Killingjoke

Nikdy jsem na seriály nijak zvlášť nebyl. Většinou jsem epizody chytal jen nahodile a sledovat seriál, kde na sebe díly příběhově navazovaly a jeden ovlivňoval druhý bylo tedy nemožné. Pak přišel Dexter, sympatický antihrdina, psychopat lačnící po krvi. Ne však jakékoliv krvi, psychopat Dexter žije podle kodexu, který mu vtiskl nevlastní otec a lační po krvi jiných psychopatů... Dexter byl pro mne startér, první seriál u kterého jsem viděl všechny epizody, díky čemuž si už i mezi seriály dokáži najít své oblíbence. Michael C. Hall je v hlavní roli až mrazivě přesný. Dokáže perfektně navodit zdání zranitelnosti a nevinnosti i ve chvílích, kdy zrovna někoho rozčtvrtil a hodil zabaleného do igelitu na dno zálivu. Dá se říci, že si seriál držel svou kvalitativní laťku po všech osm sérií, i když se samozřejmě ani on nevyhnul kvalitativním výkyvům a leckdy si scénáristé vypomohli lacinými berličkami, či celkem nesmyslnými zápletkami. To ovšem nic nemění na tom, že jako celek je Dexter velmi konzistentní a možná jeho způsobu vyprávění pomohlo i to, že vychází z rovněž velmi úspěšné románové série Jeffa Lindsaye. Hořká pachuť tak zůstává z toho, že jsme se s Dexterem už divácky rozloučili a hlavně pak z toho, jak trestuhodně nepodařeným způsobem k tomu došlo...

Tento film jsem jen náhodou objevil až v loni, do té doby jsem o něm snad ani neslyšel. V kvapu moderního světa působí poetika čarokrásného francouzského venkova až nadpozemsky. Rusella Crowa bych v podobné roli asi nečekal, zahrál ji však na výtečnou. Nemluvě o dalších hercích ve vedlejších rolích včetně skvělé Marion Cotillard, kterou v její roli žádný chlap nemůže nemilovat. Poetika a barvitost tohoto světa, laskavost příběhu a důkaz toho, že v dnešním světě se někdo dokáže zastavit a mít nějaké hřejivé city k jiné osobě mě uchvátila natolik, že jsem měl chuť všeho nechat, okamžitě odjet do Francie a začít pěstovat víno...

Dotek zla je filmem, který klame tělem. Dostáváme se na americko-mexickou hranici, kde se zločin skrývá v každičké špinavé uličce. Film má sice velmi pomalý rozjezd, stále se však nemůžete zbavit dojmu, že na hlavní hrdiny někdo vyskočí ze stínu nebo někdo někoho sejme přímo uprostřed ulice. Na hraničním přechodu dojde k výbuchu auta a k případu je povolán zkušený policista Hank Quinlan v podání samotného režiséra Orsona Wellese a shodou okolností je zde mexický šéf protidrogového oddělení Miguel Vergaso na líbánkách, v podaní Charltona Hestona. Oba muži se již od počátku dostávají do sporu ohledně způsobu vyšetřování a zajištění důkazů. Postupem času se odhaluje, kdo z nich je poctivý, skutečný zastánce zákona a kdo představuje ono mýtické zlo a pokryteckou přetvářku. Po pomalejším rozjezdu začíná zběsilá jízda, do které připlete gang bosse Grandiho, který má své plány s Vergasovou ženou Susan a vlastně i Vergasem samotným… Takto si představuji skutečný noir! Navíc je to podle mne v mnoha ohledech film zlomový. Jednak se pomyslně uzavírá kapitola klasických noirů, jednak se podle mne jedná o nejlepší film Orsona Wellese, který už nikdy nic lepšího nenatočil. Možná ani nemohl, protože laťka zde byla umístěna hodně vysoko. Vedle skvělé režie i svou roli kapitána Quinlana zahrál prostě nezaměnitelným způsobem. Dotek zla je veskrze temný film, jenž nezanechá žádnou falešnou iluzi o světě ve kterém žijeme a budete si jej ještě hodně dlouho připomínat…

