. Cynické drsné chlapy na obou stranách zákona, uhrančivou femme fatale k pomilování, mazaného zlodějíčka v hlavní roli, spoustu adrenalinových scén a řízných bonmotů. Jen ta linka s všudypřítomným vlastenectvím a bojem proti komunismu by mne v dnes natočeném filmu dost štvala a působila by prvoplánově. Ale tady ne. Film vznikl v období "studené války" a tak jsou tyto dobové souvislosti pochopitelné. Richard Widmark do své role perfektně sedl, Jean Peters je až netradičně angažovaná a živelná ženská, kterou nelze nemilovat. Výbornou roli pak sehrála Thelma Ritter, jenž má opravdu perfektní přehled o pěšácích šedé ekonomiky a v záloze má spoustu metod, jak své znalosti zpeněžit. Skvělá na filmu je jeho akční poloha. Rány padají odevšad, ostří hoši si to štrádují temnými uličkami či přístavem a není tak divu, že ránu pěstí schytá nejen kdejaký chlápek, ale občas i ženská. Tenhle film je špičková esence noirů...

Nejlepší příběhy píše život sám. Životní příběh Johna Forbese Nashe je toho skvělým příkladem. Chtělo by se věřit, že život geniálního matematika musí být přece jednoduchý, ale co když ruku v ruce s genialitou kráčí něco tak temného, jako je psychická porucha. Čistá duše je film o ...čisté duši. O duševní síle člověka, který ochoten podstoupit tu nejtěžší zkoušku, se kterou by se nikdo z nás jen tak nevyrovnal. Čistá duše je filmem o lásce, která jako v pohádce pomohla překonat strašlivou temnotu a odvrátila faktický konec jednoho člověka. Čistá duše je prostě filmem, jenž je tvořen rovnicí jejíž výsledek nikdy nenabude nuly či záporných hodnot. Výborná režie, skvělý scénář a napsané postavy, podmanivá hudba Jamese Hornera a v neposlední řadě výkon ústřední dvojice Jennifer Connelly a Russell Crowe. Oba hrají naprosto impozantně a emoční stránka filmu díky jejich vzájemné chemii funguje na jedničku. Čistá duše je pro mne jedním z mých nejoblíbenějších filmů a možná tomu přispěl i fakt, že mi film mimoděk podnítil zájem o Nashovy teorie při mém studiu ekonomie, čímž mi je docela zpříjemnil a ozvláštnil. Vůbec mi přitom nevadí, že se v jistých ohledech rozchází se skutečným životním osudem Johna F. Nashe. Výborný film, který nejen že má čistou duši, ale hodně velké a vřelé srdce...

Z dnešního pohledu by spousta diváků nazvala tento film až příliš idealistickým. Jiným by se možná nelíbila jistá míra propagandy a vlasteneckých tónů, které jsou společné valné většině snímků z poválečných let. Ano, mne by to možná také jindy vadilo, tentokrát však nikoliv. Možná za to může až dokumentární styl úvodních minut filmu, nebo spíš dojemný příběh malého chlapce, ztraceného v poválečných troskách Evropy, který prostě vezme za srdce. A i když se místy tlačí na citovou pilu docela fest, hodně se mi tenhle snímek o přátelství, naději, mateřské lásce a shledání líbil. Navíc mne hodně potěšilo, že jsou ve filmu, ač je americkým snímkem, zachovány dialogy v češtině či polštině. Jsem si téměř jist, že dnes by tyto pasáže byly natočeny v angličtině. S hereckých výkonů zaujme malý Ivan Jandl, Jarmila Novotná či Montgomery Clift v roli amerického vojáka. Idealismus a láska k bližnímu přímo vyskakuje z každé minuty filmu a není se čemu divit, vždyť film vznikl v době, kdy lidé potřebovali znovu získat naději a víru v lepší zítřky. A přiznám se, že mi u závěrečné scény ukápla slza, ač jsem se ji hodně snažil zadržet. Pěkné...

Doposud jsem se mnohokrát nesetkal, aby černý humor působil tak moc laskavě, jako něžné pohlazení. We´re No Angels jsou právě takovýmto filmem. Netradiční vánoční komedie, jaké se dnes už netočí a na které se podívám ve kteroukoliv roční dobu či náladovém rozpoložení. Výtečnému Humphrey Bogartovi zde tentokrát parádně sekunduje Peter Ustinov, Aldo Ray nebo herečka mne známá především z filmu Fritze Langa Joan Bennett. Všichni tito prožijí neuvěřitelný vánoční den a noc, plnou nečekaných událostí a několika úmrtí. Paradoxem je, že všechno to, co by mělo působit smutným dojmem působí naprosto úsměvně. Cynismus dovedený až do extrému berete jako něco normálního a spíše naopak na vás povahy uprchlých trestanců postupem času začnou působit opravdu andělsky. Navíc to prostředí exotických ostrovů sousedící s nechvalně proslulými Ďábelskými ostrovy absolutně nepůsobí vánočně. Tento film je plný paradoxů, výborných hlášek a nadprůměrných hereckých výkonů. Obsahuje tedy naprosto vše, co potřebuji k tomu, abych se nenuceně a od srdce zasmál...

