Sluti

Mám jistou nostalgickou lásku k Lost, protože to byl jeden z prvních seriálů s do té doby nevídanou filmovou produkcí. Viděl jsem to celé třikrát a byl jsem schopen posléze i právě nostalgii překlenout všechny scénaristické oslí můstky popřípadě celé příběhové linky, které prostě a jednodušše vyšuměly do ztracena. U druhého dílu tohoto seriálu jsem si ale musel říct, že podruhé už opravdu ne.

Seriál si bere z Dicka a Asimova základní myšlenku, aby ji po pár minutách úvodního dílu nekompromisně spláchnul do záchodu. Jestli Vás zajímá vize budoucnosti, ve které se řeší morální a etické problémy soužití lidí s vnímajícími a cítícími formami umělého života (jako např. všude kolem v komentářích hojně zmiňovaný Já, Robot nebo Blade Runner), tak jděte zase dál. Tohle je jen průměrná kriminálka s androidem a Urbanem vizuálně působící jako sestřička filmového Minority Report. Pro mě obrovské zklamání.

Nejdřív se člověk vrátí do dětských let, kdy se chodilo k bohatším kamárádům koukat, jak hrají počítačové hry. Pak se koukáme podstatnou většinu filmu na bandu předrsnělých zabijáků, co se dohadují, kdo z nich je vlastně ten nejdrsnější. Pak se do těchto hádek na chvíli zapojí (člověk si už řiká jestli se tam fakt objeví) Riddick, aby jim nejdříve slovně a pak fyzicky vysvětlil, že to je vlastně on, kdo má největší přirození a varlata. Nu pak se tam chviličku zabíjí a pak je konec. Tohle univerzum mě baví a mam ho rád od prvního setkání s Pitch Black, no čekal jsem od nového Riddicka cokoliv a ponechával jsem si pro jistotu trochu skepse v kapse, ale že mě skoro unudí ke spánku... to mě vskutku překvapilo. Vynechat ty trapně přehnané neskutečně natahované zlopřísné rozhovory, tak má film 40 minut a je to celkem fajn jízda.