V americkém soudním systému má porota stejný a nelehký úkol jako v našem právním systému soudní senát. Tímto úkolem není nic menšího, než rozhodnout o vině či nevině obžalovaného na základě velmi pečlivého zvážení známých faktů a důkazů. Závažnost takového rozhodnutí je pak o to větší, pokud obžalovanému hrozí trest smrti, stejně jako je tomu ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů režiséra Sidney Lumeta. Zde na malém prostůrku za soudní síní můžeme sledovat rozhodovací proces dvanácti povolaných porotců z řad obyčejných a bezúhonných občanů. Karty jsou rozdány a hra, pokud to tak lze vůbec označovat, může začít. Výsledek prvního hlasovaní zní 11:1 ve prospěch viny, pouze jeden z porotců má důvodné pochyby o vině mladíka, obžalovaného z vraždy vlastního otce. Aby byl výsledek jednomyslný a tedy pravomocný, musí skupinka mužů podstoupit proces rekapitulace důkazů a svědectví, potažmo souboj s vlastními předsudky a unáhlenými závěry. Může člověk rozhodnout o vině druhého aniž by nad tím nějak více přemýšlel? Může takový člověk dále normálně žít i s onou palčivou bolestí za očima, kdy se ozývá špatné svědomí? Zkusme si při sledování tohoto filmu na tyto otázky odpovědět. Sidney Lumet natočil bravurní soudní drama a nastavil tak zrcadlo americké společnosti. Skvěle napsaný scénář obsahuje velmi rozdílné charaktery jednotlivých porotců, kdy každý má jiný způsob vystupovaní a morální hodnoty. K tomu, aby se domohli spravedlivého rozhodnutí tak mnozí z nich musí částečně popřít vlastní podstatu a založení. Z obsazení bych vypíchnul jistě největší hvězdu filmu Henryho Fondu nebo českého rodáka Jiřího „George“ Voskovce. Dvanáct rozhněvaných mužů je tím druhem filmu, který vás dostane svou chytrostí a je jasným důkazem toho, že i na minimálním prostoru lze natočit jedno z nejlepších dramat filmové historie…

Tohle je seriálová srdcovka! Už si ani nevzpomínám, kolikrát jsem jej doposud viděl, ale pro mě je to jedna z věcí, kterou si vždy pustím pro onen good feel efekt, který v sobě seriál skýtá. Miluju historii a ta egyptsko-archeologická mě baví jako jedna z nejvíc. Minisérie Egypt nabízí pohled na tři archeologické osudy, které formovaly egyptologickou vědu. Nebýt Jean-Francois Champolliona a jeho vytrvalosti při snaze rozluštit hieroglyfy, nikdy bychom nedokázali ani částečně pochopit dějiny starověkého Egypta. Giovanni Battista Belzoni zase zachránil spoustu artefaktů před italským kšeftařem Bernardinem Drovettim, objevil hrobku Sethiho I. v Údolí králů a z písečného hrobu vydoloval chrám v Abú Simbel. No a Howard Carter nalezl největší poklad všech dob – hrobku zapomenutého faraona Tutanchamona… Seriál zpracovává tyto osudy téměř věrně, ač se občas nevyhne časovým nesrovnalostem, či lehkým přizpůsobením děje. Spokojen jsem také s hereckým obsazením a vyrovnanou kvalitou všech šesti epizod. Jediné co bych vytknul, je pořadí jejich řazení. Vždy když se na seriál dívám beru to v pořadí Champollion-Belzoni-Carter, jelikož mi tohle řazení přijde prostě logičtější. Ale to záleží na každém samostatně. Na závěr musím vyzvednout nádhernou kameru a rovněž skvělou hudbu…

Tak jsem se zase jednou nechal opít rohlíkem. Nechal jsem se zlákat oku lahodícími trailery, které ale zřejmě prezentovaly zcela jiný film. Musím se přiznat, že nejlepší pojmenování pocitu, který mám po shlédnutí tohoto filmu je „zhnusení“! To co jsem viděl byla trapná hra na originální sci-fi s trapným důrazem na sociální podtext a falešnou clonou originality. Říkám: „hovno“! A ještě jednou: „hovno“! Stejně jako s loňským pseudo-výborným Looperem, jsme dostali naservírovanou zvrácenost, za kterou bude zjevně autor neoprávněně vynášen do nebes. A nepochopím to, stejně jako nepochopím kult osobnosti Jamese Camerona, který poslední dobrý film natočil v roce 1994! Proč to zmiňuji? Protože je to pořád dokola stejná rovnice… zadarmo oceněná sračka získává kultovní status. To mě žere nejvíc. Příběh je tisíckrát omleté klišé, scénář psaný tužkou do omítky na hajzlu a herecké výkony? Raději pomlčet. Od Matta Damona bych fakt čekal víc a nejen plochého debila, vylepšeného cyborg udělátkama . Elysium je film, jehož ambice absolutně nedostály kvalit, jenž filmu byly předpovídány a které jsem potajmu i očekával (červenám se). Když někdo natočí jeden kvalitnější snímek automaticky neznamená, že bude mít patent na filmovou genialitu…

Zákon hledej v soudní síní, spravedlnost v boční uličce... Super, zábavná, oldschoolově laděná akční podívaná s drsnými hláškami a pohledy taťky Denzela, kterému v to v akční poloze pořád šlape i se šesti křížky na krku. Samozřejmě, pár much bychom vytknout mohli, ale závěrečná "dešťová" atmosféra v obchoďáku prostě stála za to. Equalizer mě bavil méně než před pár dny viděný Mezi náhrobními kameny s Neesonem, nebo než třeba starší Jack Reacher s Cruisem. Takových filmů bych si přál více, jsou to sice takové brutální pohádky pro nás kluky, místy až úsměvně přepálené, ale co naplat, máme je pořád rádi...

