andy60

Film, který si na nic nehraje, což beru jako velké plus. Neuslyšíte tu desetkrát za sebou pronést slůvka MILUJI TĚ, nevyskytují se tu barbíny s rádoby milým úsměvem, vybělenými zuby a sexy šatičkami. Hlavní hrdina taky není žádný Don Chuan s vysportovaným tělem, nablýskanou limuzínou a tučným kontem. Právě naopak, ne a ne chytit život za ten správný konec. Mně tahle upřímná zpověď sedí víc, než přestylizované americké dojáky. Co si pochvalu nezaslouží je technická stránka filmu. Obraz jak pátá kopie z VHS a se zvukem je to podobné.

Zklamání. První půlka filmu se neskutečně táhne, pozornost si zaslouží pouze ty okamžiky, kdy je na obrazovce Robin Williams. Jeho výuka, stejně jako celá postava učitele literatury, je výborná. To se nedá říct o jeho studentech. Všichni splývají v šedou masu, bez snahy o vybudování jednotlivých charakterů a jejich básnické seance v jeskyni mně připadaly spíše infantilní, než ducha obohacující.

Co musím pochválit, je ten záporák. Žádnej vymaštěnec s nabušenými svaly, ale vzhledem spíš něco mezi taťkou od rodiny a středoškolským profesorem. Dobrá volba. Hlavní hrdina už tak přesvědčivý nebyl, ale tři hvězdičky si film zaslouží.

Nedávno jsem shlídnul KOKAIN a nabízí se srovnání - biznis z toho odchází jako ten poražený, čímž ovšem nechci říct, že se jedná o špatný film. Prostředí, hlášky, humor, stylová hudba britské nové vlny (Duran duran, Blondie, Buggles...), to vše dělá z filmu docela příjemnou podívanou.

Po prvním shlédnutí jsem nijak nejásal. Řekl jsem si, že možná je chyba ve mě a s odstupem asi dvou let jsem si film pustil znovu. A opět zklamání. Očekával jsem něco jako Anglický pacient - prostě obrovský nával emocí, kterému bude těžké vzdorovat, ale namísto toho jsem dostal nudu od samotného začátku a zase nudu, která pokračuje i ve chvíli, kdy se film přenese na frontová bojiště. Třetí šanci mu už rozhodně nedám.

Strhující příběh s drogovou tématikou, kde hlavní postava - George Jung, je vykreslen tak, že mu celý film fandíte a vůbec si nepřipouštíte, kolik lidských životů měl na svědomí. Ani já nebyl vyjímka, zvlášť ten emotivní závěr mě dostal.

Trilogii Volavka rovněž vlastním, ale zatím jsem ji neshlédl. Učiním tak, co nevidět, abych mohl porovnávat. Identita byla na můj vkus až příliš propletená postavami a dějovými zvraty, že se mně vybavilo přísloví V JEDNODUCHOSTI JE DOKONALOST. Spousta vulgarismů, headshoty, snaha diváka šokovat..., u mě však jen napůl.

Dlouho jsem přemýšlel, že ještě jednu hvězdu přihodím, ale budu se držet při zemi. Úplně mě to nestrhlo, zřejmě to bylo tou stopáží nebo mým vysokým očekáváním, nebo momentálním rozpoložením. Určitě jeden z nejlepších filmů z mafiánskou tématikou, i když Kmotr u mě zůstává jedničkou.

Quentin už prostě točí jinak, než kdysi a já si nejsem jistý, jestli lépe. i Pancharti stojí hodně na dialogu, ale postrádám tam onen humor a nadhled, jako třeba v Pulp Fiction. Tam co věta - to hláška, neskutečně zapadající do charakterů jednotlivých postav. Tohle u Panchartů nenajdeme. O to víc je třeba vyzdvyhnout scénář - je vidět, že si s ním Quentin vyhrál.

Chvíli mně trvalo, než jsem se vpravil do děje. Ten úvod je snad až příliš zaměřen na odbornosti lékařské vědy, než aby to bylo pro diváka přitažlivé a zajímavé. To se měnilo s přibývajícími minutami a posléze nebyl problém dostat se do děje a film si prožít a vychutnat. Mimochodem, skvělé herectví obou hlavních postav.