Nejlepší válečný film? To zcela jistě ne. Ale jeden z nejoblíbenějších válečných filmů? Určitě! Nevím proč, ale v celé té záplavě válečných filmů má v mém srdci právě "Kam orli nelétají" své místo úplně na špici. Možná je to tím, že jde o film o pěšácích stínové fronty, kteří slavná bitevní vítězství vyměnili za malé dílčí výhry, jenž však v konečném důsledku byly stejně důležité. Nebo je to možná proto, že je to směsice více žánrů, kde se k tomu válečnému přidává akční a dobrodružný, potažmo špionážní. Dalšími důvody jsou nádherné lokace alpských velehor, perfektní hudba, která vtáhne do děje ihned od první minuty, brilantní a napínavý scénář s několika chytrými zvraty a v neposlední řadě herecké obsazení. Vidět na scéně v jednom filmu mistra dramatických replik Richarda Burtona a drsňáka z nejdrsnějších Clinta Eastwooda je pro mne jedním ze splněných filmových snů. Oba přinesli do filmu to v čem jsou nejlepší a musím uznat, že výsledek je naprosto perfektní. Při pohledu na délku snímku je až s podivem, že celá ta doba je vyplněna nepřetržitou akcí, která ani na okamžik nemůže nudit. Film působí dojmem, jako bychom sledovali nové eskapády legendárního agenta 007, tentokrát během 2SV. Opravdu, dokonce i ty krásné ženy tady najdeme, o to se postarala dvojice Ingoushka Petrov a Mary Ure, které však v celkovém pojetí snímku nejsou pouze krásnou ozdobou. Mě tyhle filmy prostě baví a Kam orli nelétají řadím spolu s podobně laděným Tuctem špinavců či Velkým útěkem hodně vysoko a mám je mnohem raději než kvalitativně a obsahově naléhavější počiny válečného žánru…

Tak tohle bylo zatraceně dobrý kafe! Film o čtveřici chlápků, dvou náklaďácích a jedné smrti, která si nevybírá. Byl jsem vtažen do příběhu od úvodních minut zasazených do venkovského bubákova, kde se to jen hemží nejrůznějšími existencemi a drsňáky, kteří nikdy pro ránu nepůjdou daleko. Tohle mám rád, dokonce jsem dlouhou dobu doufal, že na mě od nějakého toho stolu zaplivané hospody vykoukne sám Humphrey Bogart :D Možná někomu mohla úvodní sekvence připadat zdlouhavá, mne však opravdu sedla i díky tomu, že jsme mohli blíže poznat hlavní hrdiny a jejich charaktery. Následující minuty jsou čistý adrenalin a vážně jsem to těm chlápkům nezáviděl. Hold převézt nitroglycerin po rozbité cestě dlouhé 500 kiláků není práce pro každého. Jenže prachy jsou prachy a těžká doba si žádá odvážné činy… Vážně nervydrásající thriller, v němž smrt čeká v každé zatáčce cesty. Těch momentů kde se mi zastavoval dech bylo opravdu hodně. Herci hrají své výborně napsané party na jedničku. Jediné co mě naštvalo byly velmi stupidní poslední dvě minuty o "kličkování" a naprosto nesmyslně-patetická smrt jednoho z řidičů. Tohle mi ke zbytku filmu nesedělo, ale jinak je film opravdu nestárnoucí klasika…

Nádherně špinavé sci-fi! 80. Léta 20. století přinesla výborného Terminatora, pro mne jako malého kluka až děsivého Predatora a konečně i mého nejoblíbenějšího, robotického strážce zákona RoboCopa. Vždycky mne bavily sci-fi filmy, které se odehrávají na zemi a ne někde v kosmu. Zapomeňte ale na budoucnost plnou létajících aut a podobných blbostí. Paul Verhoeven pojal budoucnost jako špinavou stoku plnou drog, šlapek a sociopatů, tedy tak jak zřejmě opravdu bude vypadat (nedělám si iluze o opaku). V tomto prostředí může fungovat jen přirozený, tedy brutální příběh, který explicitně zobrazí násilí, hnus a korupci bující v srdci velkoměsta. Peter Weller se snad pro roli RoboCopa narodil. Naprosto mne uchvátil jeho ztvárněním a vychutnával jsem si každičký okamžik, ve kterém tenhle policajt vykonává spravedlnost. Dodnes mě film neuvěřitelně baví a design RoboCopa se mi libí mnohem víc než třeba barevné brnění komiksového Iron Mana. Možná za to může ta osmdesátková atmosféra, dýchající z každého políčka filmu a nepřítomnost pixelů. Ony jsou totiž všechny triky dělány postaru pomocí loutek, což je na jednu stranu hodně viditelné, na druhou stranu dnes v době počítačové animace, neuvěřitelně (možná paradoxně) osvěžující… Včera jsem si film znovu pustil a účinkuje na mne stejně jako poprvé. Prostě nádherně špinavé sci-fi…