Tady půjdu trošku proti většině. Ač je Eso v rukávu výborný film a Billyho Wildera mám hodně rád, rozhodně film nepovažuji za geniální nebo vůbec nějak výjimečný. A to jsem si jej raději pustil hned dvakrát, abych mu před psaním komentáře nějak nekřivdil. Souhlasím, v detailu je film nadprůměrný, což je viditelné hlavně ve srovnání se současnou sterilní tvorbou. Režie Billy Wildera je velmi osobitá, Kirk Douglas podává excelentní výkon v hlavní roli a film se zaobírá velmi závažným a kontroverzním tématem. Právě ono téma novinářské etiky a manipulace s fakty (které zde mají fatální důsledky) tvoří páteř oné přidané hodnoty, kterou má film oproti průměru. Jenže je to všechno jaksi mimochodem. Příběh totiž hodně moc pokulhává a mě to prostě nijak nevtáhlo ani emočně ani filmařsky. Navíc je hned od prvopočátku jasné jak tohle všechno dopadne, kdo má jaký charakter a roli, co můžeme od koho čekat… chybí jakýkoliv moment překvapení. Jinak to mohl být opravdu bezvadný film. A ještě jedna věc mě zase naštvala a to je konec, který je šíleně nedotažený a přitom šíleně přitažený za vlasy. A teď se ptám jestli je to u filmů s Kirkem Douglasem jen náhoda, protože v poslední době jsem viděl Stezky slávy, Detektivní příběh a teď i Eso v rukávu a ve všech mi zážitek z jinak celkem podařeného filmu zkazil naprosto nepodařený konec. Vtipné…

Ale jo, je to sice taková hloupoučká blbůstka, která se chvílemi tváří jako komedie, chvílemi jako sociální drama a ve zbytku času místy až moc tlačí na pilu a soucitnost diváků. Ve své podstatě ale neurazí a člověk si tuhle adrenalinovou jízdu na jedno podívání celkem užije. Joseph Gordon-Levitt hraje docela dobře, Michael Shannon je svým obličejem a vystupováním předurčen pro role velkých záporáků, kteří v jeho kariéře jistě přijdou. Role poldy v Premium Rush tím však zatím nebyla, i když zahrána byla rovněž velmi obstojně. Na zbytek hereckého osazenstva a vlastně na film samotný si za pár dní ani nevzpomenete. Jinak pohodovka a roadtripová jednohubka, nic víc...

S Fargem to bylo u mne vždy trošku složitější. Samotný film jsem dokázal opravdu docenit až po 15 letech a dnes patří mezi mé oblíbené. Obdobný problém jsem měl s 1. řadou seriálu. Ne a ne se prokousat přes první díl, vždycky jsem tenhle seriál odložil. Nakonec jsem si ale na základě komentářů řekl, že to musím zvládnout a nelituju. Zaháčkovaný jsem byl sice až od sněžné bílé tmy v šestém dílu, ale ten zbytek fakt stál za to! Nezaměnitelná, mrazivě melancholická atmosféra, výborně napsané a zahrané postavy. Dokonce i ten Freeman, jak ho nemám rád, tak tady mi vůbec nevadil, i když jsem jeho postavě přál smrt od začátku do konce. Billy Bob Thorton si svého sociopata viditelně užívá a postava horlivé policistky Allison Tolman patří naopak do té skupiny postav, kterým nelze nedržet palce. Potěšilo mne pomrknutí na filmového předchůdce v podobě červené škrabky na led, která tyto příběhy nenásilně spojila, aniž by jeden pro druhý měl větší význam a byl na sobě nějak závislý... Jsem rád, že jsem nad Fargem nezlomil hůl a dal mu na několikerý pokus šanci. Nutno podotknout, že zaslouženou. Takže počkám, až bude venku celá druhá řada a pak si dám zase maraton v té krásně mrazivé, sněhobílé atmosféře amerického maloměsta.__________Sněhobílá atmosféra se v druhé sérii bohužel nekonala. I když je druhá série pořád nadprůměrný zážitek, v porovnání s první řadou mu toho dost chybí. Tajně jsem doufal, že se to třeba u šestého dílu zase zlomí a chvíli to tak i vypadalo. Jenže krom dílu devátého jsem zase nebyl tak docela spokojen. Epizody se táhly, bylo zde spousta zbytečného balastu a natahování. Tuším, že by se krásně vystačilo s pouhou poloviční délkou. Také ten přechod k větší béčkovosti, kde se tak trošku vykrádá Banshee a Země bez zákona asi nebyl ten směr, který bych očekával a chtěl v pokračování seriálové pecky vidět. Herci zahráli opět výborně, postavy jsou napsány velmi plasticky. Jen stále nechápu, proč tam bylo tak nutné nastrkat blbosti okolo UFO, ať už to mělo jakýkoliv skrytý smysl. A sakra, vážně mi chyběl ten sníh, který k Fargu prostě patří...