Výjimečná předloha převedena na plátno ve výjimečném filmu. Mnoho adaptací literárních, potažmo komiksových děl často nedopadne dobře, tenhle film naštěstí není ten případ. I přesto, že jej od začátku provází nadávky autora komiksu Alana Moora (ten chlap už jiný nebude, ale má na to jako komiksový bůh právo), musím říct, že se to režiséru Zacku Snyderovi opravdu povedlo. A byl to hodně těžký úkol, jelikož se jedná o nejlepší komiks všech dob. Film se docela věrně drží předlohy a my se tak můžeme hluboce položit do alternativních dějin USA a vlastně celého světa, které jsou větší či menší měrou ovlivňovány působením maskovaných strážců zákona. Hlavní nosnou linkou však zůstává rok 1985, tedy doba kdy vrcholí Studená válka a jaderná katastrofa vyvolaná válkou mezi USA a SSSR je na spadnutí. Okolo tohoto je nabaleno množství flashbacků do minulosti hlavních postav, které osvětluji vše potřebné. Výborný je ale styl vyprávění a spojení neuvěřitelné brutálních scén s filozofujícími přesahy. Vizuální stránka je u Zacka Snydera samozřejmostí. I tentokrát je to lahoda už od výborně sestavených úvodních titulků. Rovněž si pochvaluji použití písniček, které výborně dokreslují dobu, ve kterém se film odehrává. Herci hrají všichni výborně, nejlepší je však výkon Jackie Earle Haleyho, který v roli hrdiny se správnými úmysly, ale trošku psychopatickými sklony Rorschacha naprosto exceluje, přesto že mu většinu filmu není vidět do tváře… Strážci nikdy nebudou patřit mezi přelomové komiksové adaptace ani přelomové filmy. Vždycky budou vytlačováni divácky vděčnějšími, avšak mnohdy sterilitou překypujícími filmy studia Marvel, nebo falešnou nálepkou „reálného superhrdiny“ se honosícími filmy ze série Kick-Ass. Přesto Strážce považuji za mnohem lepší film a dokonce i látku k vyprávění, na kterou se jako komiksový fanoušek vždy podívám mnohem raději a s mnohem větším požitkem z komiksového příběhu, než u všech zmíněných filmů dohromady…

Nejlepší léta našeho života je velmi solidní poválečné drama nesoucí zpověď toho, že pro vojáka vracejícího se z války se doma leckdy otevírá druhá fronta. A tahle válka může mít v osobním měřítku daleko závažnější dopady… Začátek filmu je velmi podařený a nastavuje velmi zajímavá očekávání. Jsme plynule vhození do osudů tří vojáku, kteří se vracejí domů a každého z nich čekají jisté potíže, každý si nese svá traumata (není to sice pojato tak skvěle jako ve filmech o Vietnamu jako třeba Návrat domů, ale stojí to zato). Tahle sociologická rovina filmu je opravdu výborná (ač jsem nikdy ve válce nebyl, dokázal jsem se docela dobře vcítit do jejich pocitů). Jen je škoda, že se tohle pečlivě budované téma zhruba v polovině filmu trošku rozpadne. Nastupuje romantická rovina snímku a sociální drama se mění spíše v melodrama. To mi trošku vadilo. Herecké výkony jsou perfektní, každý hraje svůj part velmi osobitě a se zaujetím, zvláště bych pak vyzvedl výkon Harolda Russella, který opravdu přišel ve válce o obě ruce a za svou roli postiženého Homera si odnesl Oscara. Jinak s filmem spokojenost a tentokrát jsem rád i za ten jindy proklínaný happy end…

Zatrubte fanfáry! Na osmý (!!!) pokus mi to s tím Kubrickem konečně vyšlo. Konečně jsem viděl záblesk něčeho, co vybočuje z filmového průměru. To však neznamená, že bych Kubricka stále nepovažoval za průměrného režiséra, jehož genialita mi bohužel stále uniká. Přesto jsem rád, že jsem na Stezky slávy narazil, už jen protože vypráví velmi zajímavý příběh z období 1SV. Kubrick se soustředil na kritiku vojenského velení, jenž pro svou slávu často hodlá vydat naprosto nesmyslný a nesplnitelný rozkaz. Následky takového rozkazu bývají velmi tragické. Trošku to připomíná boj s větrnými mlýny, kde v roli pomyslného Don Quijota vystupuje mladý plukovník Dax (výborný Kirk Douglas), který se dosud nesmířil s vojenskou mašinérií a uplatňuje vůči vojensko-velitelské pravdě prvek zdravého rozumu a soucitu. Idealismus však bohužel v reálném světě nenajde nikde oporu a já jsem rád, že i faktické vyvrcholení příběhu nepostrádá punc ryzí uvěřitelnosti. Jediné problémy tentokrát spatřuji v jistém zdání rozháranosti příběhu a zbytečné ploužení kamery v zákopech na začátku filmu, jenž mělo zřejmě působit jako artový efekt (velmi únavný) a trošku patetický závěr, jenž je až moc šroubovaný ke zbytku filmu. Tentokrát tedy spokojenost a pro mne jednoznačně nejlepší Kubrick…